Na kočku a na myš

Se zívnutím se probudila. Otevřeným oknem proudil do pokoje čerstvý vítr. Z venku poslouchala šumění stromů a šustot ptačích křídel. Na obloze se pohupoval zářivý měsíc obklopen miliardami hvězd. Sousedčin pes vyl. Byla nádherná noc. Otočila se na druhý bok a snažila se zase usnout. Kdyby zítra znovu zaspala, šéf s ní s určitostí vyrazí dveře a to si rozhodně nemohla dovolit. Ještě jednou zívla a pak zavřela oči. Kéž by se jí zdál nějaký úžasný sen.
Pak se zarazila. Sousedčin pes náhle ztichl. Do vzduchu se nevznesl jediný pták. Venku nastalo neobvyklé ticho. Lucy zamrazilo. Napadlo ji, že zavře okno. Z toho hrobového ticha jí naskakovala husí kůže. Stáhla ze sebe peřinu a vstala. Rychlými kroky přešla k oknu. Pak se nahnula ven, aby mohla zavřít okenice, ale vtom se zarazila. Cítila, že se na ni někdo dívá, že ji pozoruje. Upřela oči do zahrady, ale nic zvláštního nezpozorovala. Vyklonila se ještě víc, až jí zrak padl dolů. Přímo pod ní byl na zdi přikrčený muž a upíral na ni své krvavě rudé oči. Lucy ustrnula. Ruce i nohy jí vypověděly službu. Nemohla se ani hnout. Jen sledovala, jak se muž jako pavouk blíží k ní. Na rukou a nohou jakoby měl přísavky. Pomalu se posouval směrem k ní a nespustil z ní přitom ani na okamžik oči, jakoby se bál, že Lucy na poslední chvíli okenice zavře.
Cítila, že jí srdce bije jako o závod. Mozek jí zatemňoval strach, obrovský strach. Měla chuť vykřiknout o pomoc, ale nedokázala to. Zatajila dech. Na poslední chvíli se Lucy vzpamatovala a přibouchla okenici, ale už to nestihla. Muž se s neuvěřitelnou pružností vyšvihl na okenní parapet a sledoval, jak Lucy couvá směrem ke dveřím. Tak vítězoslavný úsměv ještě u nikoho neviděla. Muž si byl stoprocentně jist svým úspěchem.
A pak si toho konečně všimla. V odlesku měsíce se rýsovaly dva obrovské špičáky, které přesahovaly spodní ret.
Upír! Bože, upír! Pomoc!
Vytřeštila na něho oči hrůzou. Z jejího pohledu určitě vyčetl čiré zoufalství a ledově se rozesmál. Couvala dál, ale nakonec se v záchvatu beznaděje rovnou otočila a utíkala ke dveřím, ale jako zázrakem tam upír dřív a zabouchl jí je přímo před očima.
„Pane Bože!“ zašeptala. Upír se k ní pomalu blížil a ona pomalu ustupovala.
„Pomoc!“ hlesla tiše, i když věděla, že jí nikdo na pomoc nepřijde. Četla to v jeho chladných rudých očích.
Vrhla se k oknu, ale on tam byl zase dřív. Rozpřáhl paže a ona mu sama vběhla do náručí. Svými neuvěřitelně silnými pažemi ji k sobě pevně přitiskl. Snažila se z jeho objetí vymanit, ale bylo to zbytečné. Měl sílu tažného koně. Bránila se ještě zuřivěji. Upír si s ní hrál jako kočka s myší a ona věděla, že si to plně vychutnává.
„Pomoc!“ podařilo se jí konečně zakřičet. Bože, ať ji někdo slyší. Křičela jako o život, ale mu to vůbec nevadilo. Rozesmál se a pak zamířil na její hrdlo. Křičela o pomoc, jak jí jen hlasivky dovolovaly, a mlátila kolem sebe rukama i nohama, ale nebylo jí to nic platné. Cítila, jak do ní zabodl svoje špičáky a labužnicky si vychutnává první doušky její krve. Ječela o pomoc jako šílená. Upír hltavě lokal a čím dál víc ji k sobě tiskl.
Ale všechno zlé jednou musí skončit. Za chvíli byla tak slabá, že už se nedokázala bránit. Jen ochable visela na jeho silných pažích.
„Pomoc!“ zachraplala, protože jí hlasivky nadobro selhaly. Upír se dokonale nasytil. Položil Lucy na postel, poslal jí vzduchem polibek a s šibalským úsměškem se proměnil ve stříbrnou mlhu a vyletěl otevřeným oknem ven.