Záhadné údolí 2/2

6.

Andymu mysl zatemnil vztek. Ta děvka, Sára. Ta za to může. Ženská, co se tváří jako by jí hovno nesmrdělo. Klidně si přežije. Jak to? Špatně jsem jí zabil.
Ten šílenec a nejhnusnější člen bandy se šel napít k jezírku. Zapomněl, co se stalo koním. Ponořil hlavu do jezírka a nasával jeho obsah. Šedavá voda mu naplňovala hrdlo. Ne jen tekutinou, ale ještě něčím jiným. Aby se to něco dostalo Andymu pořádně do těla, učinilo jezírko další úkon. Šedavá voda se zvedla, vytvořila uskupení, podobající se pařátu velkého ptáka a popadlo Andyho za krkem. Pařát strhnul banditu pod vodu a dobrou minutu ho v ní máchalo.

Jerry z počátku utíkal. Pak samozřejmě postupně zpomaloval. Prvotní adrenalin, který ho hnal směrem pryč od Sářinina domu, se dostával na normální hodnoty a on začal být mírně dezorientovaný. Ohlížel se zpět, ale kolem něj byla jen poušť. Dokonce i hory byly kdesi v dáli. Přeci nemohl tak rychle a tak dlouho běžet. Nyní ho to začalo štvát. Zachoval se jak srab. Jako hysterická ženská začal křičet a bez rozmyslu běžet neznámo kam.
Stál tam jako solný sloup. Přemýšlel kudy. Jenže všude to vypadalo stejně. Plochá popraskaná písčitá země. Práskl rukama do kalhot a vyšel. Někam prostě dojde. Uvědomoval si svou situaci. Pravděpodobně zemře. V dály zahlédl pohyb.
Indián. Apačské oblečení nešlo přehlédnout. Má jít za ním?
Šel. Potřeboval vodu a něco k snědku. Ten indián byl vzdálen sto metrů a pomalu šel směrem k obzoru. Jerry zrychlil.

Nad Death Halley se shromáždilo několik supů a obkružovali vzdušnou kružnici nad trojicí staveb v poušti. Měli hlad.

Billy otevřel dveře. Byl to rychlý pohyb, jakoby už chtěl mít to otevření za sebou. Výrazem v obličeji už zdaleka nepřipomínal toho sebevědomého člověka jako před pár hodinami. Tom byl napnutý a pocit strachu v něm vyklíčil do obludných rozměrů.
V místnosti bylo ponuro a pach zatuchliny se nepříjemně zabodával do nosu. Oba bandité se ocitali ve spárech něčeho nadpřirozeného, věděli o tom, ale zejména Billy si myslel, že vše je možné zastřelit. Mířil na dvojici sedící u stolu.
„ Tak mi vy dva podivíni, řekněte, co jste zač.“
Sára se usmála. „ Jinak nás zastřelíš? Klidně to zmáčkni.“
Billyho Sára ještě více vykolejila. „ Kdo jste? Co?“, zašeptal.
Stařec s cylindrem se tvářil sebejistě a spokojeně. „ Byli jsme lidmi, nyní jsem jejich odraz.“
Odpověď Billyho naštvala. Další blábol, další provokace. Vystřelil.
Tom se lekl. Následovali další rány. Vyprázdněný zásobník a žádná oběť. Dědek se smál. Lomcoval s sebou na židli. Potom si sundal cylindr a přiložil si ho k ústům. Začal kousat. Odtrhoval malé kousky a polykal je.
Billy byl znechucen a naštván. Po starci hodil svůj colt.
„ Zadav se ty hnusáku!“ křičel na starce, který právě dojídal.

7.

Andy byl promočený až na kost a taky řádně přidušený. Zvedl se z jezírka, které uvolnilo své sevření, a zamířil k domu. Jeho zlostný pohled napovídal, že si nejde jen popovídat. Vždycky byl zlý a nenávistný, nyní se to znásobilo. Něco je v něm. Věc z jezera ho přeměnila. Cítil se silný a jeho myšlenky mířily k Sáře. Ta děvka musí trpět a zemřít. Ta slečinka si myslí, že je něco víc než já. Než ji odkrouhnu, ještě jí přefiknu. Andy se pousmál své myšlence. Prošel kolem studny, ze které se linul nyní už opravdu silný zápach rozkladu. Andy rozkopl dveře a rázným krokem vstoupil. Místnost byla prázdná. Naproti němu bylo to velké zrcadlo. Bylo namířeno proti němu a on zahlédl svůj odraz. Viděl zarostlého a upoceného chlapa s pistolí v ruce. Byl celý od krve a z tváře mu odpadávaly části tkáně. Instinktivně si sáhl na tvář. Jimmy se rozesmál, odraz v zrcadle byla jen iluze, nerozpadává se.
„ Tak kde jste? Hej!“ křičel do ticha a díval se ze strany na stranu.
Nic.
„ Sáro, pojď si zašukat.“ Řekl to svůdně s dávkou provokace. V rozesmátých ústech se třpytil zlatý zub a dalších pět se černalo kazem.
Zdálo se mu to nebo je v místnosti najednou větší tma?
Nalevo se zjevila Sára, napravo stařec.
Byli bledí, na rukách se vyjímaly dlouhé ostré drápy a v očích měli kal. Mrtvolně páchli a jejich tváře v úsměvu by v normálním člověku vyvolal bezmeznou hrůzu. Andy byl „posilněn“ věcí z jezera a tak mu ti dva nepřipadali nijak strašní.
„ Řekněte sbohem.“
Andy nečekal, jestli opravdu „sbohem“ řeknou a rovnou střílel. Zásobník měl prázdný během pár vteřin. Sára i stařec zůstávali stát ve stejné poloze nedotčení. Pak oba současně řekli, „ sbohem.“
Vrhli se na Andyho. Ten nestihl nic. Břicho a hrudník trhali na kusy. Andy ani nehlesl, nebyl čas. Hnusný člověk zemřel hnusnou smrtí.

Jerry pronásledoval indiána. Měl žízeň století. Nikdo nikdy nemohl takovou touhu po vodě zažít, myslel si bandita.
Indián se zastavil a otočil se. Jerry se usmál a zamával mu. Pak se k němu ten apač rozběhl. Jerrymu strnul úsměv. Indián běžel neskutečně rychle. V momentu byl u Jerryho. Nejvíce banditu upoutaly apačovi oči. Jakoby v nich planul šedý oheň. I jeho pleť vypadala nepřirozeně, nezdravě a ošklivě. Jerry zapomněl na žízeň, teď se bál. Chystal se indiána udeřit pěstí, ale indián mu tomahavkem setnul ruku v zápěstí. Jerry křičel, ale kromě indiána ho mohli snad slyšet jen nedaleko kroužící supy.
„ Ty zemřít. Ty špatný člověk. Nezasloužit si žít. My vědět o bance. Chcípnout tu jako prašivý kojot.“ Řekl apač a odešel.
Jerry stále křičel a vlastně si ani neuvědomoval, co mu indián řekl. Z písku začalo něco rašit. Asi jako palec silný šlahoun se vzedmul z písku vzhůru. Vypadal, že je z kovu, ale byl ohebný. Z písku kolem Jerryho mu vyrostlo dalších pět kamarádů a pak se hladově vrhli po tlustém banditovi. Propichovali ho skrz naskrz a přibíjeli jeho v křeči stažené tělo k zemi. V posledních okamžicích se mu před očima přehrály obrázky z přepadení banky. Možná poprvé v životě se na nanosekundu zastyděl.

Tom čekal, co se bude dít, držel se zpátky. Billy již neměl zbraň, ale vztek se naopak pěkně navršil do jeho mysli. Sára i stařec se zvedli a mlčky přešli do vedlejší místnosti.
„ Co se to děje? Kam jdete?“ křikl směrem k nim Billy. Odpověď nepřišla.
„ Já jdu pryč.“ Konstatoval Tom.
Jenže dveře nešli otevřít, okenice se zavřely a byly tak naprosto uzavřeni. Billy tloukl do dřevěných stěn, ale ničeho nedosáhl. Tom se klepal, někde tam uvnitř sebe, cítil, že tohle dobře nedopadne.
Billy se rozběhl do vedlejší místnosti. Sára na něj čekala. Zabodla nůž do břicha s velkou razancí a ještě s ním otočila. Billy jí i přes bolest chytl za krk a začal jí škrtit. Jak ta měla studený a slizký krk. Jako tělo hada. Z pravé strany se na Billyho pověsil stařec.
„ Tome, pomoc mi!“ zakřičel nejvíc, jak mohl. Nůž v břiše mu působil ohromnou bolest, a cítil, jak se krev rozlévá tam, kam nemá.
Tom byl paralyzován strachem, ale nakonec se odhodlal a šel Billymu na pomoc. Měl stále ještě zbraň a náboje, nyní vběhl do vedlejší místnosti s pistolí v ruce.
Pak stiskl spoušť, viděl záblesk, který následovala tma.

Po probuzení hleděl do tmy. Byl stále v tom domě. Stál. To ho překvapilo. Přeci nespal ve stoje. Pak se místnost trochu rozsvítila, zdroj světla Tom neviděl. Na zemi se válela jeho pistole a u jeho nohy se válelo Billyho tělo. Ještě chrčel a skuhral. Pak se ozval nepříjemný zvuk a Billyho vyjeknutí. Bylo poslední. Někdo mu probodl hrudník. S temna do světla vyšla ženská postava. V tom šeru vypadala Sára děsivě. Nemocná pleť kazila dojem z její symetrické tváře. V ruce držela hůlku jejíž spodní část byla od krve.
„ Podívej a řekni, co vidíš.“ Řekla Sára smířlivým hlasem a ukázala prstem před sebe.
Světlo ozářilo velké zrcadlo. Tom se do něj zadíval a uviděl.
„ To je ta banka. Tak vypadala, když jsme k ní přijeli. Tak klidná a nenápadná.“ Tom mluvil potichu a rozechvěle. „ Billy se usmál a říkal, že i když je to jen malá pobočka, peněz bude mít dost. Vešli jsme dovnitř. Zpočátku jsem se těšil. Myslel jsem, že sebereme peníze a zmizíme.“ Tom vydechl a v očích se objevily první slzy.
„ Pokračuj“, pobídla ho Sára, vedle které už stál i stařec.
„ Bylo tam strašně moc lidí. Začal jsem být nervózní. Desítky očí na nás hledělo a viděl jsem v nich strach. Jerry mi zašeptal do ucha něco o tom, že jsou to posránci. Billy vystřelil do vzduchu a zahlásil, že je to přepadení. Lidi se strachem zalehli na zem. Bylo tam spousta dobře oblečených lidí, pár starých lidí, ale i matky s dětmi. Někteří křičeli, jiní plakali. Prosili o život, přitom jsme jim zatím vůbec nic neudělali. Andy zamířil k první přepážce, no ona tam ani jiná nebyla. Proto měli takovou frontu. Ten úředník na nic nečekal a vydal nám peníze. Já ostatní jistil u dveří. Vypadalo to, že všechno klapne. Ach, byli bychom odešli bez problémů, ale pochybil jsem. Stál jsem u dveří a hlídal, co se děje v bance. Ale jestli chce někdo vstoupit dovnitř…na to jsem zapomněl. Do zad mi narazily dveře a já samozřejmě spadl. Nějaký děda se sápal dovnitř. Okamžitě schytal dvě kulky od Jerryho. V tom okamžiku, jsem věděl, že je zle.“
Tom polkl a utřel si slzu.
„ Pokračuj, řekni vše.“ Nabádala ho Sára.
„ Bylo to jak zpomalené. Ze země se zvedl nějaký chlap. Měl bouchačku a vystřelil. Na chvíli jsem ohluchl. Někdo ho zastřelil. Lidi křičeli a chtěli ven. Šli proti mně a já se lekl. Prostě jsem se lekl a začal střílet. Nevím proč tak blbě. Chlap přede mnou se chytil za břicho, té ženě jsem prostřelil koleno a …..Billy mě potom chválil, všichni mne plácali po ramenou, jaký jsem dobrý střelec a, že jsou rádi, že jsem se na první akci neposral strachy a dokázal vystřelit.“
„ Koho si ještě zastřelil?“ zeptal se stařec.
„ Já trefil toho kluka, toho malého kluka.“ Tom již plakal a stěží mluvil. Přesto už musel říci vše. „ Já ho zabil. Kousek od něj byla jeho matka. Její pohled, ty zoufalé oči. Pak se na mne podívala. Tolik nenávisti, tolik bolesti. Vrhla se na mně, ale Billy jí střelil do zátylku a usmál se na mně. Někteří lidi dokázali utéci, ale ty ostatní byli postříleni. Na zemi bylo asi deset mrtvých. Vyšli jsme ven a rychle nasedli na koně. Během minuty jsme byli pryč z města. Furt to vidím. Pořád a dokola. Ten kluk. Tak strašně chtěl žít. Soukal se ven z té banky a brečel strachy. Já mu ten život vzal.“
Tom domluvil a polykal slzy.
Sára ho konejšivě objala. „ Tak to vyřešíme.“
Ze země zvedla zbraň a podala ji Tomovi. Ten ji přijal.
Podíval se tázavě na Sáru.
„ Přijmi to. Není to dar, je to nutnost. Za chyby se platí.“ Řekla žena a stařec vedle ní souhlasně pokýval hlavou.
Tom udělal, co musel. Přiložil si hlaveň ke spánku a stiskl spoušť. Poslední na co pomyslel, byly oči matky, která byla svědkem zabití svého syna. Bezmoc.




8.

Nad Death Valley nebyl jediný mráček. Svět se dělil na dvě části. Modrou, to bylo nebe, a žlutou, barvou písku. Po písčité půdě, mísící se s kameny a občasnými trsy žluté trávy, klusali dva koně. Na nich seděl Ashtonský šerif Jeff Biggs a poručík Kalifornské kavalerie Don Davids. Vedro je unavovalo, ale měli s sebou dostatek vody a na cestě byli teprve od rána. Hledali čtyři vrahy, kteří vyloupili banku na druhé straně údolí. Ti čtyři psanci musí být někde poblíž. Vojáci je sledovali až do údolí a z údolí také nevyšli. V podstatě bylo jasné, že hledají čtyři mrtvoly, protože pochod přes Death Valley se rovnal sebevraždě. Navíc od vloupačky uběhly už čtyři dny.

Ve tři odpoledne je našli. Čtyři mrtvá těla na zemi. Leželi kousek od sebe a supy už na nich zapracovali. Šerif sesedl z koně a prohlížel si mrtvé bandity.
„ Co to děláte, šerife?“ zeptal se starý poručík, kterému mnoho do výslužby nezbývalo.
„ Je to divné, jak leží blízko od sebe. Jakoby je sem někdo poskládal. Nikde nevidím koně.“
Šerif si všiml, že mrtví mají v rukách pistole.
„ Hm, není v nich ani jeden náboj.“
„ No a?“
„ Ani jeden z nich nemá střelné poranění. Museli střílet, ale po čem?“ šerif se tázavě podíval na starého poručíka. Všiml si, že voják se dívá kolem sebe a je velmi nervózní.
„ Děje se něco, pane poručíku?“
„ Ne, v pořádku.“
Šerif pokračoval v prohledávání. Našel ukradené peníze a dal je poručíkovi.
„ Vypadá to, že zemřeli strachy. Ty strnulé výrazy v tváři. Co je asi potkalo?“
Poručík ihned odpověděl.
„ Nevím a je mi to fuk. Peníze máme, tak nasedněte na koně a jedeme do Ashtonu. Peníze pošleme zpět do banky vlakem a bude klid.“
„ A co oni?“ ukázal šerif na mrtvoly.
„ Jim už je to jedno.“
„ Vy se něčeho bojíte, že ano?“
„ Jeffe. Bojím a mám dobrý důvod.“
„Povídejte.“
Poručík nejdřív nechtěl, ale nakonec nevydržel.
„Dobrá řeknu vám, co vím. Jste mladý a bude se vám to hodit,“ řekl poručík a udělal krátkou dramatickou pauzu, „ jsme na území kde ještě před dvaceti lety neomezeně vládli Apačové. Před dvaceti lety ještě nevedla železnice do Ashtonu a tak přes údolí jezdilo mnoho dostavníků. Jsme na místě, kde se jeden dostal do konfliktu s indiány. Indiáni nechtěli dál dostavník pustit, protože už je štvalo, že někdo ruší jejich posvátná místa. Nikterak ale nebyli útoční. Nechtěli nikomu ublížit. V tom voze jel starý muž s dcerou. Ta byla velmi energická a agresivní. Velmi divná slečna. Po synovi náčelníka se vrhla s nožem a zabila ho. Jen tak, pro nic za nic. Nikdo přesně neví, jak se to odehrálo. Ale prý náčelník ty dva z dostavníku zabil, ale ještě předtím je proklel. Musí tak navěky hlídat údolí před špatnými lidmi a trestat jejich vinu. Spolu s nimi údolí chrání duch syna náčelníka.“ Poručík domluvil.
Šerifovi bylo kolem třicítky a už něco zažil. Tomuhle se zasmál, něco takového ještě neslyšel.
„ To jsou jen legendy.“
„ No za posledních deset let poušť nepřešel nikdo a ztratilo se tak sto lidí. Ještě, že už máme tu železnici.“
„ Vy tomu věříte? Že jsou tu duchové, co trestají špatné lidi? Tak to bychom měli být rádi a posílat sem všechny lumpy.“
„ Víte Jeffe, každý máme nějakou vinu, občas si ji jen nedokážeme přiznat. Nevím, je tu něco mezi nebem a zemí, možná bychom před tou zkouškou neobstály.“
„ Jedeme raději pryč. Běhá mi mráz po zádech z těch vašich povídaček.“
„ To není z povídaček, to je z tohohle místa. Mně také projel mráz po zádech.“
Nasedli na koně a ujížděli k nedalekému Ashtonu. V mysli jim plavali otázky. Jestli by dokázali projít tou zkouškou.