ON

On
Seděla v temné kobce.Všude kolem ní byla tma až na malý proužek světla,který vnikal do cely malým okýnkem s mřížemi.V rohu někdo naházel hromadu sena,která jí nejspíš měla sloužit místo lože.Na zemi stál džbán s vodou a kousek okoralého chleba.
Faith se stočila do klubíčka.Kamenná podlaha,strop někde v nedohlednu,sama mezi čtyřmi stěnami.Jímalo jí šílenství.Jak dlouho už je tady takhle zavřená?Několik dnů,týdnů nebo snad let?Úplně ztratila pojem o čase a vlastně už jí bylo jedno,jestli je středa nebo čtvrtek,prosinec nebo leden,nebo který rok se vlastně píše.Vnímala jen,že je jí zima,obrovská zima. Třásla s ní zimnice.
Za dveřmi se ozvaly kroky.Faith,zvyklá na uši rvoucí ticho,sebou trhla.Přitáhla si nohy blíž k tělu.Věděla,že se to jednou stane,že za ní příjde a bude ji týrat.jakoby v záchvutu se zuřivě rozhlédla kolem sebe,hledala sebemenší skulinku,kudy by mohla uniknout,utéct co nejdál od něho,utéct domů. Domov – jak zvláštní je to slovo.Vyhrkly jí z očí slzy,jako malinké perly jí stékaly po obličeji a jedna po druhé kapaly na kamennou podlahu.
Dveře se s bouchnutím otevřely.I když nezvedla hlavu,věděla,že je to On.Potorovala stín,který vrhlo jeho tělo na podlahu a sledovala,jak se kolem jeho nohou výří prach. Pomalu se k ní blížil. Faith zatajila dech.Zastavil se přímo před jejím schouleným tělem a čekal. A ona čekala také. Tušila,že si vychutnává její bezbrannost a strach. Ano,skutečně měla strach. Takový strach,že se bála jen pohnout.Pak si však uvědomila,že dříve,než zemře,chce spatřit vrahův obličej.Chce si ho navždy vrýt do paměti.Naklonila hlavu,aby měla lepší výhled,ale vtom se zarazila.Spočinula očima na jeho opasku,kde měl zavěšenou vyleštěnou stříbrnou dýku ostrou jako břitva.Stačil by jen nepatrný pohyb a ukončila by to sama. Lepší už to stejně nebude.
On se hlasitě rozchechtal tak ledovým řehotem,až Faith zamrazilo až do morku kostí, a pak k ní vztáhl ruku.V okamžiku,kdy ohnul trup,se Faith vymprštila jako vzteklá kočka a skočila po dýce.Víc už nečekala. Vrazila si chladnou čepel do prsou. Z rány jí okamžitě vytryskl gejzír krve. Vyrazila ze sebe bolestný,avšak vítězný výkřik.On vykřikl také,ale ohromením. Z Faith pomalu,ale jistě prchal život a ona se tomu ani nesnažila bránit. Opouštěly jí síly.Klesla na znak na podlahu. Začal se jí zamlžovat zrak. Lapala po dechu. Vzhlédla k němu a upřela zrak do jeho kapuce,aby se konečně podívala na jeho hlavu,ale žádnou nenašla.