Tužby masového vraha

Klid a temnotu půlnočního večera narušil jdeniný výkřik prosycený notnou dávkou hysterie. Noční lovec nečekal takové narušené a proto se patřičně vylekal, když ale zjistil, že se ve skutečnosti moc nestalo, že se pouze jedna hysterická ženská snažila zachránit si život pokračoval ve své obhlídce. Hledal něco zcela specifického, něco, co by jej přitahovalo svou silnou živočišností a touhou existovat, něco, nebo spíše někoho, komu by tuto živočišnou jiskru mohl jediným dobře mířeným tahem vzít.... někoho... někoho originálního, bohéma, nebo, nebo tuhle osamnocenou dívku na krajnici silnice. byla něčím originální, snad pudem sebezáchovy, který z ní vyzařoval, nebo, nebo to bylo tou bělostnou pokožkou jež jí prosvítala skrz černý upletový svetr?? představil si jí jako dokonalé vyvrcholení své sbírky, jako klenot na zlaté koruně. už ji viděl svázanou, sténající a prosící o život... vzrušil se natolik, že se musel na chvíli zastavit a zprudka s nadechnout...
tahle představa ho vážně přitahovala. mohl by si ji vzít s sebou do temnoty onoho nekonečného tunelu. tam... ke svým známým.... zpropadeným vyvrhelům společnosti, mezi lidskou pakáž a všeobecně podceňované blázny, mezi své....
viděl ji mrtvou, s rozpadajícím se masem, prolezlou červy, hnijící a přesto žijící uvnitř jeho psychoticky zvrácené mysli...viděl ji v nějaké dost ponižující poloze, tak aby se na ní mohl kdykoli svést, jak zvrácené to bylo?! bylo to užasné, pocit poddajnosti, toho, že by mu byla naplno odevzadná... jeho zvrácená mysl pracovala na plné obrátky... zatoužil po té dívce, viděl ji mrtvou, ale ještě předtím, vzrušenou, palčící, prosící o smilování... podrobenou a pak... pak by byla jeho! bez výhrad, sice mrtvá ale pro něj by stále žila.... kurva.... chtěl ji mít.. a bude... vykročil směrem k děvčeti... stála a druhé straně silnice, hned u krajice, jen pár kroků...vytáhl douhý nůž, všchnu svou pozornost nasměroval k dívce... vykročil... udělal tři kroky.. ještě jeden.... a...