Painman

Některé věci váš rozum nepobere, třebaže mu dopřejete kolik času si jen žádá. Na druhou stranu jiné pochopíte hned a některé i dříve, než se vůbec stanou. Například pěst, znovu mířící k vašemu krvácejícímu nosu, roztlučené hroudě chrupavčité hmoty. Přesně víte, co následuje v příští mikro-hovno vteřině a je tomu skutečně tak, jenže ani ve snu by vás nenapadlo, jak kurevsky to může ještě bolet.

„Dělá pokaždé tu stejnou chybu! Naoko se odkryje z levačky, aby tě vylákal. Když mu na to skočíš, sejme tě dřív než cigára. Jak ne, máš šanci. Jenom si toho všimni! Okatě se odkryje! Kapiš? Až moc okatě! Nesmíš zaváhat a skoč na něj zprava. Prásk! Prásk! Musíš ho zasypat údery. Nesmí se ani nadechnout! Prásk! Prásk! Jdi po něm! Zazmatkuje a bude se chtít stáhnout. Jenže má furt nekrytou levou. A to je tvoje vítězství, kámo. Volná levá! Volná levá! Prásk! Prásk!“
„Dohajzlu, to zní moc jednoduše.“
„Když v tom začneš hledat něco složitého, ztratíš mikro-hovno vteřiny a pak to bude teprv složité. A hlavně to bude sakra bolet.“
„Já ti nevím, brácho. Víš jak.“
„Ne, nevíš. Ty nemusíš vědět nic. Proto mi taky voláš, ne? Co? Proč mi voláš? Co?“
„Jasně, jasně, jenom klid. Já mám jenom strach. Nějak se mi to jenom nezdá. Víš jak.“
„Odkryje levou okatě! Vyjedeš po pravé a otevřeš si levou durch! Pak ho skončíš!“
„Jasně.“

„A je to.“ Vydechl Malek když zavěsil.
„Sežral to?“
„Myslím, že netuší nic. Víš jak.“
„Ale má v tom kurva přehled, parchant jeden! Přesně to dělám!“ Zařehtal Zejd.
Malek se ušklíbl.
„Stejně by si to nedokázal využít, teď jsi na tom líp, tomu věř, chlape.“

„Prý nesnášel dost dobře bolest. Proto toho nechal. Jinak by na něho asi nikdo neměl. Ti kluci tady mají sílu, výdrž, umí se bít, jsou jako býci v aréně. Jdou tvrdě po rudém, ale nekoukaj se. On se díval. Vždycky se uměl dívat. Nejdřív pozoroval, vyhodnotil a pak něco vymyslel. Vždycky něco vymyslel. Jako ti borci v té soutěži v telce. Jak probíhají mezi těma překážkama. Mezi kyvadlama. Většinou ti co to risknou, ti jdou do vody, ale ti co si to vypozorujou, spočtou a načasujou! A takový je on. Pozoruje, počítá a časuje.“
„Takže je dobré ho mít ve svém rohu.“
„No, jak se to vezme.“
„Co? Bere si moc?“
„Prý ani ne, ale může se jednou škaredě přepočítat.“

„Tak Malo si tě koupil na čumendu, no to mi poser záda! Má vůbec šanci? Zejd je Zejd. Sakra to bude mela! Má šanci? Řekni!“
„Teď už jo.“
„No kurva! Tak to je nářez! Co jsi zjistil? Co jsi mu poradil?“
„Poradil? Aby vyhrál, co jiného?“
„Doháje brácho, to zní solidně! Ale jsou to velké prachy. To už trochu přeháníš, ne?
„Teď nebo nikdy, Aku. Začínám mít problémy dostat se na zápasy. Všichni už ví, že se dívám. Maskují a zkouší finty, aby mě zmátli. Už to není tak jednoduché jako dřív. Všichni jsou koumáci. Přestává to být o rvačkách a stává se z toho jeden velký ojeb. Říkám vytřískejme z toho ještě co půjde a ruce pryč! Zavčasu!“
„Malo a Zejd! Risk jak cyp!“
„Však právě! Kurz jak víno! Pojď do toho Aku, ti říkám!“
„Co když to ten mulo posere?“
„Posere to a v tom to právě je!“

„Je tady. Vzadu.“
„Fajn, nesmí nám zdrhnout. Až si uvědomí co se děje, bude chtít vzít kramle. Tak si pojistíme, že v tom jede taky.“
„To si piš, že v tom jede taky. To se nemusíme ani nijak pojišťovat. Někdo vyšroubil na poslední chvíli sázky na pětinásobek! Ten sráč v tom má zaručeně všechny svoje prachy i z fondu na krchov.“

Takové šance by si všiml i slepý. Odkrytá levá.
„Vlítni napravo Malo! Napravo, sakra! Ne! Ne! Do hajzlu takhle ne!“
„Už zdrhá! Jede v tom, parchant! Za ním!“

Malek se chytil. Odkrytá příležitost ho ihned vlákala pod těžkou palbu smrtící pravačky. Dav jásá. Na Zejdově bandáži okolo kloubů se rozpíjí krev.

„Ve kterém kole půjde Zejd k zemi? Tak to vyklop, ty šmejde!“ Obličej zasáhla další rána. Z nosu se pomalu stával rosol. Stékal po bradě a kapal na písečnou zem.
„Nekoupil jsem ho, kurva! Nekoupil!“ Prásk!
„Ve kterém kole?“
„Fakt nevím!“ Prásk! Prásk!

„V předposledním! Měl jsi pravdu! Ten šmejd si koupil Zejda! Maleka podtrh, svině!
„Zařídili jste to u sáskaře?“
„Jasně, všechno na Maleka.“
„S tím šmejdem Zejdem, si to vyřídíme potom! Kdo by to do takového pitomce řekl? Zahrál to teda perfektně. Ale na nás si chlapec nepřijde. On, ani ten chytrák! Zpíval hned?“
„Ani ne. Vlastně to tak tak rozdýchal. Tvrďák, na to, co se říká o něm a o bolesti.“
„Aspoň ví, že si s náma nemá hrát.“

„Sejmuli Zejda.“
„Fajn, o šmejda míň.“
„Myslel jsem, že jste jeli napolovic.“
„Já Zejda nekoupil. Neměl páru o ničem.“
„Do háje! A Malek?“
„Od začátku jsem věděl, že je nastrčenej, aby si mě koupil na čumendu. Pak už to stačilo jen zahrát.“
„Všichni si mysleli, že budeš o krok napřed.“
„A já zůstal stát.“
„Hrál jsi jen s tím, co ti namíchali oni.“
„Protože to bylo přesně to, co nečekali.“
„Málem tě zabili.“
„Kdybych to vyklopil hned, nevěřili by mi.“
„Do hajzlu, ty seš ale vychcanej prevít.“
Bohatej vychcanej prevít. A teď mi vyplať moje prachy, Aku.“