Teď ještě ne

Byla teplá letní noc.Jenna byla mladá,svobodná a krásná.Měla černé krátké vlasy,tmavě hnědé oči a bledou,téměř průsvitnou pleť.Procházela svým novým moderně zařízeným bytem jen v lehké průhledné košilce a rozpouštěla si ve vodě mohutné množství velmi silných prášků na spaní.Posledních pár let měla jeden ožehavý problém.Odmítala však navštívit psychologa,neboť si byla stoprocentně jistá svým duševním zdravím.Ten hlas a zvuky si nevymyslela….Ani postavu noc co noc procházející jejím bytem.Právě proto se sem nedávno nastěhovala.Aby se zbavila těch přeludů...nebo spíš……..duchů?!
Nic se však nezměnilo,právě naopak.Podivné události,při kterých pokaždé nepřišla o život jen díky obrovskému štěstí,přibývaly na intenzitě.Byla na dně.Temné kruhy pod očima prozrazovaly,že si zažívá peklo.Umíraly lidé okolo ní!Přátelé,přítel a nedávno dokonce i rodiče.Chystala se ukončit své trápení.Dlouho se k tomu odhodlávala.Až teď.Teď přišel ten okamžik.
Vzala sklenici se smrtící dávkou léků a vydala se do koupelny.Bosé bílé nohy jí pleskaly po studených dlaždicích.Rozsvítila světlo.CVAK!Pomalu přešla k umyvadlu a vzhlédla k zrcadlu.Spatřila vyděšeně tvářící se ženu.Vytřeštěné skelné oči,upocený obličej,popraskaná suchá ústa a umaštěné slepené vlasy.Uhnula pohledem od toho děsivého výjevu,zhluboka se nadechla a pevně uchopila sklenici s tou břečkou.Její spásou.Znovu pohlédla do zrcadla.Pronikavě vykřikla,upustila sklenici s vodou ,otočila se!Dívka,stěží šestiletá.Bledá s tmavými kruhy pod očima,černé vlasy,tmavě hnědé oči,stejné rysy.A ten hrozivý úsměv!Zlý.Nemilosrdný.
,,Chceš zemřít Jenno?“tiše promluvila,hlas byl však chladný,plný nenávisti a odporu.Jenna se neovladatelně roztřásla a o krok ustoupila.Šlápla při tom na střepy po rozbité sklenici a rozřízla si chodidla.Ani si toho nevšimla a dál ostražitě sledovala dívku.Přerývaně dýchala, strachy nebyla schopná odpovědět.Dívka pohlédla na Jenniny pořezané nohy a hrozivě se rozesmála.Jenně vstaly chloupky v zátylku.
,,Kdo jsi?Co chceš?“zajíkala se a křečovitě sevřela okraj umyvadla.
,,Ty víš,maminko.“zašeptala a pozorně sledovala Jenninu reakci.Ta zalapala po dechu.
,,Ne!To není možné!Jsi mrtvá!Narodila ses mrtvá!“ křičela hystericky.Dívka přimhouřila oči.,,Ne.Bylo to jinak.Dozvíš se pravdu.Je krutá a zlá,ale máš právo ji znát.Milovala jsi své rodiče?Řekni,milovala?“ zpříma na ni pohlédla.Jenna jen mlčky hleděla.,,Milovala já vím.Netušíš co to bylo za lidi.Lhali ti!Vlastní dceři.Vzpomínáš ještě ,jak vyváděli,když jsi se rozhodla si mě nechat!?V šestnácti.Chtěli,abys dostudovala,ale ty ses mě nechtěla vzdát.Lékaři ti namluvili,že jsem se narodila mrtvá!To byla však lež.“Jenna na ni jen ohromeně zírala.Zapomněla na strach a šokovaně naslouchala.,, To tvoji rodiče!Nechtěli,abys mě vychovávala.Dítě ,které stejně zanedlouho zemře!Dítě se smrtelnou chorobou.Dali mě do ústavu.Zemřela jsem v šesti letech.A teď jsem konečně tady!Můžu se pomstít!Mstím se.“
Ticho!Dívaly se na sebe!Jennu zase sevřel ten úzkostlivý strach.Hrůza.Dívka odkudsi vytáhla ostrou lesklou dýku.Jenna zalapala po dechu a vyjekla.
,,Panebože to ne!Prosím ne!“mohutně se roztřásla a střelila pohledem k noži.Dívka nečekaně vyrazila.Jenna vyjekla a couvla.Z polic strhla několik lahviček.Pak už jen třesk skla,ostrá chladná čepel v jejím těle a krev.Teplá krev stékající po chladném bílém těle.A taky hlas,hlas její milované dcery.Konejšivý,uklidňující,měkký.
,,Neboj se maminko,smrt není zlá!Věř mi!Vím to.Už jsem totiž jednou umírala.“