Zkratovité jednání-2

Major Clark Davidson se díval na zadní část automobilu, co stál před ním, a přitom nervózně poklepával prsty na okraje volantu. Jen tak letmo pohlédl do zpětného zrcátka a vytřeštil oči. Spatřil, že se blíží rychle jedoucí tank. V prvním okamžiku nevěřil tomu, co vidí. Prudce se otočil dozadu. Přes zadní sklo se mu naskytl pohled na rozjetý tank, který jel přímo na něho.
Poručík Jeff Harris upřeně hleděl do řidičského průzoru, v němž viděl stojící automobil. Pedál od plynu sešlápl co nejvíce. Zadek auta se v průzoru rychle zvětšoval. Vzápětí jako by pro něho přestalo vše ostatní existovat. Nebrzdil. Chtěl to auto rozdrtit.
Major ochromený úžasem se včas vzpamatoval. Prudce stočil volant doleva a přitom dlouze zatroubil. O chvíli později vjel do protisměru. Ve zpětném zrcátku spatřil, jak tank přibrzďuje a vjíždí také do protisměru. Ve stejný okamžik hned z několika stojících vozidel v koloně vyskočili vyděšení lidé.
„Ty parchante! Mně neujedeš!“ křičel při řízením tanku poručík a jel za ujíždějícím autem. To dojelo až ke křižovatce, kde proti němu jel kamion. Jeho řidič vytřeštil oči, když uviděl tank na ulici a sešlápl pedál od brzd, přičemž strhl volant do strany. Těsně před ním se mihlo auto, které se na poslední okamžik stihlo vyhnout.
Kvílení brzd se rozlehlo křižovatkou. Od kol kamionu se kouřilo. Ten se vzápětí svou zadní části postavil do cesty jedoucímu tanku. Jako první se do plachty zaryl předek hlavně. Poté tank narazil do boku kamionu. Řidič kamionu se co nejrychleji odpoutal od sedačky a vyskočil. To už byl kamion drcen a skoro celý odhozen na stranu. Pak se tank vřítil doprostřed křižovatky. Tam se jeho věž natočila do strany tím směrem, kde se nacházelo jedoucí vozidlo majora.
Major Davidson byl naprosto šokován. Nevěděl, jestli má ujíždět nebo vystoupit, ale tušil, kdo by mohl v tanku sedět. Viděl, jak auta na křižovatce brzdí a zděšeně z nich vyskakuji lidé. Též spatřil natočenou věž tanku jeho směrem. V krku mu vyschlo a na čele mu vyvstal pot, přičemž cítil rozbušené srdce i pulzující spánky.
Poručík Harris se přesunul do věže. Průzorem viděl zastavující majorovo auto. Otevřel hned poklop a oběma rukama uchopil kulomet, který byl na vrchu věže namontován.
„Mě nikdo nebude vyhazovat z armády!“ vykřikl a zalícil na vozidlo.
„Uklidněte se, poručíku. Máte ještě šanci!“ volal na něho major
„Vy už ji ale nemáte!“ vykřikl opět a poté stiskl spoušť. Kulometná palba se rozlehla po širokém okolí. Ptáci vylekáni nezvyklým zvukem vzlétli prudce do vzduchu. Všichni zvědavci se buď vrhli za auta a nebo se dali na útěk.
Skla automobilu majora se tříštila pod přívalem kulek a v jeho kapotě vznikaly desítky otvorů. Major Davidson se stačil těsně před začátkem střelby vrhnout prudce na vozovku a plazil se pod otevřenými dveřmi dopředu před auto. Kulky svištěly všude kolem něho, načež se odvalil před přední částí automobilu za kmen stromu.
„Tak vylez, parchante!“ řval poručík, když přestal střílet.
„Já si pro tebe dojedu!“ vykřikl a opět zahájil střelbu. Za okamžik bylo auto zcela rozstříleno a začalo hořet. Pak střelba utichla, načež se z hlavně kulometu kouřilo.
Ulicí ústící na křižovatku se ozvala policejní siréna. Seržant Donald Martinovsky pozorně hleděl před sebe na ulici, kterou projížděl a po níž jela proti němu auta a zároveň prchalo velké množství lidí.
„Tady Charlie pět. Jedem topolovou ulicí směrem ke křižovatce. Od ní prchají lidé. Za okamžik tam jsme,“ oznamoval centrále.
„Právě jsme dostali zprávu, že je tam tank a střílí,“ ozvalo se z vysílačky.
„Cože? Opakujte to!?“
„Ano. Je tam prý tank.“
„Tank? To tady ještě nebylo,“ konstatoval vedle něho sedící nadporučík John Canup.
„Proboha, podívej se. Je tam fakticky tank!“ vykřikl vzápětí, když jej uviděl na křižovatce stát. Prudce za skřípění brzd policejní vůz zastavil. Oba strnule hleděli na tank. Jeho věž se náhle pohnula a hlaveň se natočila na ně.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI