Smrt v mrtvé čtvrti

V zaplivané a špinavé chodbě napůl rozbořeného domu se ozýval zoufalý pláč, míšený s rozrušeným křikem a úředním, monotóním hlasem policie. V jednom z bytů, nebo už spíš jen pokojů se našla mrtvola mladé dívky. Byla to už dlouho taková zapomenutá čtvrť, jen občas sem zabloudil spořádaný člověk. Není divu. Měli z této čtvrti strach. Jediný kdo se zde pohyboval byli smutní bezdomovci, opilci, feťáci, zloději, prostitutky a podobní lidé se špatnou minulostí, přítomností a nejspíš i budoucností. Jen jednou za čas se zde ocitla snad ještě horší skupina lidí, aby zde vystrašila, zmlátila a snad i zabila osoby zde se pohybující. Byla to místní skupina nacistů. A právě jejich rozzuřená banda se tu pohybovala to deštivé ráno, kdy se tu našla ta ubohá holka. Nebyli to rozhodně žádní dobří hoši, většina z nich měla za sebou pár trestů za ublížení na zdraví a na první pohled na nich bylo vidět, že v sobě mají nenávist. Bylo jich pět, všichni ozbrojení noži a železnými tyčemi. Nejhorší byl jejich vůdce, přezdívaný Miky. Už jednou za vraždu seděl. Když uslyšel od svých kompliců o smrti té slečny., jen se nechutně zahiňal a prohlásil: “Fajn, o jednu děvku míň....”
Nebyli to ale jediní lidé, vyskytující se v okolí inkriminovaného pokoje. Přivolaný detektiv se svým pomocníkem zadrželi v okolí domu ještě spoustu dalších osob. První z nich byla prostitutka Rita, skláněla se nad mrtvolou dívky a hlasitě plakala, právě její pláč sem přivolal policii. Celá se klepala a nevypověděla vlastně vůbec nic, jen že mrtvá byla její nejlepší kamarádka. Mezi zvlyky nebylo možné jí rozumět dalšího slova. Pak zde byl hlouček polozfetovaných teenagerů, podle jejichž výpovědí, děvče bylo jen o pár let starší než oni a čas od času jim prodávalo drogy. Jak se k nim dostávalo, to už nevěděli. Tvrdili, že jsou venku už od rána, protože přes noc je jejich matky ven nepouští a báli se hlavně o to, aby se rodiče nedozvěděli kde se pohybují a jaké látky užívají. Zdáli se vystrašenější než sama dívčina kamarádka. Dále se zde potuloval starý bezdomovec, který vypověděl pouze to, že ho z opileckého dřímotu ve vedlejším pokoji vzbudil nějaký křik. Nepamatuje si prý už v kolik hodin. Takové vřískání už prý v tomhle domě dávno přestal řešit. Ve vedlejším snad nejzabordelovaňejším pokojíku, zaházeném injekčními stříkačkami odpočíval chlapík ve středním věku, ruce pokryté vězeňským tetováním a abcesy. Jak mile uviděl policejní uniformy utekl oknem. Před domem se klepal, snad absťákem, snad rozčilením mladý, sotva pětadvacetiletý kluk. Odpovídal, že dívčinu skoro neznal a na otázku kdo by ji asi mohl chtít zabít odpověděl: “ V téhle části města to taková holka něměla vůbec jistý. Je tu spousta magorů, co jsou schopni vraždit....”
V hospodě poblíž domu byl jen hospodský, který dívku politoval, ale jinak nevěděl nic. Kromě něj byl vevnitř ještě spící mladík. Měl dlouhé hnědé vlasy, namočené v pivu. Po probuzení se polekal a začal se vyptávat na podrobnosti. Detektivův pomocník, Alois, mu tedy vyzradil, v jakém že se dívka našla pokoji a stučně ji popsal. Poté se mladík jen silně roztřásl, nesoustředěnému Aloisovi se vysmekl a utekl z hospůdky pryč.
K vyšetřování tedy nebylo možno použít zhola nic. Z pitvy se dalo určit jen to, že dívka byla silně intoxikovaná, snad i předávkováná a následně uškrcená, mtrvá byla asi od 3 hodin ráno. Alois měl pár jasných tipů. Podle jeho teorie dívku zavraždil zcela určitě někdo z těch dvou lidí, kteří utekli. Povídal: “ Pane, detektiv, je to zcela jasný, ten feťák ve vedlejším pokoji, ji předávkoval a kluk v hospodě ji pak uškrtil. Pročpak by jinak zdrhali.....”
“To je moc hezký, Alois, ale proč by to ti dva dělali? To jako byli spolu domluvení? Že ji jeden střelí silnou dávku, jen tak, a druhej ji uškrtí? Proč?” Vznesl poměrně logický dotaz zamyšlený detektiv.
“To je přece jasný, protože utekli, už jenom to je přece musí usvědčit!” Vyřvával sebejistě Alois.
“Klid!” Povídá detektiv. “Tady milej Aloisi, není jasný vůbec nic, ty kluci se prostě bojí policie, pronásledují je přece denně!”
Alois si počal okusovat nehet na palci a potom vyhrkl: “Byli to ti puberťáci, holka jim jednou třeba prodala málo, naštvali se, od feťáka vedle koupili dávku, oblbli ji a pak zaškrtili. Bůhví co takový fetky napadne, když jde o dávku, že jo?”
Detektiv jen zvedl oči v sloup: “Dobře, ale ty jsou právě jediní koho můžem vyloučit, přece v noci musí být doma a spát jako nemluvňata,” pak si povzdychl, “tak bež to jejich alibi potvrdit k nim domů a nech mě přemýšlet!”
Detektiv ještě jednou prošel celý squat aby našel něco podezřelého, nebo snad ještě nějakého svědka. Zatím si v hlavě srovnával, kdo že by mohl vlastně mít s vraždou co dočinění: “Takže celkem máme vlastně 7 podezřelých. Pokud to nedy nebyl někdo úplně jiný, s kým jsme už my tady neměli tu čest...., za prvé to mohla být klidně ta slečna, co pak dělala jako, že ji našla....” mrmlal si detektiv pod vousy, “mohlo to být kvůli kšeftu nebo kvůli klukovi....co já vím....no každopádně další výslech je nutný....”
“Dál je tu ten nácek, Miky, ten má poměrně jasný důvod. Squatery a podobné lidi, přímo bytostně nesnáší. Zdejší čtvrť už mu dlouho nedá spát. Ta jeho minulá vražda, byla vlastně v místní hospodě....i když mi nesedí ten způsob vraždy....ten by ji spíš umlátil tyčí nebo probodal...” detektiv při tomto výčtu procházel mezi sutinami starého domu a brodil se odpadky. Byl zrovna v ložnici postaršího narkomana, který utekl oknem, když zakopl o uvolněnou dlažku. Byla to jasná skrýš. Dlažku tedy odtáhl a začal zkoumat obsah “sejfu”. Bylo tu několik balíčků s drogami, svázaných gumičkou. Bylo celkem jsné, že takové množství nemůže spotřebovat jeden člověk. Mezi tím se válely různé drobnosti. Byly tu hodinky, pár drobných, lžička, několik stříbrných prstenů a zlatý řetízek s přívěskem, na kterém byly ještě namotané dlouhé vlasy. “Vlasy mají podobnou délku i barvu té zavražděné”, zvolal detektiv a už zvedal mobilní telefon: “Aloisi, co jsi zjistil? Byli výrostci všichni přes noc doma?”
“Ano, ta děcka mají alibi, jako vrata. Doma byli všichni lehce po půlnoci a ven odcházeli všichni až kolem 9. ráno. Ty dostanou maximálně vězení domácí...” uchechtl se Alois.
“Fajn, tak už zbývá jen šest podeřelých. A jeden teď má nad všemi dost navrch!”zamyslel se spíš pro sebe detektiv.
“Jakto, někoho jste chytil?” vyzvídal užaslý Alois.
“Samozřejmě, že ne, ale něco jsem našel! Tak pěkně naklusej zpátky, máš další úkol!”
Na druhé straně se neozývalo notnou chvilku nic, jen zamyšlené ticho, když najednou Aloise osvítilo a vyhrkl: “Půjdu do laborky, že jo?”
A tak zatímco Alois, čekal v laboratoři na výsledky, detektiv se rozhodl, že počká na místě činu. Je přece nad slunce jasné, že ten chlap se pro takové bohatství musí někdy vrátit.
Zatím prošel další pokoje, a přemítal nad dalšími podezřelými. Dalším podezřelým byl starý bezdomovec, detektiv šel tedy zkontrolovat pokoj, ve kterém spal on. Jaký byl však jeho údiv, když tam na zemi mezi prázdnými krabicemi od vín našel bezdomovce spícího spánkem spravedlivých.
“Tak prosím Vás, musíte mi něco vysvětlit, vstávejte!” Budil ho detektiv a trvalo to sice notnou chvilku, ale nakonec starý pán otevřel oči a zmateně pokukoval kolem: “Co se děje? Já nic nemám, nechte mě!” Vykřikoval rozespale. Až když se rozkoukal a zjistil, že byl vzbuzen detektivem, uklidnil se.
Detektiv tedy začal: “ Tak vy tady vlastně bydlíte, že jo?”
“No, jo, no....to víte kde mám bejt...”vykrucoval se bezdomovec, zvyklý na budíčky od policie.
“No, tak klid, já Vás nevyhazuju, jsem tu pořád kvůli tý vraždě....” uklidnil ho detektiv, “Tak mi řekněte něco o tý holce, bydlela tu taky? A kdo se tu tak ještě vyskytoval?”
Bezdomovec požádal detektiva o cigáro a začal pátrat v alkoholem omámený paměti: “No co já vim, tak ta mladá je tu asi půl roku. Moc pěkná holka to byla, a žádná šlapka. Nic takovýho dělat nikdy nechtěla, musela se ale nějak živit, že jo? Tak prodávala ty jejich sračky.. To víte, mě je to jedno, já mam svý vínko a jsem spokojenej, ale ty mladý, ty blbnou s bůhvíčim....No vono jí bylo sotva osmnáct, Andy jí řikali, jednou se tu objevila a už tu zustala, snad utekla z domova, nevim....”
“Kde brala ty drogy, nevíte?” přerušil ho detektiv.
“No, já vo tom nic moc nevim...ale myslim, že to brala od toho frajera vedle v pokoji. Von toho ale moc nenamluví...to víte, my se tady moc nesvěřujem....”
“No a motal se tu ještě někdo jinej?” ptal se detektiv, podávaje mu další cigaretu.
“Ale jo, tady se pořád někdo courá, choděj sem jak do supermarketu, někdo za nim, jinej za ní....Ale kolem ní se tu točili hlavně dva. Takový mlaďasové, asi v tom taky dost jeli....Ale spíš mi přišlo, že sem choděj kvůli ní....mohlo jim bejt kolem dvaceti nebo tak nějak.... Jo a pak ta holka, často tu s Andy popíjely víno, nebo se sjížděly fetem...”
“No dobře, tak děkuju, já si půjdu projít ještě její pokoj....” zvedal se pomalu detektiv z roztrhaného křesílka, vtom mu zazvonil telefon: “Tak povídej Alois, já tě můžu uklidnit, jeden podezřelej zas odpadl. Je to ten děda co jsme ho našli vedle v pokoji.”
“Proč?” zeptal se Alois.
“No našel jsem ho vyspávat novou opici na tom samým místě. Kdyby tu holku zabil, tak by přece nebyl v takovym klídku, aby si sem šel hned za půl dne lehnout znova!” smál se detektiv.
No, to je fakt, detektive,” chválil ho Alois, ”a já zas vim, že to udělal ten chlapík co utek, ty vlasy na řetízku jsou totiž tý mrtvý! Tak tam na něj počkejte, určitě se vrátí na místo činu!”
Detektiv položil a telefon a šel prohledat Andin pokoj. I když to tu vypadalo nejčistěji, odpadků tu bylo taky požehnaně. Od popelnic sem měla nanošený starý nábytek a pod zatuchlou matrací vyčnívala peněženka. Detektiv ji akorát stačil sebrat, když uslyšel od vedle nějaký zvuk. Peněženku tedy schoval a běžel se podívat co se dějě. A opravdu, narkoman se vrátil a pomalu odtahoval svou skrytou dlažku. Detektiv na nic nečekal a zatkl ho.
“Tak povídej, frajere, co máš společnýho s tou Andy?” vyzvídal detektiv u kávy na policejní stanici.
“Já? No, proč, co Vám jako řikala?”soukal se ze sebe.
“Ona nám nic neříkala...ty nám ale něco řekneš! Jak ses dostal k jejímu řetízku?” uhodil detektiv.
“No to snad né, tak vona Vám snad nakonec řekla, že jsem jí ho ukrad, né? Heleďte sama mi ho dala....prostě jsem jí něco sehnal....tó, sehnal jsem občas jídlo, nó....a tak mi ho dala, než bude mít prachy....co vlastně chcete?” ještě notnou chvíli se vykrucoval a zdál se dost zmatený.
Mezitím si detektiv vzpoměl na nalezenou peněženku, otevřel ji a uvnitř našel řidičák. Podle fotky okamžitě poznal mladíka, který se to ráno klepal před domem, dál v peněžence byla asi stovka a fotografie usmívající se zavražděné.
Z chlápkovi výpovědi bylo jasné, že se bojí pouze o to, že je na protidrogovém.Detekiv ho tedy uklidil: “Já vím, že jste jí nesehnal jídlo, ale drogy. A to je mi úplně jedno, můžete bejt klidnej. Já drogy nevyšetřuju.”
“Tak co Vám teda řekla, a kde vůbec je? Co se to vlastně děje?” Chlápek už skoro křičel.
“Kde jste byl včera kolem 2.-3. ráno?” nechal ho detektiv bez vysvětlení.
“No právě, že jsem byl do čtyř do rána, tady na stanici, kvůli jedný čórce....slíbili jste, že mě pustíte a teď zas tohle....” křičel zoufale.
Detektiv se zasmál a v notesu si odšktl dalšího podezřelého: “No, pokud jste byl na stanici, je to neprůstřelné alibi. Bohužel Vám musím říct, že já tu řeším vraždu! Andy je mrtvá. Nevíte co se mohlo stát? A neznáte tohoto mladíka?” ptal se detektiv, vytahujíc nalezený řidičák.
“Ano,” řekl zděšným hlasem, ”to je přece ten její frajer, Deny, nejdřív s ním chodila Rita a teď Andy....”
Detektiv chlapa propustil. Když vyloučil Mikyho, protože tento způsob vraždy k němu opravdu neseděl, (nácek, který opvrhuje drogami, aby zabíjel předávkováním? To je jasná pitomost.) nechal pátrat po zbylých třech podezřelých. Po klukovi z řidičáku, po dlouhovlasém klukovi, který utekl z hospody a taky po Ritě.
“Ženský zabíjí nejčastěji uškrcením slečno. A vy jste měla, myslím, dobrej motiv” Uhodil Alois zostra, jen co se Rita usadila v kanceláři.
“A jakej prosim Vás?” divila se Rita, ještě pořád bylo vidět, že je ubrečená.
“No, ten Deny, nebyl to Váš bejvalej,co? Normálně jste žárlila!” Hřímal nad vystrašenou Ritou, dokud nepřišel detektiv a Aloise neuklidnil.
“Proč já bych prosím Vás asi žárlila. To on byl takovel psychopat žárlivej, ne já! Proto jsem se s ním rozešla, a nakonec to s ním skončila i Andy, hned co jí dal první facku, ho poslala k vodě!” vzlykala Rita, “teď začínala chodit s Básníkem, byl to přesně její typ, takovej romantik s dlouhejma vlasama a kytarou....a Deny to nemoh rozdejchat, pořád za ní lez a ječel na ní. Na takovýho vola bych fakt nežárlila!”
“Alibi máte? Kde jste byla mezi druhou a třetí? V kolik jste jí našla?” zeptal se detektiv.
“No jasně, byla jsem v hospodě s Básníkem. My jsme na ní čekali a když nepřišla, šla jsem si dávku sehnat sama. V hospodě jsem byla do půl čtvrtý, to Vám dosvědčí celá hospoda. A pak jsem šla na barák za dealerem, nebyl tam a tak jsem se šla podívat k Andy.....a ona tam ležela mrtvá” rozzvlykala se opět Rita.
“No Aois, tak pana Denyho zavolej sem!” Oddychl si detektiv.
Deny se usadil v kanceláři a napjatě čekal.
“Tak vy jste tu zavražděnou skoro neznal, říkal jste, viďte?”začal detektiv.
“Ano, já nefetuju, abych znal takový holky!” řekl klidně Deny.
“Jaký takový holky? Vždyť jste ji neznal.” dělal detektiv dál hloupého.
Deny se podrbal za uchem: “No, jaký jiný holky by se tady mohli potulovat....”
Detektivovi začala docházet trpělivost: “Aha, a holky co neznáte máte běžně vyfocené v peněžence?”
“Kde jste to našli?” znejistěl mladík.
“U ní v pokoji, mladej. Pod matrací, to si teď možná vzponeš, žes ji znal trochu líp, né?” zašklebil se detektiv.
To už zas nevydržel Alois a uhodil: “Tak dost, my víme, že s ní chodil! A taky, že tě nechala! I to, že jsi žárlil!”
“Tak dost”, vyskočil chlapec ze židle, “ kdopak Vám tohle asi tak řekl, moje bejvalka, co? To ona žárlí, bůhví jestli ji nezabila ona! Proč by ji jinak předtim předávkovala,co? Bála se, že by ji jinak nepřeprala, typicky ženský myšlení!!!! Nebo ten její hajzl s kytarou, co? Proč nevyšetřujete je?”Deny byl vzteky bez sebe.
To detektivovi stačilo. Jen se usmál a povídá:
“Tak Alois, případ je vyřešen! Pánovi tady rovnou nasaď želízka a já mu povím proč.” usadil se pohodlněji do křesla a spustil: “Milej pane, Vaše bývalá slečna, Rita, má alibi až do půl čtvrté. Stejně tak nový přítel Vaší další bývalé, Andy. Čekali na ni společně v přeplněné hospodě, zatímco Vy jste ji ve tři ráno zavraždil! Předávkoval jste ji a pak uškrtil, o čemž jsem se já ve svém vyšetřování zmínil úplně poprvé. Takže je to teď všechno už skoro jasné- ty jsi, chlapče, buď jasnovidec nebo vrah!”