Nauka o zabíjení: Devil

Seděl přivázaný na židli a tekl z něj pot. Myslel na svou rodinu a na své přátele. Chyběli mu. Spatřil stín muže, který mu zničil život. Plivl mu na boty krev a podíval se mu do obličeje. Vrásky se mu linuly po celém obličeji a usmíval se. V ruce měl velký kuchyňský rezavý nůž. Byl svázaný a nemohl nic dělat. Muž s nožem vymrštil nohu a trefil oběť do rozkroku. Ohlušující řev byl slyšet všude po celé (prázdné) budově. Usmál se a bodl chudáka do žeber. Znovu tu byl řev, který trhal uši. Další rána mířila do obličeje. Sjela po nose a rozpárala tvář. Kousek obličeje se roztrhl a kůže sjela po krku na stehna. Krev tekla proudem z obou ran. Stříkla i na muže s nožem. Sundal si zástěru a upravil kravatu. Byla modrá, jak letní obloha a oblek černý, jak na pohřeb. Vyšel ven do podzemního labyrintu. Vyznal se tu, ale přesto mu to chvilku trvalo, než došel na čistý vzduch. zapálil si doutník a nasadil si černé kožené rukavice.

Nasedl do černého mercedesu a zapnul si cd. Aida řvala přes celé vozidlo celé hodiny, než se dostal do civilizace. Miloval tuto operu. Stejně jako zabíjení lidí. Zaparkoval na parkovišti u jednoho z hypermarketů a vešel do samoobsluhy. Do košíku si nasypal snad tucet musly tyčinek a dvě perlivé vody. Zaplatil a odcházel. Když ho někdo zastavil.
"Já vás znám, vy jste..." nedořekl to.
"Ne, nemůžete mě znát," odpověděl chladným tónem plným nepřístupnosti.
"Dobrá, možná jsem se spletl," muž byl očividně vyděšený z tónu v hlase poznaného muže.
Nasedl do vozu a nastartoval. Cesta byla ještě dlouhá. Neměl čas zabavovat se s kde kým. Prospěvoval si operu, když uviděl nehodu na jedné z klikatých cestiček. Spadl tam strom a někoho to zabilo. Vylezl z auta a šel se poohlédnout po strážníkovi, který by mu poradil. Místo toho našel mrtvou ženu v autě, přes který byl položen strom. Žena měla obličej rozdrcený o volant. Muž sedící vedle ní, byl živý, ale byl ochrnut. Bylo patrné, že nemá naději se vyprostit. Obešel vůz a jemným trhnutím zlomil muži v autě vaz. Jemné křupnutí na chvíli ozvučilo vozovku, která byla pustá a naprosto tichá. Přišel ke stromu, který mu bránil v odjezdu, a jednou rukou jej chytl a odhodil. Pár zvířátek z lesa zavřískalo. Opera se znovu spustila, dnes snad po šesté a černý mercedes se znovu rozpohyboval.
Když zastavil, aby natankoval, zdálo se mu, že ho někdo sleduje. Otočil se, ale nic neviděl. Houští bylo prázdné. Tato opuštěná benzínka byla, až moc prázdná. Zdálo se mu, že by mohl šéfa tohohle podniku sejmout. Vešel do obchodu a vzal si nějaké nedůležité jídlo. Prodavač si ho všiml ihned. Pozdravil jej a optal se ho, kam má namířeno. Chvilku se spolu bavili, a pak se konečně zeptal, kolik ho to všechno bude stát. Nemarkoval zboží a odpověděl, že deset dolarů. Místo aby vytáhl peněženku, vytáhl nůž a sekl po obličeji prodavače. Ten jen těsně uhl smrtící ráně a schytal jen rudou čáru po levé tváři. Ostří se lesklo ve světle obchodu a krev z něj kapala na podlahu. Prodavač vytáhl z pod pultu brokovnici a ve vteřině ji nabil. Tentokráte musel skočit přes pult, hlavou vpřed a sekl směrem po ruce, která natahovala brokovnici. Trefil jen paži. O vteřinu později výstřel ohlušil prázdnou benzínku a prodavače to mrsklo ke zdi, tlakem. Mezitím muž s nožem letěl opět přes pult, ale opačnou stranou. Broky ho trefily do obličeje. Cítil, jak mu olovo žhne po obličeje a dostalo se až do mozku. To mu ale nevadilo. Spíš mu vadilo, že jeho vrásčitý obličej měl nepříjemnou pedikůru. Byl od krve, ale nic necítil, maximálně nenávist k prodavači. Postavil se a vymrštil nůž. Jak se leskl, krev stříkala a zabodl se prodejci do oka. Sklo jeho brýlí se roztříštilo a rozlétlo všude kolem něj. To by mu tak nevadilo, spíš nepřežil horký kuchyňský nůž ve svém pravém očním důlku, který se mu roztékal na obličeji. Nebyl to příjemný pohled. Ten co žil, měl půlku obličeji v plamenech a celý od krve, maso mu trčelo všude. A druhý, ležel na zemi s nepříjemným bodnutím v oku.