Razor

Ona... stojí uprostřed pokoje a přemýšlí. Proč nejde spát, když je unavená. Ví, že po zavření víček zase přijdou.. zlé zjevy jí pořád pronásledují. Snaží se jí zničit už tak oslabenou psychiku.. ptá se sama sebe, proč je tak osamělá... proč jí nikdo neslyší.. neslyší, ani když vyřvává na celý svět, jak se cítí. Ne. Všem je to ukradené... nikdo si ničeho nevšiml. Přeci se nebude ponižovat a všem svůj stav předhazovat. Ona to zvládne. Teď a nebo nikdy, musí si lehnout.. zapomenout na zlé tváře. Ale nespí... místo toho si sedne na postel.. a.. pláče.. pláče samotou.. nenávistí.. nenávistí k sobě samé. Ano. Musí se potrestat. Potrestat za to, že je tak slabá, že se nedokáže postavit proti problémům. Výběr je velký holka... nůž, žiletka, nůžky, kružítko, jehla.. stačí si jen vybrat, nebuď skromná. Bez myšlenek popadne kružítko. Má, nemá?.. Když to neudělá teď, neusne.. nemohla by spát bez toho, aby byla vyrovnaná... díky tomu, že se potrestala. Ano. Přesně takhle to chtěla. Bolest. Přesně ona fyzická bolest, alespoň na chvíli přebije tu duševní. Jak je naivní, pomyslí si. Nic se tím nevyřeší. Jen zhorší. Další problém navíc. Přesto však je spokojená. Nohu jí zdobí další z mnoha jizev. Její touha je naplněna... usíná.