Vlkodlak s azurovýma očima

Zhlédl se v zrcadle.Na ramena mu spadala bohatá uhlově černá kštice prosetá jemnými loknami.Spatřil krásné veliké oči.jejich barvu bychom mohli přirovnat jedině k azurovému nebi.Právě ony společně s vlasy a tmavou pletí dodávají jeho obličeji nádech divoké exotiky. Pod jeho pohledem by roztála každá žena jako kus ledové kry,který je vystaven přímým útokům slunečních paprsků. Mohl by jen pokynout rukou a ženy by mu samy od sebe padaly k nohám,kdyby……kdyby nebyl stvůra,která lační po lidské krvi……..vlkodlak!
Vyhlédl oknem ven.Dneska se to stane znovu.Byla nádherná noc. Na obloze zářily hvězdy. Čerstvý vítr proháněl jeden mrak za druhým. A pak se objevil zářivý měsíc jako obrovská planoucí orbita.
Zavřel oči soustředěním. Zaškubalo mu v žaludku.Věděl,co teď bude následovat. Zaťal pěsti. Tělem mu projela palčivá bolest tak náhle,jako když šlehne bičem. Ohnul se mu trup do oblouku. Ruce se mu protáhly na délku nohou. Dopadl na všechny čtyři.O kachličky klaply ostré drápy. A to nejhorší teprve mělo přijít.Zakousl se do tlapky,až vytryskl vodopád krve. Ze zavřených očí se mu řinula slza za slzou a na podlaze se mísila s krví.Bolest ho zcela ochromila.Začal se mu proměňovat obličej.Prodloužila se mu čelist. Zuby ostré jako břitva se zašpičatěly.To ostatně okamžitě poznal na své už zkrvavené tlapce.Uši se vtlačily zpátky do hlavy a následně se objevily o něco výš špičaté a vztyčené do výšky.Z kostrče mu náhle vystřelila prudká bolest do celého těla.Kousl se důkladněji,až se z podlahy pod ním stalo jedno velké krvavé zrcadlo,které se co pár vteřin čeřilo dopadajícími kapkami krve.Napadlo ho,že vlastně stojí na obrovské šachovnici života a smrti a osud s ním jako s figurkou posouvá,jak se mu zrovna zlíbí. Určitě to znáte. Někdy máte pocit,že si s Vámi osud jen tak hraje. Všichni létáme životem a narážíme na překážky,někdy malicherné,někdy už o něco větší,ale vždycky je nakonec nějak obejdeme a letíme dál.
„ Ale to není fér!“ pokusil se zakřičet,ale zakňučel jako poraněné zvíře. Roztrhly se mu švy u kalhot a z nich se pomalu vysouval jako veliký točící had ocas.V dalším záchvatu bolesti se mu od špičky ocasu začala šířit srst a chlupy postupně zaplavily celé jeho tělo.A konečně bolest ustala. Roztáhl zuby a pustil svou ubohou tlapku.pak se otřepal,až se mu naježila srst a krev se rozstříkla všude kolem.Osvobodil se z šatů a pak proskočil zavřeným oknem,až se střepy rozlétly na všechny strany, a za svitu měsíce kulhaje na jednu tlapku zmizel v lese…….vlkodlak s azurovýma očima.