Noční zabiják-4

Měsíc zakryly tmavé mraky a vypadalo to, jako by i on nechtěl vidět, co se děje tam dole. Desítky blikajících majáků policejních a sanitních vozidel splývaly v ulicích v jeden blikající modrý celek. Nad tím vším se ozýval hluk dvou vrtulníků, které kroužily nad střechami domů.
„Žádáme občany, aby nevycházeli na ulici a nechodili k oknům. Hrozí nebezpečí zranění. Opakuji. Nevycházejte ven a nechoďte k oknům ve svém vlastním zájmu!“ ozývalo se z amplionu jedoucího policejního vozidla.
Ulice, do které model tanku vjel, byla na obou koncích zatarasena policejními auty, za kterými se krčili policisté. Zraky všech se upíraly do neširoké ulice, která se utápěla ve tmě. V ní pomalu jel velký model tanku a neustále otáčel věží dokola, jako by hledal nějaký vhodný cíl. Po chvíli se zastavil a natočil hlaveň směrem, kde stála vozidla.
Daleko odtud prsty v rukavicích přejížděly po velkém ovládacím panelu, na kterém byla větší obrazovka. Na ní bylo vidět v dálce stojící policejní vozy. Ukazováček pravé ruky stiskl jedno tlačítko a obraz se přiblížil. Pak ukazováček chvíli poklepával na povrch klávesnice vedle tlačítek. Hned na to ruka uchopila joystick, kterým pohnula lehce dopředu.
„Budete střílet jen na můj povel!“ řekl major René Syrový policistům, kteří svírali v rukách samopaly a brokovnice, přičemž hleděli do ulice. Poté Syrový přistoupil přikrčeně ke kapotě automobilu a v podřepu se zadíval do tmy.
Model tanku pomalu jel prostředkem ulice a výhružně natáčel hlaveň do stran. Pak se náhle prudce rozjel vpřed. Stejně rychle ujel několik metrů, ale vzápětí se zastavil. Krčící se policisté jej spatřili a hned na něho namířili zbraně. Major upřel zrak na obrysy modelu, který se vynořil ze tmy.
„Máme ho na dohled!“ ohlásil do vysílačky.
„Nesmí projet!“ zaznělo z vysílačky.
Tank se dal opět do pohybu. Ukazováčky všech držely na spouštích jako přilepené. Syrový cítil, jak se mu na čele vytvářejí první kapky potu. Model se pomalu přibližoval. Už bylo možno rozeznat i některé jeho detaily.
Pravá ruka pevně svírala joystik, zatímco druhá držela cigaretu a vyklepávala popel do popelníku. Cigaretový kouř se pomalu před obrazovkou rozplýval. Na ní bylo vidět obrysy helem na hlavách krčících se policistů za vozidly i namířené zbraně.
„Palte!“ zavelel major Syrový a vzápětí se ozvala střelba. Zatnul zuby, přičemž se zadíval na model tanku. Na tank vzápětí dopadaly proudy olova z mnoha směrů. Ulicí zněly dlouhé dávky i rychle po sobě jdoucí výstřely.
„Udržujte palbu!“ křičel major po chvíli, načež uviděl, jak se model začíná halit do dýmu a zároveň se objevují i plamínky.
„Zastavte palbu!“ rozkázal poté a střelba utichla. Zraky všech spočinuly na tanku. Vypadalo to, že model hoří.
Ukazováček pravé ruky stiskl červené tlačítko, které přestalo svítit. Kouř přestal náhle z tanku vycházet a plameny v mžiku pohasly. Přes rozplývající se dým bylo na obrazovce vidět stojící policisty za auty. Pravá ruka uchopila joystik, načež se palec přemístil z vrchu joystiku na níže zelené tlačítko. Levá ruka odtáhla cigaretu od popelníku a za okamžik se na konečku cigarety objevilo žhavé jiskření. Pak byl na obrazovku vyfouknut cigaretový kouř a zároveň palec stiskl zelené tlačítko.
Krátce předtím se major ještě usmíval a hned do vysílačky řekl: „Ten zatracenej model hoří!“
„Je zničen?“
„Ano..,“ řekl, ale vzápětí major Syrový zpozorněl, když plamínky na tanku zmizely a dým se rozplynul. Věž tanku se pak dvakrát rychle pohnula do stran. Vzápětí od modelu vylétlo několik menších raketek.
KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI