I in nomine dei nostri satanas

Měl se s ní setkat dnes večer. Nervozitou se třásl. Hrůza. Jak jí to jen říct? Jak byste řekli vy milované osobě, že ji musíte zabít?

Mike byl obyčejný chlap. A až do nedávna si myslel, že má i obyčejnou přítelkyni. Než zjistil, že je upírka. On ji viděl. Ne Angelu, on viděl JI. Viděl tu druhou, co se schovává za nevinnou tváří jeho Angely.

Byli tenkrát spolu stanovat. A Angela se šla vykoupat do potůčku, který pramenil kousek od tábora. Mike nevydržel a šel potají za ní. Ne, není šmírák. Jen… Prostě se na ni rád díval. Obdivoval ji. Nechápal, jak se mohlo zrodit něco tak překrásného. Tak tam stál a díval se, jak se Angela koupe. Kousek po proudu nad ní se přišly napít srny. A Angela se jich všimla taky. Natočila hlavu jejich směrem a zavětřila. Že se spletl? Ani náhodou.Zřetelně ten zvuk slyšel. Ona zavětřila. Nasávala vzduch jako nějaké zvíře. Na čele se jí udělaly vrásky, nozdry se jí rozšířily, ústa se křečovitě stáhla do odporného šklebu. A pak se začala měnit… Celá struktura jejího krásného těla jakoby se propadala a na povrch se drala úplně jiná bytost. Cizí. Už ne Angela. Ta druhá, ta ONA vypadala jako zjevení z hororu. Kůže vypadala jak napuštěná krví, tak červená byla, rty promodralé a ty špičáky!?....za ty by se nemusela stydět ani divoká šelma. Mike měl co dělat, aby zadržel výkřik, který se mu dral z hrdla. To stvoření znovu zavětřilo a vyrazilo směrem k srnám. Mike měl neuvěřitelné nutkání vykřiknout hrůzou, protože ONA běžela po čtyřech. A byla rychlá, překvapivě rychlá. Bylo to až k neuvěření. Srny se daly na zběsilý útěk, ale neměly šanci. ONA byla rychlejší. Poslední, co Mike zaregistroval, bylo, jak se ten tvor sápe po srně a trhá jí hrdlo. Mike měl pocit, že neovládne žaludek a pozvrací se. Potácivě se odplížil ke stanu, kde ztratil vědomí.

Tma.

Ta milostivá tma..

Když se probral, seděla vedle něho. Vypadala zase jako jeho Angela, ale Mike věděl, že je to ONA. A v tu chvíli se rozhodl ji zabít. Nemohl připustit aby to stvoření dále žilo. Vždyť si Angelu chtěl vzít, proboha!

A teď jde za ní. Přemýšlel celou cestu, jak jí to říct.

„Miláčku, promiň, ale musím tě zabít…“-blbost. „Broučku nezlob se, ale vzhledem k okolnostem tě musím zbavit života…“-ještě větší blbost. Nic, prostě tam nakročím a rovnou ji zabiju. Anebo… Mike si s hrůzou uvědomil, že už stojí před jejím bytem. A v tom bytě na něj čeká ONA. Nádech, ještě hlubší nádech. Ruka na zvonku, prsty si s ním lehce pohrávají. Další nádech. Díval se na svoji ruku, jak se samovolně natahuje po klice, chytá za ni a otevírá dveře do JEJÍHO bytu.

Vevnitř byla černočerná tma. Mike slepě šátral rukou podél zdi a hledal světlo. Konečně se mu podařilo najít vypínač. Stiskl ho…. nic se nestalo.

„Do pr..“ ulevil si a hned vzápětí strnul. Z ničeho nic jej přepadl příšerný pocit, že na něj někdo zírá. Nebo spíš NĚCO. I když nic neviděl, vycítil přítomnost jejího pohledu. To je ONA. Mike vytáhl křížek a svěcenou vodu. Za sebou uslyšel zasyčení, trhl hlavou k tomu zvuku, ale obklopovala jej jen neproniknutelná tma. Pak znovu uslyšel zasyčení a tentokrát to stvoření i promluvilo.

„I in nomine dei nostri satanas luciferi excelsi!“ (Ve jménu našeho boha Satana, Lucifera na výsostech).

Mike ze zasekl. Panebože, TA věc se snad modlí!!

„Benedictus vel istud edulium,“ (Požehnáno buď toto jídlo),

Jídlo?!! Jaké jídlo?!! Začala se mu točit hlava.

„quas me huc ipso devenio.“ (které mi sem samo přišlo).

Tak tohle není dobrý. To vůbec není dobrý!

Mike začal kolem sebe zběsile lít svěcenou vodu. Zaposlouchal se. Nic. Že by to zabralo? Snažil se opět proniknout tou tmou, ale jeho oči na ni nebyly přizpůsobeny.

„Lavacrum ante cenare, qua amoneum.“ (Koupel před večeří, jak milé).

Kde jen je? Ať se otáčel, jak chtěl, nedokázal určit, odkud hlas přichází.

„Desino me id delectare, Miku.“ (Přestává mě to bavit). „Fortasse ei occidere.“ (Asi tě zabiju).

Mike podvědomě zachytil pohyb. Ruka s křížkem mu vystřelila tím směrem.

„Formosa ludibrium,“ (Pěkná hračka), stvoření jej chytilo za ruku, „verum eas eorum in afflige.“ (Ale je ti nanic).

Cítil, jak mu ruka začíná nepříjemně praskat. Stvoření zasyčelo a trhlo. Mike zařval bolestí. Jeho paže sebou bezvládně pleskala podél těla.

„ Chhhhhhhhrrrrrrrrm, chhhhhhhhhrrrrrrrrrrm.“

Ta věc se mi směje!! Snažil se překonat neskutečnou bolest a zlost a začal druhou rukou prozkoumávat obsah svých kapes. Zapalovač! Mike ho vzal do rukou a škrtl. Nic. Ještě jednou. Objevil se plamínek ohně.

„Kde seš ty, svině?“ Ale ať se rozhlížel jak chtěl, stvoření zmizelo. Po těle se mu rozlévala velká úleva. Je to za ním. Otočil se ke dveřím…

Zvuk. Nahoře nad ním se ozvalo zaškrábání. Na stropě seděla ONA a civěla na něj. Poslední, co Mike zaslechl těsně před tím, než mu ta věc rozedrala hrdlo bylo:

„Saluto Satanas.“ (Pozdravuj Satana).

Pozn. autora: Jelikož latinsky neumím ani kdáknout a pracovala jsem pouze se slovníkem, tak se pravděpodobně budou všichni latináři chytat při čtení za hlavu a ťukat si na čelo. Tímto se jim chci omluvit za případné vážnější následky po přečtení této povídky. Sorry lidi