Já ho milovala

V ústech poušť a v očích slané jezero. Cítila, jak se chvěje, cítila, jak jí polévá pot a lehký vítr jí chladí kůži. Zhluboka dýchala a měla pocit, že se jí rozskočí srdce. Upustila zakrvácený nůž, který hlučně dopadl na kamenné dlaždice, které byly kolem celého bazénu. Sklonila hlavu, podívala se na něj, následně se zrakem vrátila, opět dolů, zpět, pořád dokola; nůž, on, nůž, on, nůž, on… Pak už jen on. Natáhla ruce; chvěly se jí prsty. Strašně… nemohla je zastavit. Její prsty jako by nepatřily k ní, jen jí bezvládně čouhaly z dlaně, která se nezdála být o mnoho její vlastní. Nemohla s nimi hýbat. Snažila se sevřít pěst. Několik vteřin přemlouvala své svaly k činnosti a sledovala nepatrné pohyby svých prstů. Tak upřeně, jako by na tom v této chvíli záviselo úplně vše. Prsty jí však služby vypověděly. O stejné milimetry, o jaké s nimi dokázala pohnout, se nyní vrátily zpět do strnulé bezbolestné pozice.

Teď už nebrečela. Teď už hystericky řvala, slzy se jí řinuly z očí a ona se je snažila zachytávat ústy, aby zvlažila ohromené rty. Asi minutu jen stála, oči zavřené, zhluboka dýchala a polykala vlastní slzy. Tváře měla černé od rozpíjející se řasenky. Když otevřela oči a uviděla ho, najednou věděla, že musí něco udělat. Svaly, které opět získaly trochu vůle, ji samy dovedly o několik kroků k němu. Klekla si nad něj a jedním prstem ho začala hladit po tváři. Zavřela mu oči. Natáhla se pro ručník, který byl přehozen přes opěrátko druhého lehátka. Zrovna, když byla otočená, uslyšela slabé zasípání. Otočila se, měl otevřené oči. Zděšeně vykřikla a vrhla se přes jeho nohy na upuštěný nůž. Začala do něj znovu a znovu bodat. Byla celá od krve, ale bodala dál. Nůž držela oběma rukama. Napřahovala se a vší silou zabodávala celou čepel nože do jeho nahého těla. Jeho hrudní svalstvo už bylo rozbodáno a místy už odlétaly malé kousky masa a kůže. A ona dál bodala. Její ruce, které už způsobenou námahou ztrácely sílu a ochabovaly, najednou nůž pustily. Zůstal zabodnut v jeho těle. Klečela před ním a najednou si všimla nože, vlastně jen jeho části, která byla nad tělem, všimla si i kaluže krve, které byla pod lehátkem a protékala k jejím kolenům, všimla si i toho, že má všechno oblečení od krve a že i její ruce jsou zbarveny rudou tekutinou. Všimla si i toho, že měl stále otevřené oči. Znovu je zavřela. Po ruce, která ještě před chvílí jako beze smyslů vedla nůž, zůstala na tváři nápadná krvavá stopa, pohybem rozmazaný otisk dlaně. Jen bezmocně povzdechla a opět se dala do breku.

Rukama si utírala slzy, ty se mísily s krví, která ji pálila v očích. Bez rozmýšlení přišla k bazénu, aby se umyla. Opláchla si ruce, potom tvář, studená voda jí zatékala za výstřih trička a příjemně chladila a uklidňovala. Prohrábla si vlasy, na okamžik zavřela oči, polkla a zhluboka se nadechla. Došla k ručníku, po kterém se již jednou natahovala, vytřela si tvář i ruce do sucha, ručník rozložila a přikryla jím mrtvému tvář. Na malém zahradním stolku stála jeho nedopitá sklenice s pomerančovým džusem. Vzala jí a lehla si na vedlejší lehátko. Přivřela oči, do kterých jí pražilo slunce. Pomaličku upíjela ze sklenice, kterou držela oběma rukama. Když džus dopila, sklenici zahodila. Ta se roztříštila o kámen. A ona jen dál ležela s přivřenýma očima. Pomalu se uklidňovala. Tep se jí vracel k normálu, již klidně dýchala a i prsty se už chvěly jen nepatrně, jako by z nějaké slušnosti či povinnosti. Objímala se rukama a po chvíli se dokonce začala usmívat. Byl to široký, šťastný, lehce pobavený a triumfální úsměv. Začala si tiše pobroukávat nějakou píseň, kterou slyšela ráno v rádiu. Otočila hlavu, položila se na tvář, otevřela oči a sledovala mrtvé tělo. Dál si prozpěvovala. Ručník byl dost nasáklý krví. Všimla si, jak mu z lehátka visí bezvládná ruka a dotýká se země. Vstala, vzala ruku a držela ji v dlaních. Propletla své prsty s jeho. Náhle jí zamrzl úsměv na rtech. Svlékla mu z prstu snubní prsten a naštvaně ho hodila do bazénu. Opět se usmála. „Teď už nebude tvé ženě vadit, že ho nemáš.“

Vytáhla z těla nůž. Začala s ním dělat hluboké zářezy na ruce. Jeden, dva… další… Dál si prozpěvovala. Už byla u lokte, u ramene… Přejela mu ostřím po tváři. Odřízla mu pramen tmavých vlasů a pobaveně se na něj dívala. Koukala na něj a smála se, jakoby jí někdo vyprávěl báječný vtip. Nacpala mu ho do pusy. Takhle ještě několik. Po chvíli ji hra bavit přestala. Nůž položila na zem a odešla do domu.

Vrátila se s kanystrem benzínu a zapalovačem. Polila mrtvé tělo a pruh země dál od něj. Vytáhla z kapsy bílou obálku. Škrtla zapalovačem, zapálila dopis, který jí napsal na rozloučenou, a hodila ho do kaluže benzínu. Ihned vzplál a ona se utíkala schovat do domu.

Našli ji ještě ten večer v obývacím pokoji s podřezanými žilami v kaluži krve. Poblíž pohozené žiletky ležel dopis adresovaný mužově ženě. Stálo v něm pouze: „Já ho na rozdíl od tebe milovala, ty čubko.“

Dva týdny na to se vdova znovu provdala…