Byl to vrah?

Byl to vrah?

,,Konečně jsem skončil v práci.‘‘ Říkal si Jirka, když se vracel parkem domů. Jeho náplní práce bylo pomáhat v knihkupectví rovnat knihy a obsluhovat zákazníky. Tato práce ho bavila. Cestou zpět, když šel parkem, si všímal barevných listů všude kolem sebe. Cítil se dobře, ale měl pocit, jakoby ho někdo sledoval. ,,Zvláštní.‘‘ Říkal si. Takový pocit jsem neměl hodně dlouho. Jak tak šel náhle za sebou cosi uslyšel. Znělo to jako šepot, který opakoval jeho jméno. ,,Jiří Korvin, Jiří Korvin.‘‘ Otočil se, ale nikoho neviděl, jen vzdalující se stín. Nevěnoval tomu tedy příliš velkou pozornost.
Doma ho čekala jeho kočka Sindy. Přišel, lehl si na gauč a četl si svoji oblíbenou knihu od Robina Cooka s názvem Sfinga. K tomu popíjel kávu. Když byl zrovna v páté kapitole, v tom napínavém, tak zazvonil telefon. Lekl se. Šel zvednout telefon, ale to, co mělo následovat, rozhodně nečekal. ,,Je tam Jiří Korvin?‘‘ Ozval se mužský hlas na druhém konci. ,,Ano, u telefonu, potřebujete něco?‘‘ Muž odpověděl. ,,Tak tohle bylo poprvé. Teď už jen dvakrát!‘‘ A konec, zavěsil. Jirka se ani nestačil zeptat, kdo to je a co chce. Vrtalo mu to hlavou, nedávalo mu to pokoje. Ale po osvěžující sprše brzy usnul.
Další den ho čekalo spoustu práce. Měl vybalit knihy ze skladu do výlohy a navíc měl spoustu zákazníků. Nebavilo ho to a byl vyčerpaný. Ten den měl špatnou náladu. Když zavíral knihkupectví, tak si všiml kamaráda, který na něho čekal opodál. ,,Čáu Jirko, tak co, jak se máš? Už jsme se dlouho neviděli viď.‘‘ ,,Ale jo jde to, pořád je to stejné. Do práce a zase z práce, už mě to přestává bavit. Ale co se dá dělat. Tak se měj hezky ahoj.‘‘ ,,Ahoj a stav se někdy.‘‘ Ještě mu mával a chtěl přejít silnici, už skoro vykročil... Najednou se ozval velký výkřik. ,,Pozor!‘‘ Jiří se prudce otočil. Spatřil jen černé auto jedoucí velmi rychle. Martin, jeho kamarád k němu přiběhl a Jirka už mu třásl s rukou a děkoval, že mu zachránil život. Kdyby ten den nepotkal Martina a kdyby ho nevaroval! Kdo ví, jak by to dopadlo.
Domů došel rozklepaný a otřesený. Náladu mu trochu zlepšila Sindy, ale přesto pořád přemýšlel o zážitku, na který nemohl zapomenout. Navíc mu doma došlo pečivo, a tak musel do obchodu. Už se schylovalo k večeru, spěchal, aby mu na poslední chvíli nezavřeli. Když vyšel z domu, tak už byla skoro tma. Cesta do obchodu mu netrvala dlouho, bydlel kousek od něj. V obchodě nakoupil potřebné jídlo a pomalu šel domů tou stejnou cestou tudíž Veltruskou ulicí v Praze 9, kterou chodíval každý den. Ve vchodě si vybral svoji schránku, a protože mu zhaslo světlo, tak si musel znovu rozsvítit. Už chtěl nastoupit do výtahu, ale někdo mu ho sebral. Počkal tedy, přivolal si ho a když byl uvnitř, zmáčkl tlačítko s číslem 3. Když byl v prvním patře, zazněl ohlušující výstřel. Kulka dopadla přímo na Jirkovu kabinu. Naštěstí však neprorazila sklo a Jiřího nezranila. Rámus rozrušil nejen jeho, ale i sousedy, kteří zvědavě vykukovali ze svých bytů. Vyjít se však neodvážili.
Hned na to byl slyšet dunivý dupot. Pachatel utíkal ze schodů dolů a mířil si to přímo pryč! Jirka jeho tvář nespatřil, ale když už byl pryč, tak vykoukl a uviděl ono auto, které ho málem přejelo. V tu chvíli mu to došlo. Tenkrát to nebyla nehoda, nýbrž se ho ten neznámý muž pokusil přejet. Policie už byla na cestě. Zavolala ji Jirkova sousedka, záchrannou službu nebylo třeba volat, naštěstí se nikomu nic nestalo. Ani ne za pár minutek policie dorazila. Jiří jim vše vylíčil a vysvětlil jim, že to nebylo poprvé, co se ho ten muž pokusil zabít. Policejní důstojník Mack Taylor ho vyslechl, vše si zapsal a označil místo činu. Poslal tam své kolegy Stellu a Dennyho, aby to vyšetřili. Ti na místě sice nenašli použitou zbraň, ale zato prázdnou nábojnici a poslední kulku ráže 6,35 mm. Pachatel se snažil setřít svoje otisky, ale i přesto na nábojnici zůstala malá část otisku. A ta stačila ke zjištění majitele.
O necelý týden později volal policista Taylor panu Jiřímu, s tím, že se podařilo dopadnout pachatele. Jiří byl velmi zvědav na muže, který se ho dvakrát pokusil zabít. Na stanici dorazil během chvilky. Když proti němu stál tváří v tvář, tak ho zamrazilo. Ještě aby ne! Vždyť to byl jeho bývalý spolužák ze střední školy. ,,To by mě v životě nenapadlo, že Ivoš by byl schopen…‘‘ Říkal si v duchu a chtěl ho uhodit, ale rozmyslel si to. Místo toho jen řekl: ,,Proč?‘‘ Odpovědi se mu však nedostalo. Ivoš se na nic nevzmohl. Poté ho policista Denny odvedl pryč. ,,Čin by byl kvalifikován jako pokus o těžké ublížení na zdraví, ale jelikož se o to pan Ivoš pokusil dvakrát, spadá tento čin o pokus o vraždu a tudíž mu bude odňata svoboda po dobu dvou let.‘‘ Dořekl Mack Taylor a mně se ulevilo.