Sladké sny...

V pátek, kdy jsme úspěšně udělali poslední testy, na kterých stála celá naše budoucnost, jsme se sbalili (já, Věra, Terka, Petra a taky Honza s Davidem) prostě naše parta na Davidovou chatu strávit víkend a pořádně oslavit ty blížící se prázdniny…
Cesta byla v klidu, jediné, co nás hodně znepokojilo, no ani moc ne, jen jsme trochu zbystřili.. Když jsem dojeli do Podhůří nad Rojnici, krásné městečko, tak nás zastavila místní policie a zkoumala naše auto, prej jestli nemáme u sebe nějakého vraha či co. Honzovi, který byl kapku při náladě, to přišlo ohromně směšné a vysmál se jim, což znamenalo, že jsme se zdrželi pěkně dlouho, než jsme vysvětlili drahým strážcům zákona, že Honza toho má dost za sebou, nechtěli nás pustit, teda moc se jim nechtělo, když se dozvěděli, že jedeme do chatařské oblasti, cosi, ale to jsem slyšela jen já, neboť jsem byla určena já ke komunikaci s pánama, že tam našli mrtvolu… Taková zpráva hned zkazí náladu… Já řídila auto, takže jsem jediná nepila, zbytek však si nedělal starosti… Vůbec to neřešili, možná jsem to moc brala, nevím… Když jsme dojeli na chatičku, která se tyčila ve své celé dřevěné kráse, hned jsem zapomněla na to vše, co jsem slyšela a co mě dost užíralo… hned jsme zjistili, že tu nebudeme sami, vedle o kus dál byla chata dvou starých lidí… budou určitě s nimi problémy, ale to neřešme, posledně tu byli taky a volali na nás pány policajty, prej ,,nadměrný hluk“….. Zatímco David hledal klíče od chaty, všimla jsem si, že dveře od malé kůlny byly pootevřené, ale prostě mi to nějak nepřišlo divné… nastal večer, hudba vyhrávala na celé okolí, sousedi si zatím nestěžovali, párkrát se sice objevili na verandě, ale v klidu. A kde se vzali, tu se vzali Davidovi kamarádí z ročníku, prej to mělo být překvapení, neboť tam byl zrovna jeden hoch, o kterého už dlouho mám zájem a David to moc dobře věděl.. Tak nás tu bylo přece jen víc… Já odjakživa moc nepiju, takže jsem byla stále při smyslech a kupodivu i Marek s Tomášem (Davidovi kámoši) dlouho jsme se bavili, ale k 2. ranní hodině už postupně všeci usnuli.. Jen já nemohla nějak usnout, nebylo mi moc dobře. Sešla jsem dolů do malé skromné kuchyňky, kde byl ještě menší krb. S čajem si k němu sednu, a to jsem se tak zadívala na hvězdy, byla jasná noc, taky úplněk byl, osvěcoval celou louku, která odděluje chatu od lesa… Když vtom někdo vstoupil na louku.., která byla stále osvícená měsícem. Byl to černý, ne moc velký stín… Co to k sakru je?? Vypadá to na nějaké zvíře.. nebo ne?? Blíží se to k chatě.. ale k té vedlejší k těm starým… To je zvíře.. ale vtom ten stín na chvílí ozářil měsíc a já zůstala šokovaně stát.. Stál tam malý chlapec s nožem, ano, tehdy to vypadalo na nůž v ruce a jde k nám… Hned si vzpomenu na mrtvolu, vraha… blbost ne?? snažím se otevřít dveře a závora mi s hlasitým spadnutím žuchne na zem, někdo jde po schodech dolů.. rozsvítím venkovní světlo a dívám se, kde zmizel ten chlapec.. Zavolám do temné noci: ,,Halo je tam někdo??“ za mnou se ozve hlas: "Co to tu nacvičuješ?? Padla si na hlavu ne??" byl to Marek s Davidem, kteří zděšeně civěli, co se děje… ticho! Vtom se okolím ozve hlasitý brekot dítěte… byl to vyděšený srdcervoucí brekot, mráz mi projel páteří.. to je ten kluk!! baterku! sejdu dolů a uvidím sedět malého kluka uprostřed louky a řve, čím dál jsem blíž, zjišťuji, že je celý od bahna či čeho, když jsem ještě blíž, kdy už rozeznávám obličej, musím s děsem uznat, že to není bláto, ale krev… "Nepřibližuj se k němu!" zařve nebojácně David. Vždyť je to jen malý kluk… "Chlapče, co se ti stalo??" Kleknu si k němu.. Podívá se na mě, odhodí nůž a řekne: "Maminko…" a obejme mě.. "Já nejsem tvá maminka…" "A kdo jste??" Podívá se na nás… "My ti neublížíme, jsme tví kamarádi a pomůžeme ti najít tvou maminku, jestli chceš…." Podívá se znovu na mě a já mu řeknu: "Neboj…" a on: ,,Mám hlad.“… "Tak pojď s námi, něco se u nás najde…" chytnu ho za ruku ,kývnu na Davida, ať vezme ten nůž.. "Jak se jmenuješ? Já jsem Simona." "Norbert," odvětí… "Krásné jméno.." "Mamince se líbí, ale tátovi ne.." "A kde máš tatínka??" "My to, jsme na chatě, dovolené, a tatínek maminku udeřil, a ta se nehýbala, pak vzal nůž a zmizel…" Podívám se zděšeně na kluky a oni mi oplatí stejně… "A kde ses tak umazal??" zeptám se opatrně.. "Tatínek s tím nožem začal bodat do mámy, a já ji chtěl pomoct, ona totiž brečela a asi jí to bolelo, neboť hlasitě křičela…" Jsme už blízko chaty a ve mně je hrůza děs… V chatě jsou už všeci vzhůru.. "Policajty volejte hned!" zavelím. "No, ale jak? Tu není signál," řekne vyděšená Terka, "Ale je, musíš vylézt na střechu," odpoví David, "jdu to zajistit.." Norbert si sedne ke krbu a nevnímavě jí brambůrky… Terka si k němu přisedne, "a kde je tvůj tatínek??" "Tatínek mě hledá, řekl mi, že mi udělá to samé, co s maminkou…" Věrka se hrůzou podívala po okolí a i ve mně hrklo a sakra! Marek s Honzou šli instinktivně pro nějaké provizorní zbraně, nebo i v nich trklo… Přišel David, "policajti jsou už na cestě.." Už aby tu byli, pomyslím si… Ten kluk je v totálním psychickém šoku… Po tom, co zažil, se nedivím… "Hele to má určitě spojitost s tou vraždou.." "Jakou??" zeptají se všichni.. "No fajn, proč nás ti policajti zastavovali??" "A sakra," řekne Honza… a ostatní. "No fakt… a oni mi říkali, že tam našli mrtvou ženu v té naší oblasti, tady, kde je naše chata.." "To snad ne," řekne David… vtom začne Marek: "Nás taky zastavovali policajti, ale hned nás pustili, nic nenaznačili vůbec…" "Naznačovali," ozve se celou dobu mlčící Tomáš… "Ptali se, kam jdeme, a jestli jsme někoho nepotkali, a ptali se nás přece, jestli máme u sebe mobily apod." "Jo no to je fakt a my je tak odsekli.. jo jo vysmáli jsme se jim… Kruci, no vidíte a teďkom na ně dychtivě čekáme.. Hmmm…. Vražda, chudák ten kluk…" Když vtom Věra panicky zařve: ,,Na té louce někdo je!“ Rychle jsme rozsvítili všechny světla a vzali do ruky vše, co nám přišlo vhod, slyšíme hysterický řev od vedle, to jsou ti staří ne?? "Jo jo," řeknu, "jdeme!" "Nechoďte ven," řekne zděšeně Petra. Vtom ten malý začne říkat nesrozumitelné věci… "Je čas tě potrestat, maličkej, nehodný kluk nehodný…" "Sakra, umlčte ho!" Zařve netrpělivě David, na louce se objeví hnusný mohutný chlap s odporným výrazem.. "Vraťte mi syna!! Já vím, že tam je!!! Okamžitě!!" Zařval hlubokým hlasem, "nebo,… Vás zabiju všechny!!!" Vtom na chvílí zmizel.. Kam šel?? a vtom si vzpomenu na pootevřené dveře od kůlny, to byl instinkt nebo náhoda, spíš osud.. "Kůlna!!" Zařvu zděšeně, nechápou, utíkám, co můžu, a konečně jsem u dvěří do sklepa, ale tam už stojí ten hnusák, málem jsem samým strachem či děsem omdlela… Vysoký, hnusný odporně zarostlý chlap, v ruce velká sekyra, se nepříčetně usměje… "Zlobiví lidé…" a rozmáchne se sekyrou, nevím kdo a co, ale něco mě donutilo bleskurychle se z ohnout, sekera se mu zachytila do vedlejší dřevěné stěny a slyším, jak za mnou holky řvou, pak si jen pamatuju, jak tam stál ve dveřích ten malý kluk a říkal: "Utečte, já ho zabiju…" Bylo to zvláštní, ale já tomu věřila.. všeci utíkali ven, že půjdeme se schovat k sousedům, a teprve venku nám dojde, co tem malý asi tak 7letý chlapec říkal… Otočím se a že půjdu za ním, a to mě Marek chytil a zůstali jsme stát jak zmrazení… z chaty se ozývá dětský nářek… a duté údery sekyrou… a pak to na chvílí ustalo a uslyšíme po chvílí hlas….. byl to dětský hlas: ,,Zlý tatínek“…
Ani jsme se nenadáli a páni policajti byli zde… z chaty vyšel zašpiněný 7letý chlapeček…. zůstali jsme stát, kde jsme… naštěstí po nás nechtěli, abychom se šli podívat, co se stalo v tak krásné chatičce….

"No tak! Simono!! Vnímáš?? Pojedeš teda na tu chatu???" "Chatu??" "No s Davidem a Honzou.. Pojeď, bude sranda!! Tak krásná chata a musíme přece oslavit to slavné zdolání testů ne??" "To byl jen sen???" "Sen?? Co to meleš," začne Terka… "To byl jen sen," začnu s úlevou dýchat… "Si nějaká jetá ne??" přidá se do rozhovoru Věra.. "Musím vám, holky, něco říct," začne Simona…..