Nůž

Nůž

,,To už je čtvrtý za tenhle měsíc kruci“
,,A stopy nemáme žádný, ten prevít moc dobře ví co dělá“
Kriminalisté byli bezradní, čtyři vraždy za jeden měsíc to nebylo moc dobré skóre pro město s cca 60 tisíci obyvateli. Lidé se báli vycházet po setmění ven, matky nepouštěli své děti z dohledu, místem se šířila panika.
,,Kdyby to dávalo alespoň nějaký smysl, takže si to shrneme: První zavražděný – muž 56 let, šťastně ženatý, dvě dospělé dcery, pracoval jako taxikář, neměl s nikým žádné problémy, příkladný manžel – ubodán na parkovišti v nočních hodinách, žádní svědci, prostě nic. Druhá oběť – žena 32 let, podnikatelka, bezdětná, měla přítele rovněž ubodána nalezena v blízkosti svého bydliště. Třetí oběť – zase žena 47 let, vdaná, pracovala jako pokladní, vrah ji pravděpodobně zabil, když se vracela z odpolední směny a poslední obětí se stal muž 29 let - podnikatel, tělo nalezeno v parku v blízkosti dětského hřiště.
Všichni byli ubodáni stejným předmětem, který si vrah z místa činu odnáší. Žádné stopy DNA, nikdo nic neviděl. Takže jaké jsou návrhy pánové jak dále postupovat?““
Zeptal se vrchní kriminalista Beneš a tázavě pohlédl na své kolegy. Na policejní stanici však nastalo hrobové ticho.
Beneš tedy pokračoval ve svém monologu:
,,No tak tedy v první řadě je nutné posílit hlídky v nočních hodinách, vrah bude určitě dále pokračovat, oběti nic nespojuje, neznali se, každý měl jiné zaměstnání, jiné koníčky tzn. Že ten kdo je zabil si pravděpodobně své oběti vybírá náhodně a tudíž mohou být v ohrožení úplně všichni. Máte někdo nějaké dotazy nebo připomínky?“
Opět zavládlo ticho.
,,Takže do práce, všichni víte co máte dělat, kdyby se vyskytly nějaké nové okolnosti, svědci apod. Okamžitě bude svolána porada. Děkuji za pozornost.“
O pět hodin později seděl Filip Beneš u sebe doma, neustále listoval záznamy z míst činu, ale nemohl přijít na nic, co by jen trošku pomohlo policii odrazit se ve vyšetřování.
Věděl, že pokud budou nadále na takhle mrtvém bodě nejen, že bude narůstat panika v celém městě, ale tlak médii a řeči o neschopnosti policie ho přivedou na pokraj šílenství.
Nechápal, že se na místě činu nenašlo nikdy nic, vrah si dával tak neskutečně dobrý pozor, ten to snad dělá odjakživa – pomyslel si a upíjel své chlazené pivo stojící na stolku.

Eliška Drápalová měla 38 let, byla to elegantně vyhlížející žena, pracovala jako realitní makléřka a i když nebyla vdaná a neměla děti byla se svým životem vcelku spokojená.
Všude se dopravovala svým vozem a tudíž neměla ani moc velké obavy z vražd, které se děly v posledních dnech v jejím okolí. Ale tuto noc měla být více opatrná, když viděla na okraji cesty v místech kde moc lidí nechodí žalostný obrázek rozhodla se pomoci.
O pár hodin později ji našli mrtvou kousek od jejího auta, pět bodných ran zasáhlo svůj cíl.

,,Co? To si děláte srandu ne? A zase žádní svědci? Jo jasně, za chvíli jsem tam“
Beneš vztekle zaklapl telefon a zbytek své ranní kávy vylil do dřezu. Za dvacet minut dorazil na místo činu.

,,Takže pánové, svolal jsem Vás všechny, protože máme pátou vraždu, opět žádné stopy, opět žádní svědci. Žena 38 let, vrah se pravděpodobně vydával za stopaře a ona mu zastavila. Přitom nám její okolí tvrdí, že stopaře nikdy nebrala, pak je zde tedy ještě možnost, že vraha znala. Musíme se zaměřit na to s kým se stýkala, musíme prověřit všechny klienty se kterými měla ten den schůzky. Konečně už musíme na něco přijít. Posílili jsme hlídky avšak bezvýsledně. Pokud do konce měsíce nepokročíme roznesou nás na kopytech, je to všem jasné?“

Další den však nepřinesl žádné nové stopy, nikdo se neozval, že by si něčeho podezřelého všiml a Filip Beneš ztrácel nervy.
,,Pane máte tu návštěvu, přišla nějaká žena a chce s Vámi mluvit o případu, můžu ji za Vámi poslat?“
Filip Beneš se návštěvy neznáme ženy chytil jako tonoucí stébla a doufal, že se stal zázrak a třeba konečně někdo něco viděl.
,,Jistě pošlete ji dál““
Do kanceláře vkročila mladá dosti atraktivní žena, Filip Beneš ji hádal něco kolem pětadvaceti let, dlouhé havraní vlasy měla až do půli zad a s uhrančivýma modrýma očima to tvořilo velmi zvláštní kontrast.
,,Dobrý den, já jsem Jana Nová“ představila se dívka a podala mu ruku.
,,Dobrý den, Beneš, prý jste se mnou chtěla mluvit o případu, prosím posaďte se.“
nabídl ji volnou židli a sám usedl naproni ní. ,,Je to teda fakt kus“ pomyslel si v duchu a samotného ho překvapilo, že zrovna nyní je schopen myslet i na naprosto jiné věci než je práce. Filip Beneš měl dvacet sedm let a i když byl takto mladý, rychle se vypracoval na vedoucího kriminalistu, svou práci měl rád, ale byly chvíle, kdy by ji nejraději nechal, našel si zaměstnání ve kterém by odpracoval osm hodin denně a měl klid.
,,Přejdu tedy rovnou k věci proč jsem za Vámi přišla. Slyšela jsem stejně jako každý v tomhle městě o těch vraždách a pokud si nezačnete myslet, že jsem blázen nebo něco podobného a nevyhodíte mě, myslím, že Vám můžu pomoci.“
,,Viděla jste něco? Znala jste někoho z těch lidi, které zabili?“
,,To právě ne, ale jedná se o to, že mám určitý dar, dokážu z karet vyčíst budoucnost, vidím v nich i minulost a pokud mi budete důvěřovat jak říkám pomohu Vám. My tento dar máme v rodině, zabývala se tím moje babička, matka a já to zdědila po nich.“
Filip Beneš na takové věci nikdy nevěřil, věřil jen na fakta, vědu a důkazy.
,,Aha, víte slečno tady je policejní stanice a my se zabýváme důkazními materiály a zní to sice zajímavě, že se podívate do karet a řeknete nám kdo je vrah, ale myslím, že Vaši pomoc odmítnu. Na takové věci nevěřím.“
Filip Beneš cítil zklámání, doufal, že se konečně případ pohne kupředu a místo toho tady měl nějakou čarodějku.
,,Chápu, že mi nevěříte, že se Vám to zdá šílené a tak to bere většina lidí, ale pokud si to rozmyslíte zavolejte mi, dám Vám své číslo.“
Dívka mu podala lísteček s telefonním číslem a zamířila ke dveřím.

Beneš celý zbytek dne myslel na krásnou dívku, která mu nabídla tak zvláštní pomoc. Chvíli si říkal, že je ta holka blázen, ale pak si zase říkal, že to třeba měl zkusit, nikdo by to nemusel vědět a kdyby mu pověděla nějaké hlouposti rychle by to vypustil z hlavy a vrátil by se k osvědčeným metodám vyšetřování.
,,Asi jsem větší magor než ta holka“ řekl si sám pro sebe ve chvíli kdy vyťukával její telefonní číslo.

,,A zase tak krásně blýskavý a čistý.“ Pronesla ústa vraha a ruka odhodila ubrousek potřísněný krví.

,,Takže slečno Nová vy tedy tvrdíte, že z karet dokážete odhalit vraha? Mám pravdu?““
Seděli v jedné útulné poloprázdné kavárně a Beneš se stále tvářil dosti nedůvěřivě.
,,Ne tak docela, určitě Vám neřeknu jméno a adresu, ale můžu Vám o něm dát určité indície podle kterých pro Vás bude snadnější ho vypátrat.““
,,Popravdě ani nevím proč jsem Vám vlastně volal, asi je to opravdu tím, že jsme už jaksi v koncích““
Jana se usmála a pohlédla mu do očí.
,,No, hlavně, že nejste inkvizitor a nebudete mě upalovat, to je hlavní.“
,,To nebudu Vás by byla škoda.“
(,,Co to tady dělám“ pomyslel si v duchu. ,,Kolem řádí masový vrah a já tady flirtuju asi s úplně pomatenou holkou, která si myslí, že je něco jako sibyla a ještě od ní chci pomoc, zbláznil jsem se to je jasný.“)
Raději tedy změnil konverzaci opět do vážného stylu.
,,Takže kdy začneme?“ zeptal se.
,,Třeba hned, ale lepší to bude u mě doma, tam mám všechno co potřebuju.“

O hodinu později vstoupili do jejího bytu. Překvapilo ho, že byt vypadal normálně, žádné amulety, žádná místnost určená k seanci, nikde na stolku neležela věštecká koule.
,,Copak? Hledáte černou kočku a koště?“ optala se pobaveně.
,,Asi se moc rozhlížím že? To bude deformace z povolání.“
Usadili se na gauči a Jana vytáhla karty. Chvíli je míchala a poté jich pár rozložila na stůl.
Filip se cítil nějak divně, nevěděl čím to je, možná se bál, že opravdu existuje něco mezi nebem a zemím, něco čemu doposud nevěřil, nerozuměl a nedokázal by to ani vysvětlit.
,,Nyní jsem vyložila profil vraha, zkusím Vám tedy charakterizovat o jakou osobu se jedná, je to člověk, který vzbuzuje v lidech důvěru, má dvě tváře, jednu kterou se prezentuje před okolím a pak tu zvrácenou skrytou uvnitř.“
,,Takže jinými slovy zvrácený psychopat, to už víme.“
odpověděl ji Beneš a v duchu si říkal, že je to určitě ztráta času.
,,Ano určitě se jedná o zvrácenou osobu, osobu, které bylo v minulosti hodně ublíženo a která si tímto kompenzuje svoji nenávist vůči celému světu. Uspokojuje ji to a necítí žádné výčitky svědomí. Má to něco jako rituál. Nechce s tím přestat, ani ve svém jednání nevidí nic špatného.“
,,Tak to je tedy úžasné, ale stále to není nic co by nám pomohlo k dopadení, nic proti Vám slečno, ale tohle byl asi špatný nápad, díky za Váš čas, ale myslím, že raději půjdu.“
Filip Beneš se zvedl k odchodu.
,,Než odejdete chci Vám říct ještě něco.“
,,A copak? Že toho psychopata v dětství někdo týral a proto teď vraždí lidi?“
,,To ne, chtěla jsem Vám říct něco jiného. Člověk, kterého hledáte vzbuzuje důvěru, nikdo by to od té osoby nečekal, proto je to pro ni tak snadné. Osoba, kterou hledáte je totiž žena.“

,,A za maminku, za tatínka, jen hezky papkej broučku, za chvíli půjdeme na malou procházku.“ Řekla a s nesmírnou trpělivostí krmila svého ročního syna.

Beneš se usadil zpátky na pohovku.
,,Cože? To myslíte vážně? Žena? Masová vražedkyně? I z policejních statistik vyplývá, že většina vrahů jsou muži a ještě, když se jedná o tak brutální způsob provedení vražd jako v tomto případě.“
,,Filipe, říkám jen to co vidím v kartách a karty nelžou, Váš vrah je žena. Na pohled spořádaná sympatická osoba, uvnitř zvrácená bytost.“
Jana přešla do osobnějšího tónu a Beneš snad ani nepostřehl, že ho oslovila křestním jménem.
,,Dobře, připustíme tedy možnost, že se opravdu jedná o ženu, můžete mi o ni říct něco víc? Kolik ji je? Jak vypadá?“
,,Z karet sice mohu vyčíst hodně, ale její fotku Vám bohužel nedám. Ale mohu Vám říct jakým stylem žije.“
Jana opět zamíchala karty a pak jich pár rozložila na stůl.
,,Žije s nějakou osobou, k té osobě jako k jediné má citové pouto. Vede zcela obyčejný život, není na ni nic podezřelého, kdybyste ji potkal na ulici nikdy by Vás nenapadlo, že Váš pachatel je ona. Spíše byste ji ještě poradil ať dá na sebe pozor.“
,,A kdo je ta osoba se kterou žije? Ta ji v tom pomáhá, vraždí spolu? Něco jako vražedné duo?“
Jana vytáhla z balíčku další kartu, prohlédla si ji a pak odpověděla.
,,To ne, tou osobou se kterou žije je totiž její syn.“

O pár hodin později seděl Filip Beneš zpět ve své kanceláři a stále dokola si v hlavě přehrával návštěvu u Jany, chvíli si říkal, že jsou to všechno blbosti, pak ho ale napadlo, že by to mohla být pravda. Poslední oběť zřejmě vzala stopaře, běžně stopaře prý nebrala, ale když zahlédla bezbranně vyhližející ženu třeba udělala vyjímku.
,,Kruci a co mám říct chlapům, aby hledali svobodnou matku s dítětem, protože to viděla nějaká novodobá čarodějka v kartách?“

,,Dnes je hezky, že miláčku?“ Promluvila na svého syna a vzala ho do náručí.
,,Taková večerní procházka nám jen prospěje, dám Ti Tvou hračku počkej, jen co ji najdu.“
Otevřela svou kabelu a patrála v ní až našla hnědého plyšového pejska, ležel hned vedle papírových kapesníčků a dlouhého ostrého nože.

,,Pánové vyskytly se nové okolnosti k případu, hledáme očitého svědka, který se pravděpodobně vyskytoval na místě činu, jedná se o ženu, možná sebou měla i malé dítě. Je důležité znova všechny vyslechnout a zeptat se jestli oběti s někým takovým ten den nehovořily. Je to všem jasné? Máte otázky?“
Beneš si myslel, že stejně jako na minulých poradách se vše obejde bez dotazů a připomínek, ale tentokrát se mýlil.
,,Ano mám dotaz.“ Ozval se jeden policista.
,,Proč je tak důležité tu ženu najít? Má s tím snad něco společného?“
,,To zatím nevíme, objevily se nové skutečnosti a prostě je musíme prověřit, to je vše, děkuji za pozornost.“
Další dotazy se již naštěstí nekonaly a policisté opustili místnost.

,,To je krásný chlapeček. Opravdu nádherný“ pronesla starší paní a s blaženým výrazem obdivovala spící dítě.
,,Děkuji, je to můj nejcenější poklad.“
,,Věřím, věřím, ale Vám se tedy moc nepodobá asi je po tatínkovi že?“
Tato zmínka v ní probudila opět onu známou touhu, touhu po krvi.
,,Co to děláte, bože, vy jste blázen!! Pomoc, Pomoc!!!“
Starší žena se bránila ze všech sil, ale někdy i na první pohled křehce vypadající bytost může mít nebývalou sílu.
Musela to provést rychle, na rozdíl od těch předešlých tohle byl docela risk – pomyslela si, ,,ještě není tak pozdě a kdyby se někdo objevil mohli bychom být v průšvihu a vzali by ti maminku víš broučku.“ pronesla s něhou v hlase. Poté uchopila kočárek a chvatně se ubírala k domovu.

,,Našel ji nějaký zamilovaný páreček vracející se z procházky.“
,,Šestá to snad není možný a neříkejte mi, že zase nikdo nic neviděl.“
Benešovi se zdálo, že zešílí. Ten cvok za chvíli vyvraždí půl města.
,,Je to zvláštní pane, ale tentokrát vrah udělal chybu a velkou chybu. Na místě činu zanechal totiž nůž.“

,,Kde je? Kam jsem ho dala?“ ,,Já bych ho tam nenechala, že jsem ho tam nenechala broučku? Že ne?“ Pohlédla na své spící dítě jakoby ji snad ono mělo uchlácholit a dát odpověď, kterou chtěla slyšet, nyní však i ona věděla, že udělala chybu, velkou osudnou chybu a jak to tak v životě bývá za chyby se platí.

,,Máme otisky prstů z vražedné zbraně a patří ženě.“
pronesl Beneš na chvatně svolané poradě.
,,takže ten vrah je opravdu ženská? No to mě podrž.“
policisté byli opravdu překvapení jak se dalo usuzovat z jejich okamžitých reakcí.

Beneš už nic nechápal, nechápal, že nějaké hloupé karty to věděly dřív než se to dozvěděla policie, věděl, ale jistě jednu věc musí jít znova za Janou.

Zazvonil a čekal zda-li mu vůbec příjde někdo otevřít.
Po chvilce se však otevřely dveře.
,,Dobrý den, to je překvapení, Vás bych tady ani nečekala.“
pronesla tónem ze kterého nebylo možné vyčíst jestli to myslí vážně nebo si z něho utahuje.
,,Můžu na chvilku dál?“
Stejně jako minule se usadili na pohovce.
,,Měla jste pravdu, omlouvám se, že jsem Vám nevěřil.“
,,Neomlouvejte se, nemáte za co, lidé si o mě občas myslí, že jsem blázen, ty karty, sny“
,,Sny? Jaké sny? O těch jste mi neříkala.“
,,Občas mívám sny, zdají se mi věci, které se pak skutečně stanou a někdy to nebývají zrovna hezké sny.“
,,Vám se zdálo o těch vraždách ještě než se staly?“
Udiveně na ni pohlédl.
,,O všech ne, jen o té poslední a proto jsem za Vámi přišla. V tom snu nebyla vidět tvář vraha, pouze tvář oběti, pak jsem ji viděla v novinách a poznala, že je to ta žena ze snu.“
Tohle Benešem docela otřáslo, najednou se na ni díval jinýma očima, věřil ji, to už jistě věděl ale zároveň mu ji přišlo líto, že musí žít s něčím takovým.
,,To musí být strašné.“
pronesl.
,,Strašné, jak se to vezme, určitě to není nic příjemného, ale beru to z té lepší stránky, můžu občas někomu pomoct, osudu se sice člověk nevyhne, ale i tak se dá spousta věcí změnit.“
Ta dívka ho něčím přitahovala. Najednou zatoužil dotknout se jejich havraních vlasů, pohladit její tajemnou tvář a políbit ji. Ale neudělal to.

,,Máme svědka pane, někdo zahlédl zavražděnou jak si povídala s nějakou ženou, dokonce máme i vcelku detailní popis oné ženy.“
Oznámil hrdě policista Benešovi.
,,No to je skvělé, takže hned předejte popis všem kolegům a také mediím, za chvíli ji máme.“ usmál se Beneš na policistu. ,,Po dlouhé době zase nějaké dobré zprávy“ pomyslel si.

Telefony na policejní stanici neustále vyzváněly, lidé informovali policii snad o všech ženách, které se shodovaly s popisem.

Svírala v náruči své dítě a nervozně přecházela po pokoji.
,,Nesmí mi Tě vzít, nesmí nás rozdělit, co budeme dělat zlatíčko? Co jen budeme dělat?“
Náhle ji tváří prolétl zvláštní výraz.
,,Už vím co uděláme, půjdeme za tatínkem.“

,,Myslím, že ji konečně máme pane“
zvolal nadšeně jeden z policistů a zamával papírkem s adresou.

Lehla si na postel a vedle sebe položila spící dítě, z kuchyně se linul zvláštní pach unikajícího plynu.
,,Za chvíli budeme opět všichni spolu.“ pronesla a s klidem zavřela oči.

,,Do hajzlu, co to je za smrad? Vykopneme dveře. Na tři, tři, dva, jedna...........“

,,Takže ji ještě zachránili a co ten malý? Bude v pořádku?“
Na druhý den Filip Beneš jel navštívit Janu, aby ji řekl jak celý případ dopadl.
,,Podle doktorů bude v pořádku, on i jeho šílená matka, ta tedy bude v pořádku alespoň po té fyzické stránce, to co má v hlavě bude zkoumat ještě psychiatr. Vypadá to, že ji přeskočilo po smrti jejího přítele, zemřel při dopravní nehodě, kterou zavinil druhý řidič.“
,,A z toho ta nenávist k celému světu, někdo ji vzal osobu, kterou milovala a ona se chtěla pomstít všem.“
Pronesla Jana.
,,Šílený příběh, asi se ta ženská fakt zbláznila.“ jinak by to nebylo možný.
,,Každopádně jsem Vám to chtěl říct, abyste věděla jak to všechno dopadlo a ještě jednou díky, mám alespoň ponaučení nebýt takový skeptik, tak mě napadlo nechcete mi taky vyložit karty?“
Jana se pobaveně zasmála.
,,A máte nějaké speciální otázky na které by Vám karty měly dát odpověď?“
,,Vlastně jednu jo, zajímalo by mě co by mi odpověděla jedna krásná čarodějka kdybych ji pozval na rande.“
,,Chcete sbalit nějakou mou kolegyni jo?“
,,Jo jo, každé ráno se na ni díváte do zrcadla.“
,,Tak v tom případě myslím, že by odpověděla asi takhle.“
Jana se k němu naklonila a jejich rty se konečně střetly v hladovém polibku.
,,Tak tohle se mi líbí, můžu se ptát častěji?“
,,Ptej se klidně každý den, odpověď už znáš.“