Návštěva hostince

Hostinský neměl moc návštěv. Živil se hlavně dřevorubectvím a taky měl malé hospodářství, ale i přesto se příhodným návštěvám věnoval. Čistil akorát stoly, když k němu přišel velmi unavený mladík a požádal ho o pivo a něco malého k snědku.
Protože to byl jediný host, sedl si k němu a zeptal se ho na jeho cestu. Mladík se napil piva a vyprávěl mu o jeho společné cestě ještě s jedním kamarádem, který mu ráno zmizel. Když ho popisoval, všiml si hostinského náznaků, jakoby mu ten popis něco říkal. A všiml si dobře. Hostinský odešel a za chvilku přicházel s nějakým papírem a říkal „Mám tady něco, co vás bude asi zajímat.“ Mladík si dopis přečetl.

Ahoj Ondro. Asi si naštvaný kvůli mému útěku, ale jestli tohle čteš, tak si šel pořád po cestě a neztratil ses. Proč jsem utekl se dozvíš, až dojdeš k nedaleké skále. Pan hostinský ti ukáže kam máš jít. Budu tam na tebe čekat.

Po dočtení dopisu ihned požádal hostinského, aby mu ukázal cestu. Byl zvědaví, proč mu ráno zmizel a vyrazil za ním. Pan hostinský se mezitím šel věnovat dobytku. Za chvíli Ondra dorazil ke skále a tam ho čekalo další dnešní překvapení.
„A do prdele,“ vykřikl a běžel se podívat na kamaráda Martina, který ležel mrtvý pod skálou. Hned Ondrovi došlo, že se asi Martin snažil zkrátit si čas lezením na skálu a spadl dolů. Byl v šoku a raději si sedl na zem a čekal, než se uklidní. Po nějaké chvíli, kdy začal konečně uvažovat, si vzal Martinův batoh a zamířil k hostinskému, aby mu pomohl s tělem. Cestou začal o všem přemýšlet, dokonce o batohu, přišel mu daleko méně naplněný a lehčí, ale nakonec to nechal být.
Hostinského nejprve požádal o několik piv a pak mu vše vyprávěl. Poté šli pro Martinovo tělo. Ondra měl zase dostatek času o tom přemýšlet a už začal více myslet na ten batoh a na ten dopis. „Jak to, že mi to hned nedošlo, ale to asi nebylo jeho písmo“ myslel si Ondra a počkal si, až se i s tělem vrátí a v jeho batohu našel nějaké Martinovi poznámky, a písmo porovnal s dopisem. Písmo bylo podobné, ale s velkou pravděpodobností to nebyl Martinův rukopis.
Jediný podezřelí byl hostinský, ale to byl velmi příjemný člověk a Ondrovi byli nepříjemná jen představa, že by mohl být vrah, ale i přesto si počkal až hostinský odejde a šel se rychle podívat, zda nenajde nějakou věc, která by byla podezřelá. Díval se všude možně, až našel dveře, které vedli do sklepa. Přišlo mu to jako špatný nápad, šel se však podívat. Po několika krocích slyšel hostinského jak říká: „Nehledáš náhodou tohle?“ a to bylo naposled, kdy se mohl otočit, jelikož mu hostinský usekl hlavu. V druhé ruce držel krabičku s penězi, které vzal Martinovi po tom, co ho sledoval.
Martin mu byl podezřelí už od začátku, jelikož mluvil velmi nervózně a pak, když mu šel připravit oběd, našel článek v novinách, asi týden starý, o krádeži ve zlatnictví. Škoda byla okolo 5 miliónů. Hostinský nezavolal policii a raději sledoval Martina a zjistil že se snaží něco schovat. Zabil ho a vzal si krabičku s ukradenými věcmi. Martin mluvil o nějakém kamarádovi Ondrovi, a tak napsal dopis dle jeho písma, aby se šel podívat na skálu, kde ho najde mrtvého a bude to vypadat jako nehoda.
Ondra s tím neměl nic společného, ale to nemohl tušit. Když hodil jejich těla prasatům, šel se opít. Ráno měl dalšího hosta a začal se chovat nervózně. Počkal až šel jeho host na záchod, připravil se a raději ho zabil. Zavřel hostinec, zbavil se zvířat a odjel pryč. Věděl, jaké teď nosí břemeno.