Skrýš zůstala utajená

Jitka byla pohledná, svobodná, krásná mladá dáma. V domácím rozpočtu jejími oblíbenými položkami byly parfémy, převážně vyšších cenových relací. V dnešní době je takových věcí k vybrání spousta. Proto se nelze ani divit, že Jitka nakupováním parfémů strávila v každém obchodě velmi mnoho času. Jednoho dne však zjistila, že zítra má důležité obchodní jednání a její nejoblíbenější parfém právě došel. "Co budu dělat?" uvažovala. "Peníze teď nemám, ale bez parfému na jednání? No to prostě nejde". Takové rozhodnutí Jitka učinila s vědomím, že pokud se jí nepodaří vypůjčit si peníze od přátel, parfém získá jinak, třeba i krádeží.

Od slov k činu nikdy jitka neměla daleko. Vypravila se do obchodního domu. Dlouhou dobu si zde vybírala ošacení. Pestrá, veselá halenka i černá sukně se jí opravdu líbila a tak neváhala ani chvíli o tom, že tyto věci si koupí. S textilem do vozíku vložila i malý, ale drahý parfém, po kterém tolik toužila. "Na jeho zaplacení už ale peníze nemám", říkala si. "Kamarád mi půjčit nemohl. Ale já ten parfém musím mít!" S vědomím, že to nějak dopadne, zajela i s vozíkem do zkušební kabinky, vyzkoušet si vybrané oblečení. Když po chvíli kabinku opustila, zdálo se, že je všechno v pořádku. Jen trocha nervozity na Jitce byla vidět. Neustále se rozhlížela kolem sebe, chodila pomalu a opatrně. Svým chováním upoutala pozornost zaměstnance, který v obchodním domě obsluhoval průmyslovou kameru a na Jitku se více soustředil. Jitka se mezitím vrátila do oddělení s drogistickým zbožím. Tam položila krabičku, v níž se parfém prodával, zpět do regálu. Právě tento okamažik si pan Ivo na kameře více přiblížil. Proto mohl vidět, že obal je poškozený a ochranná fólie na něm chybí. Dal proto pokyn svým kolegům za pokladnou, aby u Jitky byla provedena kontrola nákupu, protože je podezřelá, že parfém u sebe ukrývá.

Jitka u pokladny zaplatila vše, co měla v nákupním vozíku. Když vyšla do volného prostoru, byla vyzvána ke kontrole nákupu. "Půjdete s námi do kanceláře, tam kontrolu provedeme", dozvěděla se. Když jí Jarmila a Josef z ochranky sdělili, jaké na ni mají podezření, bránila se. "Nic jsem neodcizila! Všechno, co jsem si koupila, jsem u pokladny zaplatila, tady mám i účtenku!" rozčilovala se. Paní Jarmila však byla jiného názoru. "Máme Vás natočenou na kameře, kde je vidět, že do regálu v drogerii vracíte poškozený obal". Vzápětí se otevřely dveře a pan Josef do kanceláře poškozený obal donesl. "Podívejte se", ukazoval obal Jitce, "ochranná fólie zde chybí, jasně je vidět, že krabičku někdo otevíral, roh je natržený a v krabičce chybí obsah. Když jste si parfém v regálu vybírala, byl obal nepoškozený, to je také na záznamu vidět. Jak to tedy vysvětlíte?" Jitka stále zapírala. "Nic o poškození obalu nevím, parfém u sebe nemám, ten co jsem si vybrala, jsem také vrátila", tvrdila. Na stolek vysypala i všechny věci ze své kabelky. Na požádání vyndala obsah svých kapes. S jejím svolením paní Jarmila u ní provedla i osobní prohlídku. Parfém však nalezen nebyl.

"Zavoláme tedy policii", konstatovala Jarmila s kolegou Josefem. "Ti už si poradí, jak parfém nalézt, přece se neztratil". Zmínka o policii Jitku vylekala. Rozplakala se. "Víte, opravdu jsem si ten parfém vzala. Mám zítra důležité jednání a výplatu budu brát až v pátek. Parfém vám vrátím, jen nikoho nevolejte", prosila. "A ještě jednu prosbu k vám mám. Nechte mne tu chvilku o samotě". I když Jitčino přání bylo zcela zvláštní a ojedinělé, vyhověli jí.

V místnosti bez oken, malých rozměrů, kde Jitka zůstala zavřená, bylo slyšet jen fungující klimatizaci. U dveří Jitka cvakla vypínačem a v prostoru zavládla naprostá tma. Po chvíli Jitka rozsvítila. V ruce držela parfém. Ten odevzdala Jarmile, kterou do místnosti přivolala.

Svoji skrýš Jitka nikomu nevyzradila a pro tento případ skutečně zůstala utajená. Jitčiny rozpaky a ruměnec ve tváři však leccos napovídaly ...