Dívka, která poznala smrt.

Značný křik probudil ještě spícího jelena, který v minutě vstane na své dlouhé nohy a odběhne o kus dál lesem. Zmatené zvíře s rozšířenýma očima kouká do černočerné tmy. Ubohé zvíře neví, co ho čeká. Začne se ohlížet kolem sebe, žádný křik. Les utichne. Jelen se dá do kroku. Náhle zapraská větvička v křovině. Zvíře nestačí ani zareagovat, z křovisek se vynoří neznámý predátor a vší silou se jelenovi zakousne do šíje. Po chvíli kdy se zvíře snaží bránit kopáním, dojdou mu síly. Je to marné. Jelen zemře, a neznámý predátor se může pustit do jídla…

Je ráno. Začíná svítat, vypadá to, jakoby les úplně zapomněl na ten včerejší incident. Pozůstatky včerejší bitky tvoří jen ohlodané kosti a torzo jelena a okolo poletujících much.
Ale to není jediná událost, co se v tomto lese stala. O kus dál leží také tělo, ale ne zvířecí nýbrž rozsápané tělo ubohé dívky.

O 2 dny později v témže lese…

Postarší pán se s košíkem vydává do lesa na houby se svým loveckým psem Argem. Pes jde u nohy svého pána, ale najednou ucítí pach tlejícího masa. Argo zavětřil onen pach a mířil směrem k zdechlině jelena. Jeho pán, který se věnoval odřezávání houby si všiml, že jeho pes zmizel a začne volat "Argo, ke mně!" Pán po delší odmlce volání na psa usedne na jeden pařez. Argo přiběhne a táhne pána k zdechlině. Jeho pánovi se náhle udělá mdlo z toho neuvěřitelného pachu načež se, otočí a opře se o nedaleký buk. Pes se přiblíží k mrtvole jelena a začne jej očichávat. Pán se tedy odhodlá vstát. Najednou pes zbystří, přestane se zajímat o mrtvolu jelena a zamíří do části více prorostlého lesa plného křovisek. Argo ucítil další pach taktéž tlejícího masa. Jeho pán ho začal zase volat pes nikde. Nakonec se pes přiběhl, ale co neměl krásnou trofej v podobě dívčiny paže s náramkem na zkrvaveném zápěstí. Pes přinesl svůj úlovek k přímo k nohám svého pána. On reagoval tak že, se sesul do tmavého listí po sebou. Po několika minutách se probral. Vstal a koukal vedle stojícího psa, který mu olizuje je tvář. Tento pán byl tak duchapřítomný a zavolal policii. Ta přijela o půl hodiny později, protože hledali příslušnou lesní cestu na, které čekal onen pán se svým psem. Když přijelo policejní auto vystoupili dva policisté a ptaly se kdy a kde a jak našli mrtvolu. Po zajištění prostoru policisty přijela dalším autem mladá coronerka , která i při svém mladém věku měla z takovými případy zkušenosti. Dva policisté se na ni podívaly a tím pohledem, který naznačoval, že to moc hezké nebude. Taky že ne. „Už tu končím“ ozval se hlas jedné z policistky, která fotila místo činu a mrtvolu. Cononerka si prohlížela tělo a přemýšlela jaká bestie to mohla udělat jasné, že žádná šelma nezabíjí jen tak pro své potěšení… Smečka vlků? Ale, kde by se tu vzali ti žijí dost daleko a hluboko v lese ale tady je to asi 2-3 kilometry od malé vesničky, pravda částečně obydlené, ale jsou tam lidé. Ptá sebe sama. Zkoumá jednotlivé dlouhé rýhy od mohutných drápů v jejím tak křehkém těle. Začíná s ohledávání mrtvoly. Všimne si ale něčeho dosti zvláštního v jejích zrzavých vlasech je zapleten chomáč šedivých chlupů. Okamžitě jej dá do sáčku s důkazy. Teď může zjistit podle DNA jaké to může být zvíře. Nakonec po delším ohledávání nic zvláštního nenajde. Vyjde ven ze křovisek a řekne policistům, že je hotovo a předává jediný důkaz… Chomáč šedivých chlupů.

Následující den v kriminální pitevně.

„Už ji dovezli, no tu holku z lesa, tu, kterou našel ten chlápek jak mu ten jeho pes přinesl tu její ruku..“ zahulákal do pitevny zřízenec . Na to coronerka „ Ano, už si ji vezmu“ odpoví. Zříznec mrtvolu položí na chladně ocelový pitevní stůl. Její bledá tvář je zcela neposkvrněná. Opláchne tedy její údy a torzo těla. Začně: „Zjištěná doba úmrtí je orientační kolem půlnoci a jedné ráno, je jisté že, se dívka bránila za jejími nehty je kůže a srst neznámého zvířete, příčina smrti je jasná, dívce ukousl kus její šíje a porušil krkavici tedy krční tepnu, zajisté vykrvácela...“ diktuje do diktafonu. Najednou ji přeruší nečekaný dotek na rameno, prudce se otočí vidí za sebou laboranta. Ten jí nese výsledky nalezených chlupů. Výsledky jsou velice zajímavé. DNA ukazuje lidskou a částečně zvířecí. Jak je to možné ? Zeptá se laboranta, ten také neví jak k tomu mohlo dojít. Do pitevny se blíží další kroky, jsou to kroky detektivky Anny Šmídové, tento případ dostala ona. Laborant si ji všimne a otočí se na podpadku a poslušně jde zpátky do laboratoře. Coronerka tedy Hedvika Nekudová (trošku pozdě na představení) ji předává výsledky ta jí je vytrhne z její ruky a rychle přelétne řádky a pokývne hlavou směrem k dívce. Hedvika zamrká a řekne jí všechno co zjistila. Detektivka ji pozorně poslouchá a mezitím si prohlíží tělo. Anna se Hedviky konečně promluví: „Další nějaké zvláštnosti ?“ „Krom toho že byla napadena nějakým neznámým tvorem s velkými drápy?“ Hedvika zavrtěla hlavou a jen řekla co objevila v jejích nazrzlých vlasech. Identifikace dívky byla velice obtížná. Neměla u sebe žádné doklady. Anna začala přemýšlet nahlas: „ Co ta dívka mohla dělat v tomto lese a tak pozdních hodinách ?“ řekla a dodala „Co ji k tomu vedlo ?“ a zamyšleně se si hrála se svým stříbrným řetízkem na krku. Načeš se koukla na Hedviku, která chtěla něco dodat. Anna ji pobídla aby mluvila tedy Hedvika se nadechla a začala mluvit: „ Ta dívka určitě nebyla jen tak v lese sama. Byla určitě s nějakými lidmi na nějaké diskotéce.“ řekla. Anna udělala pár kroků od mrtvoly a podezřívavě si ji prohlížela. Otevřela ústa zase je zavřela, nakonec promluvila: „ Jak jste na to přišla ?“ „Měla snad v sobě nějaký alkohol ?“ Hedvika na to: „ Ne, ale jak jsem si stihla všimnout, že na jejím levém zápěstí měla látkový náramek s nečitelným názvem nějakého klubu, ten se obvykle dostává při vstupu.“ Hm… Zabručela si pro sebe Anna „ Když jste mi řekla, že jste nic dalšího a zvláštního na jejím těle nenašla.“ Hedvika opoví: „ Ano, to ano, ale po opláchnutí jsem našla tento nepatrný náramek. Dřív jsem ho nezaregistrovala, protože byl obalený hlínou a jehličím.“ Anna pokývla hlavou a zase si začala hrát s řetízkem. „Dala jste ten náramek na analýzu, aby zjistily o jaký podnik či klub se jedná?“ řekla náhle. A Hedvika „Ne, zavolám laborantovi, aby to dal na ten rozbor.“ „Dobře.“ řekla Anna. „Je to už všechno o této oběti ?“ zeptala se Hedviky. Hedvika přikývla. Oběť neznámá, vrah neznámý. Pěkné… bude tedy ještě dost práce s touhle dívkou a její identifikací. Detektivka stačila říct, že je tu hotová a za klapotu podpadků odešla. Stačila jen pozdvihnout hlavu ale detektivka byla pryč. Hedvika stála nad mrtvou a přemýšlela kdo jí tohle mohl udělat. Její znetvořené tělo zakryla a přesunula do mrazícího boxu a zaklapla ocelové dvířka. Povzdechla si a odešla do laboratoře s tím náramkem. Další jeden podivný případ úmrtí. Konečně domů.