Poslední případ- III.část

Samozřejmě si za tu dobu změnili jména a i vizáž, ale nebylo pochyb, že to byli oni. Servírka a dva hosté. Tihle tři se nacházeli jak u té první vraždy, tak i u té druhé vraždy. A já je tenkrát ani nepodezříval, v mých poznámkách jsem nenašel žádné poznatky o svědcích. Prostě mě to ani nenapadlo. Dobře, takže podezřelé už máme, teď motiv. Proč by tři lidé zabíjeli ženu a po dvaceti letech další? Možnost, že by šlo o náhodu, jsem vyloučil. Pročítal jsem si výpovědi těchto svědků a až teď mě praštilo do očí, jak jsou jejich výpovědi stejné. Domluvili se. Takže ta vražda byla plánovaná. Musel jsem znát motiv, hned druhý den jsem se chystal vyrazit za psychologem, který by mi měl nějaké věci objasnit.

Po ránu jsem se opět necítil dobře, ale ihned jsem zavolal Stevovi u Alexii. Chtěl jsem, aby se mnou jeli oba za tím psychologem. Steve se tvářil poměrně zaujatě, až mě jeho nadšení překvapilo. Líbilo se mu to vzrušení, jen mi řekl, že ho mrzí, že se na případu zatím moc nepodílel.
,,Z toho si nic nedělej, hochu. Je to tvůj první případ,“ utěšil jsem ho. Vyzvedl jsem Alexii a poté jsme vyrazili k tomu psychologovi. Často jsem u něj v posledních letech hledal pomoc a ačkoliv byl poměrně mladý, jeho úsudky byly často správné, nebo se pravdě alespoň blížily. Po předložení veškerých důkazů se nad vrahy zamyslel.
,,Ty oběti slouží jako předmět k sexuálnímu vzrušení,“ začal. Chtěl jsem ho upozornit, že jsme nikde nenašli po sexu žádné stopy, ale on pokračoval. ,,Oběť nesloužila jako nástroj, ale spíše jako erotické těleso, na které se účastníci při sexu dívají. Vypadá to na švédskou trojku, dva muži a jedna žena, kteří mají dost podivné sexuální choutky. Víte, při pohledu na ty symboly je vidět, že každý symbol má jiný styl. Ty na rukou a na nohou vyřezávali muži, ten symbol na břiše vyřezávala žena. Je to společnost lidí, psychicky narušených, kteří pravděpodobně dodržují nějaký rituál, který je naplňuje,“ psycholog odložil fotky a poté si prohlédl výtisky novin. ,,Hm, dvacet let prodleva. Být vámi, podíval bych se, jestli se něco podobného nestalo v roce 1963. A možná i 1943,“ navrhl psycholog.
Steve se zasmál. ,,To není možné. To ti lidé přece nebyli naživu.“
,,To já vím, pane Moone. Ale jejich rodiče mohli dělat něco podobného. Být vámi, porozhlédl bych se po nějakých dávných rituálech. Tohle není normální a ještě jsem o tom nikdy neslyšel.“

Ten psycholog mi pomohl ještě mnohem více, než si vůbec myslel. Zaúkoloval jsem Steve, ať vyhledá ty staré výtisky novin, v počítačové databázi se archivovaly výtisky teprve od roku 1980. Alexii jsem znovu poslal do policejních archívů. A já mezitím hledal něco o vrazích a o sektách. Dopoval jsem se kafem a kouřil cigaretu. Okno za mými zády jsem opět otevřel a do místnosti se tak nahrnula odporná zima. Pracoval jsem však dál a na internetu hledal nějakého odborníka na dávné rituály. A nemusel jsem hledat dlouho. Našel jsem stránku nějakého profesora, když vtom mi zavolal Kirk, abych šel ihned do jeho kanceláře. Poslechl jsem ho.

,,Nechápu, proč ztrácíš čas. Vždyť máš obličeje vrahů, tak po nich vyhlásíme pátrání,“ řekl mi Kirk, sotva jsem vešel do jeho kanceláře. Zavrtěl jsem hlavou.
,,Nejdřív chci zjistit, co to má znamenat. Jestli se ten psycholog mýlil, nebo ne.“
,,Ale co když zabijí dalšího člověka?“
,,To těžko. Zabíjejí po dvaceti letech. Vyslal jsem své parťáky, aby mi to potvrdili, nebo vyvrátili.“
,,Dobrá, ale chápej, že na mě tlačí starosta a tisk a…“ nedopověděl větu Kirk. Podezřívavě jsem na něj pohlédl.
,,A…?“ zeptal jsem se.
,,FBI,“ řekl smutně Kirk. Nemohl jsem tomu věřit.
,,Jak to, že tihle se do toho pletou? Nemaj jiný věci na práci?“
,,Asi ne. A chtěj převzít ten případ.“
,,Tak to ani náhodou, ten případ jsem před dvaceti načal a teď ho dokončím. Už mi zbývá jen najít ty vrahy a zjistit, proč to udělali.“
,,Ne, kdepak. Ty je potřebuješ najít a dokázat jim, že TO UDĚLALI,“ řekl poněkud naštvaně Kirk.
,,Ty to nechápeš? Nesmím je vyplašit! Chci zjistit, proč to udělali a potom je teprve usvědčit.“
,,Ale na to my nemáme čas. Do konce týdne chci vidět snahu o zatčení těch podezřelých. A potřebujeme důkazy, Jime. Připadá mi, že mluvím se zelenáčem!“ udeřil pěstí Kirk do stolu.
,,Fajn,“ řekl jsem a odkráčel z kapitánovy kanceláře.

,,Ten psychouš měl pravdu, pane. Noviny psaly o stejné vraždě v roce 1963, 1943 dokonce i 1923. Evidentně si ty choutky dědí z generace na generaci,“ řekl Steve, když se štosem novin vstoupil bez klepání do mojí kanceláře. Vzápětí přišla i Alexie se složkou z roku 1963, starší nenašla. Podíval jsem se do ní a zjistil, že se jedná o ten samý případ. Mrtvá žena kolem čtyřiceti let, bez dětí, bez manžela. Zabita v zimě. V restauraci, která druhý den shořela. Výpovědi svědků, podobné těm z ostatních let. Bylo to jasné, nebylo pochyb. Když jsem chtěl říct Alexii, ať vyhlásí pátrání, vtrhlo mi do kanclu několik vysokých mužů. První dva měli černá kvádra, kalhoty a sluneční brýle, další čtyři za nimi měli obyčejnou uniformu, koho jiného než FBI.
,,Jste Jim Walker?“ zeptal se ten v černém.
,,Ano,“ potvrdil jsem a naznačil svým parťákům, ať jdou pryč. Když se za nimi zavřely dveře, ten chlápek v černém kvádru mi řekl. ,,Byl jste deportován z tohoto případu. Odevzdejte svojí zbraň a pojďte s námi.“
Zasmál jsem se. ,,Dle jakého paragrafu?“
,,Dle rozkazu starosty města New York,“ odvětil rychle muž v černém obleku.
,,Jděte do prdele. Dělám svoji práci dobře a žádný hejskové hrající si na Matrix ze mě starostovu loutku dělat nebudou.“
Muž si sundal brýle. ,,To byste se divil.“
Až po této poznámce mi došlo, že tady jde o mnohem více, než jen o odvolání z případu.