Uvězněná

Dívá se na něj, zvuk těžkých kroků a jeho vrásčitá zjizvená pokožka ji děsí. Dřepí ve vlhkém nepohodlném koutě a vyděšeně těká očima po tmavé vlhké místnosti. Kovová pouta se jí zarývají do kůže, zápěstí je rozdrásané a rudá krev rozpatlaná po lesklé oceli i kůži. Přichází! Na dlouhých svalnatých nohách se mu napínají mohutné svaly, pohybuje se téměř jako pravěký plaz, hlavou kýve ze strany na stranu a chladná skelná očka upírá na ni. K smrti vyděšenou. „Chels! Máš výdrž, zlatíčko…“ zavrčí a prudce ji popadne za bílé hebké vlasy. Jak on je nenávidí. Jejich zářící nazelenalou pleť, lehce zelené sešikmené oči a zpěv! Nechutně sladký zpěv, který vypouští do noci.
Pustí ji, v ruce mu zůstane několik bílých vlasů. Je tak zubožená. Ale drží se, na to, že je tu již dva týdny, se drží. Kopne do jejího křehkého těla a usedne s večeří kousek od ní. Chils se zvedne žaludek.
„Rebun je tak chytrý a mazaný. Ano mazaný. Počkal si na Chils pod vodou. Ano pod vodou! A tu hloupou holku to vůbec nenapadlo! Ne! Zpívala ty svoje pitomé písničky a nevěděla… netušila!“ Syčí zlomyslně a tiše se chechtá, ne však tak tiše, aby to neslyšela. Pojídá jakousi krvavou mršinu a slastně pomlaskává. Říká Chils samé nechutnosti a po očku se dívá, jak na to reaguje. Teď už převážně apaticky, jde jí to jedním uchem tam, druhým ven! Dřív křičela a vzlykala. Vřískala odporem!
„Víš, broučku, ty už nebudeš žít dlouho. Ale chytrý Rebun už má náhradu. Ano slyšíš dobře! Původně jsem ji sem nechtěl vodit, ale umírání o samotě není nic příjemného.“ Spokojeně zamlaská a odejde. Chils sebou trhne, když se dveře s ohlušující ránou zabouchnou, a zoufale zakňučí.
Netrvá to dlouho a za dveřmi slyší Rebunův tlumený zpěv. Jediným jeho kopnutím se dveře rozletí dokořán. Vejde, vláčí za sebou křehkou bledou dívku, vypadá jako Chils, je jen menší. Určitě ještě o mnoho mladší. Neurvale ji mačká paži a ona vytrvale vříská. Tvář má zkroucenou hrůzou a rty prokousané do krve. Chils je z toho zle. Ví, že umírá, cítí to! Lituje tu dívku, bude tady dlouho….. tak jako ona….. moc dlouho.
Rebun dívenku tvrdě udeří do obličeje, ta upadá na tvrdý kámen vedle Chils. Vzlyká a vytrvale se s tím netvorem pere. Ten se tomu jen pobaveně ušklíbá a znovu ji udeří. Chils zavře oči, teplá vlhká slza jí stéká po ušpiněné tváři. Pláče...