Předtucha

Ten večer byl velice zvláštní. Mladý pár manželů se nastěhoval do velmi malého bytu poblíž železnice, kde každou chvíli projížděl vlak, a tudíž se vždy otřásal nábytek. S manželkou se seznámili v zapadlém baru, kde pracovala a pracuje dodnes. Chodíval tam hrát automaty. Zamilovali se do sebe a v poblouznění se také narychlo vzali.
Avšak „růžové brýle“ jim nevydržely moc dlouho. Brian začal hrát automaty čím dál častěji, až se z něho stal gambler. Prohrál veškeré peníze a úspory. Zašel do krajní meze, kdy prohrál vlastní byt, který dostali od rodičů Emily. Ona při něm vždy stála. Ale tohle už nemohla vydržet. K tomu všemu ještě Brian ztratil práci. Byl bez práce, bytu, peněz a přízně své ženy. Emily byla na pokraji zhroucení a vyhrožovala rozvodem. Ani to ovšem na Briana neplatilo. Byl totálně mimo a už mu na ničem nezáleželo. Když se vrátil z léčebny, museli se tedy nastěhovat právě do toho příšerného bytu, jestli se tomu teda dalo říkat byt. Bydleli tam už půl roku, pomalu si začali zvykat. Dokonce vypadalo, že se uklidnil i jejich vztah.
Emily nařizovala budík. „Doufam, že ten blbej budík bude fungovat a ne jako minule, když jsem zaspala… Teď potřebujeme každou korunu, nemůžu si dovolit, aby mě Michael… tedy, můj šéf vyhodil. A ty by sis konečně měl taky najít práci. Celej den nic neděláš.“ Na chvíli se zasnila: „Kdybys byl jako Michael. Vem si z něj příklad. Ten má peněz, že neví co s nima. Je uznávanej. Je to Někdo. Všichni se ho bojí a mají respekt.“ řekla nevrle Emily, ale při vyslovení šéfovo jména začervenala a začala se usmívat.
Brian tušil, že měla poměr se šéfem z baru, když byl v léčebně. Ale nechtěl si to připustit. Pomyslel si: „Chce snad, abych žárlil?? To ani náhodou…“


Brian stál na ulici, poblíž bydliště. Byla noc. Nebo snad bylo brzo ráno? Nedokázal to určit. Bylo chladno a všude svítily pouliční lampy. Zrovna z temné oblohy začaly padat jemné sněhové vločky. Natáhl ruku vstříc vločkám a pozoroval, jak se mu rozpouští na dlani. Pomalu vykročil vpřed, zahleděný pořád do padajícího sněhu, který letmo poletoval. Když vtom se málem srazil s mužem, který měl na sobě černý kabát. Byl opravdu divný. K jeho obleku ještě patřil klobouk, také černý. A z jeho tváře byl vidět knír, též černé barvy. Působil chladně, nervózně a zle. Vůbec si Briana nevšiml a šel vpřed svižným krokem.
Brian cítil potřebu toho muže sledovat. Proto šel opatrně za ním, ale kdykoliv se muž otočil, zdálo se, že Briana vůbec nevidí. Brianovo zvědavost rostla, proto muže i nadále doprovázel.
Došel ke známému městskému domu. Byl docela vysoký a kousek za ním stálo nádraží. Muž si stoupl ke křoví poblíž vchodu, zastavil se a zapálil si cigaretu. Brian se schoval do křoví a čekal, co se bude dít. To čekání se mu zdálo jako věčnost.
Najednou se otevřely velké, z poloviny skleněné dveře a vyšla žena. Přes všechny ty větvičky z křoví jí nebylo moc vidět, ale měla na sobě výrazný červený kabátek a černou malou kabelku hozenou přes jednu polovinu ramene. Vypadalo to, jakoby spěchala. Ani si nevšimla muže, který na poslední chvíli přiskočil ke dveřím, než se zavřely. Naposledy se muž v černém rozhlédl po okolí a protáhl se dveřmi, které se za ním zaklaply.
Brian rychle přiběhl ke dveřím, ale bohužel už to nestihl. Instinkt jakoby mu napovídal. Nepřítomně strčil ruku do kapsy a nahmatal svazek klíčů. Zkusil hned ten první a povedlo se. Dveře otevřel a vešel dovnitř. Něco ho táhlo, aby šel nahoru po schodišti. Když došel až nahoru do třetího patra, uviděl znovu toho muže. Stál v úzké uličce a upravoval si ten dlouhý kabát.
Brian stál u stěny a nakukoval do uličky, když tu začala blikat žárovka, připevněná na stropě studené a špinavé chodby, která měla po stěnách rozvíjející se plíseň a opadající omítku. Muž vkročil do jednoho z bytů a nechal za sebou pootevřené dveře. Brian mu byl v patách. Když chtěl vstoupit do bytu, kam zamířil ten cizinec, zarazil se.
Z pokoje dál se ozýval řev mužského hlasu. Všude byla tma. Doléhalo k němu jen matné světlo a pár výkřiků. Brian pootevřel dveře a spatřil muže, jak v černých kožených rukavicích drží zubatý nůž a otírá ho do kapesníčku od čehosi rudého, a následně špinavý kapesníček háže na podlahu. Čistý nůž pak strká za opasek a chystá se vyjít z bytu.
Brian zpanikařil a shodil koště. Muž v černém si toho ale stále nevšimnul! Jakoby tam Brian ani nebyl. Když muž odešel, tak se šel Brian podívat, co se tam stalo.
Vstoupil do pokoje. Svítila tam jen lampička vydávající to matné světlo. Přiblíž se, ale šlápl na rozsypané střepy. Pod jeho podrážkou to zakřupalo, jako když vykročíte do velké vrstvy čerstvého a mokrého sněhu. Zastavil se a podíval se směrem k pohovce. U ní ležela broušená láhev whisky, jejíž obsah byl rozlitý.
Poblíž láhve byla kaluž krve. Když vzhlédnul od krvavé louže nahoru, spatřil ruku muže, z které odkapávala krev dolů na podlahu.
Brian přistoupil k pohovce tak, aby viděl oběti do tváře. Následoval nechápavý výraz v obličeji.

Brian sebou trhl a z tohoto hrůzostrašného snu se probudil. Posadil se na posteli, celý olepený potem a zrychleně dýchal. Svým šokem vzbudil Emily. Když spatřila na jeho hodinkách 5:00 ráno, začala nadávat na ten zatracený budík a urychleně se oblékla. Odešla do koupelny a začala se před zrcadlem líčit a česat.
Brian, vyděšený snem, šel do svého mini-baru a vytáhl láhev whisky. Z mrazáku si vzal led. Pak si nalil skleničku, ale nakonec jí nechal na lince a vzal si jenom tu láhev whisky. Rozsvítil na stolku lampičku, sedl si na pohovku a začal pít. Koukal se před sebe a přemýšlel o snu.
Emily mu z koupelny něco říkala, ale on jí stejně nevnímal. Jen tam seděl a nebyl ničeho schopen. Popadl ho zvláštní pocit. Pocit, který nikdy v životě nepocítil.
Emily ještě něco říkala, a pak se k němu natáhla, že mu dá pusu. On se však odtáhl. Vstala, vytrhla mu skleničku z ruky a postavila ji na okraj stolku tak, až spadla a rozbila se na tisíc střípků.
Emily vytáhla ze šatny rudý kabát a přehodila přes sebe černou kabelku. Koukla se na hodiny a zabouchla za sebou dveře. Vyšla z velkých poloskleněných dveří a vystoupila do chladného, ještě tmavého rána. Zrovna padal sníh.
Brian seděl na pohovce. Byl velmi nervózní, a tak naklonil celou láhev whisky dnem vzhůru a pil. Nevšiml si toho, že se otevřely dveře! V nich stál muž v černém plášti, klobouku a s knírkem. Pomalými a tichounkými kroky šel směrem k němu. Brian pořád pil a v odraze okna uviděl na dveřích něčí ruku! Byla to ruka navléknutá v černé, kožené rukavici.
V tom ten muž vytáhl široký a zubatý nůž, který se blýskl v matném světle lampičky. Brian začal křičet. Muž se rozpřáhl a zasadil mu několik bodných ran do oblasti břicha. Brianovo křik utichl a skácel se na pohovku.
Se slzami v očích pozoroval v bezvládném stavu muže v černém. Nebyl schopen absolutně žádného, třeba i sebemenšího pohybu. Muž ho hrubě chytl pod krkem, přiblížil k němu svou tvář a klidným, tichým hlasem mu řekl: „Pozdravuje tě TVOJE žena.“
Brian vyvalil oči. V tom momentu muž jedním kmitem přejel Brianovi po hrdle! Nůž zajel hluboko, takže porušil nervus vagus, čímž prakticky Brianovi odpojil mozek od dýchacího systému. Brian začal lapat po dechu a po několika minutách zemřel. Z jeho, včera oholeného hrdla, se řinula temně rudá krev, která vytékala v impulsech a stékala po hrudníku. Vedle pohovky se tvořila kaluž krve.

Na podlahu opodál dopadl zkrvavěný kapesník a poté se zabouchly dveře.