Noční zabiják-2

Policejní vůz na hlídce se přibližoval k parku. Poručík Mirek Jánský stočil volant policejního auta doprava, načež přes přední sklo spatřil zaparkované vozidlo, u jehož zadní části leželo nehybné tělo. Zároveň uslyšel hysterický křik.
„Proboha, co se to tady stalo!?“ zeptal se jeho kolega nadporučík Aleš Kratochvíl.
„To hned zjistíme. Voznamuju to centrále.“
Jako první rychle vystoupil Kratochvíl a rozeběhl se k ležícímu mladíkovi. Hned zjistil, že je mrtev. Překvapeně hleděl na krvavou ránu v jeho hlavě.
„Někdo ho střelil do hlavy!“ vykřikl hned.
Jeho kolega za okamžik také vystoupil a přiběhl ke křičící dívce. Ta byla v naprostém šoku.
„Nejste zraněna? Viděla jste někoho?“ ptal se, ale dívka nebyla schopna odpovědi. A vzápětí omdlela.
„Muselo se to stát před chvíli!“ řekl Kratochvíl. A ve stejný okamžik zaslechli v nedalekém porostu šramot.
„Pozor! Tam někdo je!“ vyhrkl Jánský a odepnul si přezku na vrchu pouzdra, z něhož hned vytáhl pistoli. V porostu se stále něco pohybovalo. Oba policisté pohotově dotáhli omdlelou dívku za auto, za nímž se hned kryli. Přes něho poté obouručně mířili pistolemi na ono místo okraje parku.
„Stát! Policie!“ zvolal Kratochvíl, který rozsvítil baterku.
Šramot ustal. Oba chvíli do osvětleného porostu hleděli. Potom Jánský pomalu baterku posouval a kužel světla se sunul po houštinách.
„Vyjděte ven!“ zvolal Jánský, ale nemělo to žádný účinek.
„Kryj mě,“ řekl poté a dvěma dlouhými kroky se ocitl za kmenem stromu. Odtud přes baterku a pistoli hleděl na porost. Ve světle baterky postřehl polámané větvičky a nějaké podivné stopy v trávě.
„Někdo tady vopravdu byl,“ pronesl směrem ke svému kolegovi, a poté přikrčen přistoupil k houštinám. V místě, kde byla mezi křovisky mezera, prošel k dalšímu stromu. Pak sledoval, jak kužel baterky postupně osvětluje park. Nikde nikoho neviděl, ale náhle světelný pruh dopadl na něco pohybujícího se při zemi. Pozorně se na to zadíval. V prvním okamžiku to nedokázal identifikovat. Vzápětí spatřil, jak se to zastavilo.
„Aleši…!“ vykřikl a zároveň se do kmenu stromu zaryla kulka.
Kratochvíl se okamžitě přikrčeně rozeběhl k houštinám, přičemž zaslechl dva výstřely. Jedním skokem se prodral křovinami. Pak uviděl u kmenu stromu ležet bezvládně tělo Jánského. Hned byl u něho a zároveň se kryl za stromem. Jánský svíral v ruce pistoli, ze které se kouřilo. Na levé straně uniformy měl velkou krvavou skvrnu.
„Tam… v parku..,“ vysoukal ze sebe a oči mu zůstaly dokořán otevřené.
Z dálky se blížilo houkání policejních sirén. Kratochvíl se přikrčenými přískoky přemisťoval od stromu ke stromu. Zároveň svítil neustále všemi směry. Po chvíli doběhl skoro až na opačnou stranu parku.
Pojednou zahlédl ve světle pouličního osvětlení na samém okraji parku se něco sunout po zemi. V pokleku zpoza kmenu na to zamířil světlo baterky. A vytřeštil oči. Několik metrů před ním jel velký model tanku. Věž modelu se okamžitě natočila jeho směrem. Pohotově vystřelil. Kovový zvuk, co se ozval, prozrazoval, že zasáhl. Aniž by slyšel výstřel, tak kolem něho vzduchem prolétla kulka. Pohotově se vrhl na trávu a vleže dvakrát vystřelil na model, který měl v pruhu světla baterky. Neminul, ale tank zrychlil. Povšiml si, že hlaveň tanku se sklání níž a níž. Více nečekal a překulil se do strany. Tam, kde byl před chvíli, se do země zaryla kulka.
„Haló, tady Alfa jedna. V parku se pohybuje model tanku a střílí. Vopakuji. Jedná se vo model tanku! Kulkama pistole je nezranitelnej!“ hlásil vyděšeně do vysílačky, ze které se okamžitě ozývaly překvapené reakce policistů.
Přikrčen za lavičkou prohledával světelným kuželem baterky nejbližší okolí. Kromě stromů a keřů nic jiného však nespatřil, ale tušil, že ten tank tady někde bude. K parku se mezitím rychle sjížděla policejní vozidla a brzo blikající modrá světla ozařovala jeho okraje.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI