Zpověď psychopata

V temné noci prozářené krvaným úplňkem jsem si vzpoměla
jak kdysi chutnaly tvé rty
a jak sladká byla tvá krev, která stékala ti ve vábilých pramíncích po tvářích.
vzpoměla jsem si, kolik bolesti mě stálo zabít to, co jsem milovala.
kolikrát se v noci budím a přemýšlím, zda to mohlo být jinak.
vždy si uvědomím, že nemohlo!
a víš, jak to bolí??
zabila jsem tě, ať už z lásky či sobeckosti trpím...
a ty mi nepomůžeš... slyším, jak se mi v temnotě pekel směješ.
Nevadí mi to...
smířila jsem se s tím, že je konec.
ano! není to tak dávno, ale vážně si uvědomuji co jsem udělala.
vzala jsem život, nebylo to poprvé ani naposled...
vzpomínáš si?! bylo to dávno.... tak dávno, že už si ani nepamatuji zvuk tvých bezmocných výkřiků když jsem vyřezávala kousky tvého těla.
ani to slastné křupnutí, když jsem ti zlomila kost...
Tak dávno... ale už to nedělám...
už mi nikdy nikdo nechutnal tak jako ty...
byl jsi jedinečný, to jak jsi křičel, jak jsi se bránil ale nikdy ses mě nedoprošoval.
věděl jsi, že bys stejně nevyhrál, věděl jsi, asi už od prvního okamžiju, že ti nic nepomůže.
všichni si mysleli, žes umřel při té automobilové nehodě... tak jsem to plánovala...
vyšlo mi to! od té chvíle jsi byl jen můj...
trápila jsem tě slastným rozřezáváním tvého těla...
víš kolik rozkoše mi způsobilo, když jsem tě v bezvědomí přivázala k posteli a znásilňovala tě?!
lidé tvrdí, že žena nemůže znásilnit muže, přála bych jim pohled na tvé užasné zmrzačené nahé tělo...
přála bych jim, aby u toho všeho byli, aby tě slyšeli křičet.. pak by pochopili, že i žena umí ublížit.
možná by i pochopili jak je to úžasné...
Když se teď dívám na to, jak ses mi věkem skoro rozpadl v posteli uspokojuje mě to...
cítím se mocná, a třeba mi za to v nebi poděkují.
tvé hnědé uči už sice ztratili tu vzpurnou jiskru a tvé tělo už nemá tu sladkou rudou barvu krve, ale i přes to přese všechno tě stále mijuji.
nikdy jsi pro mě nepřestal být prvním, ani tehdy, když jsi pro mě přišli policajti,
a dokonce ani tehdy, když mě přivezli do psychiatrické léčebny,
ani tehdy, když mě zavřeli mezi čtyři vypolstrované stěny a sevřeli mé nádherné ruce do svěrací kazajky...
ani tehdy jsem nezapomněla na chuť tvých krvaných rtů a na to jak jsi křičel...