Mrtvé údolí
Mrtvé údolí
Anotace: Je to jen kraťoulinká povídky o smrti - moje první =o)))
Zrovna když jej obcházela, zaslechla za sebou kroky. Nezastavila se, ale raději přidala do kroku. Ale to, co zaslechla, ji naprosto zastavilo. Tak sladký hlas. Věděla, že se musí otočit.
„Petro…“ Ježíš, to byl tak krásný a laskavý hlas! Otočila se a pohládla na krásného chlapce. Vypadal jako Anděl! Chtěla k němu dojít, ale on začal couvat, různě se posunovat a otáčet. Neustále šla za ním a ani si neuvědomila, že jde špatně. Najednou se její Anděl zastavil. A ona se také zastavila… proč? Uvědomila si totiž jednu věc. Tedy, že za zády měla propast a před sebou krásného Anděla.
Najednou dostala strach. Je pravda, že každý, kdo vypadá jako Anděl, nutně musí být Andělem? Bylo to podezřelé. Jestli jí chce pomoci, tak ať uhne a ona může odejít. Ale on se ani nehnul. Petra byla vyděšená.
„Vyber si,“ pronesl teď už ne tak příjemným hlasem. A najednou se začal měnit. Pokřivila se mu tvář a prodloužily se špičáky. Nejprve si nebyla jistá, co je to, ale pak si vzpomněla na obrázek v jedné knížce o magii a svitlo jí. Byl to upír. Proč si proboha s sebou nevzala nějaký křížek? Nebo česnek? Nebo třeba něco ze stříbra? Věděla, že tohle všechno upírům vadí. Protože na upíry ve skutečnosti nevěřila. Před ní stála obluda a ona netušila, co dělat…
„Vyber si.“ Znovu zachroptěla obluda. Ukazovala přitom na sebe a pak na propast. Petře bylo jasné, o co jde. To je tedy výběr. Nechat si prokousnout krk obludným upírem nebo skočit ze srázu?!? Neměla žádnou zbraň... Nůž, klacík nebo alespoň nějakou tyč. Ale ona neměla vůbec nic. Polil jí studený pot. Hrůza. Děs.
Další den ráno náhodný kolemjdoucí objevil dole v údolí mrtvé tělo. To tělo mělo prokousnutý krk. Od té doby se tomu údolí říká Mrtvé údolí.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ahoj! Jsem moc ráda, že tu potkávám své vrstevníky. Je mi taky čtrnáct a píšu něco málo přes rok, přičemž se za své první povídky, které jsem měla ráda, stydím. Každý má své začátky, jestli je tohle Tvá první povídka, tak je věru dobrá. Já začínala s úvahami a teď jsem přešla na delší povídky - horory a právě upíři jsou moji nejmilejší. Budu Tě bedlivě sledovat, jsem na Tvá dílka zvědavá. Možná bych měla trošku výhrady k začátku, hodně krátkých vět, které by se krásně daly rozepsat, ale to bude dobrý. Chceš-li si přečíst něco bohatého na slovní obraty, doporučuji Zeměplochu od Terryho Pratchetta, jestli znáš. V budoucnu by to chtělo rozšířit děj, rozvíjet jednotlivé prvky, ale to samosebou přijde, to se neboj. A napiš zas něco s upírem, za to Ti budu vděčná. Jinak, jak bylo již zmíněno, to s tou knihou magie... Ale to nic, mě je vyčítáno, že můj upír vznikl nepřirozenou smrtí - sebevraždou. Mně samotné se to taky nezdálo, ale mám to podložené fakty, že tak se to i psalo. Upíři jsou hříšnici, nečistá stvoření a ten, kdo se opovážil vzít sobě člověk, je hříšník. Jinak teda, ještě jednou, moc se těším na Tvé další texty.
22.11.2006 22:30:00 | Lillian Bann
Na první povídku ve 14 dobrý. Žádný učený z nebe nespadl. Chce to číst, psát, číst a zase psát.
Máš mojí podporu, jen tak dál :-)
19.11.2006 15:56:00 | Rider
Je to zmatené a často tam používáš výrazy jako "ten, to, tamto," což by chtělo omezit...a ta část jak "vzpomíná na knížky o magii kde četla o upírech," se mi zdá malinko přitažená a asi sotva by si cpala do kapsy česnek a na krk věšela stříbrné řetězy, když na upíry stejně nevěřila, ne? :) Ale nenech se odradit a rozhodně piš dál, časem se to zlepší...
18.11.2006 18:54:00 | Eylonwai