POMSTA

Daniel po dlouhé době, kdy byl v bezvědomí, otevřel oči. Zamžoural do přítmí cizího pokoje a ucítil hrozný zápach. Nevěděl, kde je, ale věděl, co se nejspíš bude dít. Ruce měl svázané provazy, které se mu zarývaly do kůže. Ona přijde a pomstí se mu. Pomstí se za to, co jí udělal. Věděl to.
Za chvíli se objevila. Stála tam ve dveřích a její rudé vlasy připomínaly barvu zapadajícího slunce. Je to Danielův oblíbený jev. Když všechno se ukládá ke spánku, něco končí a něco začíná. Pro něj v noci začíná nový život. A jedině ona to věděla. Sledovala ho už dlouhé roky a chtěla ho potrestat za to, že kdysi dávno zabil její matku. Chtěla ho potrestat za to, že jí vzal někoho velmi blízkého a ona zůstal sama.
Pomalu přecházela k němu, měřila si ho pohledem, ale přesto se usmívala. Věděla, že Daniel jí nemůže utéct. Nechtěla ho mučit. Nehodlala se snížit k tomu, co udělal on její matce. Ráda by to udělala, ale nemohla. Vzala nůž a pomalu mu ho zabodávala do břicha. Byla nad ním skloněná a šeptala mu: „Už víš, jaké to?“ z úst mu vytekl pramínek krve. „Cítíš teplo nebo chlad?“ pořád se jí díval do očí. „Popiš mi, jaké to je!“ věděl, že si to zaslouží. „Ať vím, co cítila moje matka, kterou jsi kdysi dávno zabil.“ Šeptala mu do ucha spoustu dalších slov, dokud neztratil příliš krve a zemřel. „Uvidíme se v pekle, hajzle.“