Vlkodlak

Tom vstal z postele, oblékl se a vyšel ven. Ani pořádně nevěděl, proč to udělal. Byl úplněk. Stmívalo se. Bydlel sám v malém domku necelé dva kilometry od lesa. Když zmizel z dosahu světla lampy, dal se do běhu. Běžel do lesa. Po celou cestu se ani na chvíli nezastavil. V lese uhnul z cesty. Přeskakoval přes polámané větve a přes kameny. Když doběhl na mýtinu - stále ještě nebyl udýchaný - sundal si košili. Vyzul si boty. Začínal si stahovat kalhoty a vtom vyšel měsíc. Zalil mýtinku svým stříbřitým svitem. Tom padl na kolena. Na celém těle vyrůstala srst. Tělo mohutnělo. Ústa se měnila v tlamu, zuby rostly v tesáky. Uši se sunuly na vrch hlavy, oči měnily barvu z hnědé na rudou. Kalhoty praskly ve švech a spadly na zem. Prsty se změnily v drápy a proměna byla dokončena.
Vlkodlak stál na všech čtyřech tlapách, zaklonil hlavu a dlouze zavyl. Potom zavětřil. Měl hlad a cítil krev. Rozběhl se po pachu. Tom přeběhl přes mýtinu a ucítil ještě něco: vetřelce. Dalšího vlkodlaka, který zabloudil na cizí území. A instinkt Tomovi říkal, že si musí své území chránit. Znovu zavyl. Nastražil uši, ale žádná odpověď nepřišla. Asi byl ještě moc daleko, aby něco slyšel. Znovu se rozeběhl. Necítil větvičky, které ho šlehaly do těla. Všechny rány by se na měsíčním světle ihned zhojily.
Vyběhl z lesa. Po silnici občas projelo auto. Zavyl. Z dálky zaslechl slabou odpověď. Nechal to bez povšimnutí. Projelo další auto. Další kořist, která zmizela v dálce. Vyšel ze křoví na silnici a postavil se na zadní. Přijíždělo červené auto. Zatroubilo. Těsně před Tomem zabrzdilo. Někdo v něm vykřikl. Auto (značky volkswagen golf) začalo rychle couvat. V protisměru prosvištěl náklaďák. Řidič si vlkodlaka na silnici vůbec nevšiml. Tom se rozeběhl za ujíždějícím volkswagenem. Než autíčko dohonil, trvalo to jen několik vteřin. Skočil na přední kapotu. Viděl, že v autě sedí dva lidé přibližně ve věku dvaceti let. Dívka pořád křičela: ,,JEĎ!! SAKRA JEĎ!! SHOĎ TO Z TOHO AUTA!!!" Její přítel se snažil, ale Tom se držel pevně. Auto se pokoušelo otočit. Tom praštil obrovskou tlapou do předního okna. Oba v autě zaječeli, když se jim sklo vysypalo do klína. ,,VYLEZ VEN, TINO! BĚŽ VEN!" Tina se pokoušela roztřesenýma rukama nahmatat ve tmě konec pásu. Pár vteřin se to nedařilo. Nebýt těch několika vteřin, možná by se ji podařilo vystoupit. Jenže těch pár vteřin neušetřila. Konečně se povedlo rozepnout pás. Konečně začala otevírat dveře. Konečně se Tomovi povedlo převrátit auto. Když dopadlo na bok, pootevřená dvířka se zase přibouchla. Když dopadlo na střechu, rozbrečela se. Tom znovu strčil do auta. Zapadlo do příkopu. Teď bylo trochu těžší valit autíčko dál. Ale povedlo se a volkswagen skončil nalepený na strom dvířky spolujezdce.
Chlapec vlezl pod zadní sedadlo auta. ,,Tino! Tino, polez sem... Sem snad nedostane!" ,,Já nemůžu! Mam a-a-asi zase-zaseklou nohu!" Vlkodlak máchnul tlapou skrz přední okno bez skla. Tina se mezi sedadly natáhla k Erikovi. Vyhnula se úderu. ,,Eriku, pomoz mi!" zaúpěla, ,,prosím! PROSÍM!" Tom seskočil z auta. Napadlo ho, že zadem to bude snazší. ,,K-k-k-kam to zmizelo?! Sakra, kde t..." Zadní okénko se rozletělo. Namísto něj se objevila tlama s obrovskými tesáky. Tina zaječela hrůzou a leknutím a stáhla se zpátky na přední sedadlo. I Erik se k tomu chystal. Jenže tlama se vynořila znovu. Plech to nevydržel. Tesáky se zasekly do masa. Erik ještě stačil vykřiknout bolestí, než se jeho krev rozstříkla po autě. Vlkodlak vytáhl tělo z auta. Tráva na zemi se zbarvila krví. Tina se s pláčem zhroutila na sedadlo a zakryla si rukama oči, aby neviděla, jak jejímu příteli trhá vlkodlak střeva z těla. A jak si na nich příšera pochutnává. Tom se olízl a s chutí se pustil do masa, do srdce, do mozku... Stejně si pochutnal i na Tině. Možná i lépe.
Potom, co se Tom najedl, zavyl. Chtěl, aby ho zaslechl ten druhý vlkodlak. Ten vetřelec, který vnikl na cizí území. Ani nečekal na odpověď. Běžel po pachu, který stále sílil, jak se oba soupeři přibližovali k sobě. Běželi nočním lesem doprovázeni bledým svitem měsíce. V dálce zahoukala sova, jediný tvor, který se nebál být svědkem zápasu dvou netvorů, jež řítili bojovat na život a na smrt.
Tom doběhl na louku za lesem. Stromy ji obklopovaly ze dvou stran. Někde tady byl. Někde blízko - cítil ho. A brzy ho i uviděl, jak vychází z lesa. Srst měl světlejší, než Tom a byl také od krve. Samozřejmě ne od vlastní, ale podle pachu nebyla ani lidská. Nejspíš někde roztrhal krávu nebo koně. Tom zavrčel. Druhý vlkodlak to zaslechl a otočil se po zvuku. Příliš pomalu. Než se stačil připravit k útoku, už ho Tom porazil na zem a tesáky vytrhly kus masa z ramene. Do trávy ukáplo jen pár kapek krve, než se rána zahojila a zarostla novou srstí. Ohnal se po Tomovi tlapou. Drápy po sobě zanechaly krvavé stopy. Tom nestihl zabránit tomu, aby se jeho protivník postavil. Čelisti o sebe cvakly. Po chvíli získal Tom navrch. Zakousl protivníkovi do krku a ten zakňučel bolestí. Tom se ho pevně držel. Ale špatně, uvolnil se z jeho sevření a povalil jej na zem. Souboj pokračoval. Dlouho nerozhodně. Jenže Tom byl zkušenější. Věděl, že hlava není jediná část těla, která nedorůstá. Zakousl se do soupeřovy levé zadní nohy. V tutéž chvíli projely tesáky Tomovým břichem. To nic - měsíc stále zářil. Tom trhl. Na první pokus se nic nestalo. Při druhém praskla kost. A potom se noha konečně oddělila od těla. Tom sledoval, jak se jeho protivník stahuje ke křoví. Rána brzy zarostla kůží. Chvíli Tom přemýšlel, že ho nechá běžet. Pak si to rozmyslel - ne, neměl co dělat na cizím území. To se trestá smrtí. Tom skočil. Zakousl se nepříteli do krku. Tesáky pronikaly stále hlouběji, dokud Tom nezaslechl křupnutí, jak se přelomila páteř. Až když se hlava odkutálela do křoví, věděl Tom, že opravdu vyhrál. Až zapadne měsíc, někdo najde roztrhané tělo mladého muže. Tom zavyl a dal se do běhu, aby se dostal na domů dřív, než zapadne měsíc…

***

Na stolku u postele zazvonil budík. Tom se natáhl, aby vypnul zvonění. Do práce se musí i v sobotu. Vstal. Před očima měl stále ještě obrázky z toho snu. Už si ho přesně nepamatoval. Jen, že někoho zabil, že běhal lesem… Oblékl se, uvařil si čaj, zapnul televizi. Reportérka mluvila o autonehodě. Na obrazovce se objevily zbytky červeného auta (značky volkswagen golf), bokem naraženého na strom. Pak se ukázaly fotky Erika a Tiny s komentářm, že se jejich těla nenašla. Vzpomněl si na ty obličeje. Zdálo se mu o nich. Podíval se na svoje ruce. Na prstech zůstaly stopy po krvi. Tom se rozpomněl na celý sen (i na ty, které se mu zdály minulý měsíc). A uvědomil si, že to nebyly sny. A že je vlkodlak.