žiletka,krev,myšlenky

téhle noci byly hvězdy jasné.Však mé chlapcovi myšlenky temné.Klečí v malé místnosti a přemýšlí o životě...Skrčen s hlavou v náručí.Místnost s bílími stěnami..bez nábytku. V hlavě jen jedna Myšlenka.. "Doba je zlá, život nejistej se zdá, co dneska mám zítra nemusím už mít." Stále sbírá odvahu ukončit své trápení. Ano je rozhodnutý. Bere do ruky tužku a papír a píše " Mami,Tati,Brácho,lásko...můj život už dál nemá smysl,nebaví mě žít.Utápím a dusím se v tomhle světě a tomto těle.Má duše najde uspokojení až bude volně bloudit světem.Již nadále nechci být uvězněn v tomto těle..Odpusťte mi.musel jsem..mám vás všechny rád... a tebe lásko miluju a vždy budu..nashle v příštím životě" těmito sloy ukončil krátký dopis na rozloučnou. pak se zlehka zahleděl a na letmou chvilku zavzpomínal na své blízké... pomalu otevírá obal od žiletky... rozevře obálku vyndá žiletku rozbalí z papírku a sevře ji pevně v dlani..žiletka se pomalu ale jistě boří v kůžu z které začínají téct potůčky tmavé krve. Poté pomalu rozevře ruku. Uchopí žiletku pevně do ruky a pořeže si celé tělo..v očích chlad..jako by snad ani bolet necítil. jediný sval na tváři semu nepohnul...stále jen výraz slasti a vysvobození. když si zohavil celé tělo drobnými jizvyčkami přiložil žiletku k zápěstí a řekl sbohem lásko... a žiletka sjela po jeho zápěstí pomalým táhlým pohybem.. pomalu přeřezávala svaly a žíli... do několika sekund chlapec vydech laposledy a pomalým pohybem zavřel víčka... a potok jeho krve zaplnil místnost...dílo je dokonáno..a však další lidský život zmařen jen kvuli tomu že neumíme naslouchat...