Pomsta

Ulice byla temná a prašná. Spike věděl, že tady něco není v pořádku. Takhle tichou ulici ještě v životě neviděl. Pro uklidnění si zapálil cigaretu. Než se první obláček kouře dostal k prvnímu oknu, z blízkého stínu vystoupila postava. Podle postavy muž, dobře rostlý, momentálně trochu podvyživený, odhadnul Spike. Muž šel pomalým ale vyrovnaným krokem, Spikovi to však připadalo jako celá věčnost než muž přišel až k němu. „Máte to pro mě pane detektive?“
„To ti řeknu až potom! Teď vyklop všechno co víš!“ Spike nervózně odhodil nedopalek cigarety a rukama zajel do temných záhybů své kožené bundy.
„No tak, detektive! Vždyť jsme se domluvili! Vy mi to dáte teď a já vám řeknu co vím, ale jinak…..“
„Ticho! Časy se mění, peněz je málo a informací ještě míň! Ale stávají se nehody. Člověk často špatně šlápne, něco si zlomí a pak je mrzák na doživotí!“ v tom hlase nebyla jen výhružka, bylo to něco víc. Něco, co příchozího viditelně znervóznilo.
„Ale, no tak, detektive, vy nedržíte slovo, jasně jsme se domluvili, že….“
„Tak ty chceš smlouvat…“ Spike nevydržel a bleskurychle vytáhnul ruku a bez nejmenších potíží ji přemístil pod příchozího hrdlo „..tak podívej ty bezvýznamná sketo, jediným pohybem prstů bych ti mohl zlomit vaz! Tak mluv než se stane nějaké neštěstí!“
„Ale on mi dobře platí! Poskytuje mi určitou ochranu! Nemůžu přece…..“ ulicí se ozvalo tiché křupnutí. Mužovo tělo se bezvládné sesunulo k zemi a tam zůstalo nepohnutě ležet. „Varoval jsem tě!!! Když to nešlo po dobrým, tak…..“ dál se nedostal. V dálce si všiml několikati stínů! Věděl že má málo času. Rychle prohledal ležící tělo. Našel peněženku a nějaké klíče. Zapálil si další cigaretu a rychlým krokem odklusal. „Sakra, ten hajzl mi to všechno zkomplikoval! Hajzl jeden! Sakra, co teď? Čert aby ho vzal!!“
V peněžence našel zašpiněný účetní lístek. Pozorně si ho prohlédl, přes nánosy nečistot šlo jen velmi těžko zjistit, co je to za podnik. Navzdory tomu se pokusil zkusit štěstí a vydal se do prvního putyku, který mu ten nápis připomínal. Štěstí nebo něco podobného mu přálo. Sice to bylo velmi diskutabilní, ale nápisy se takřka shodovaly. Neváhal už ani minutu a vešel dovnitř. Atmosféra tohoto místa byla velmi tíživá. Ve vzduchu visel velmi silný odér silného alkoholu. Špatné osvětlení a hosté ho také velmi zneklidňovali. Na sucho polkl a máchl po cigaretě. Na půli cesty k ústům ho zastavila svalnatá ruka. Při jiné příležitosti by byl dotyčný mrtvý ale tady. Ruku mu chytl silně potetovaný, plešatý chlap.“Tady se nekouří“ pronesl takřka hrobový hlas a cigaretu mu vyrazil z ruky. Ten muž neměl žádné vlastní zuby! Ty byly nahrazeny řadou zlatých a možná i diamantových protéz. Spike se ovládl a nezeptal se, kolik pak ty zuby stály. Místo toho se zadíval do očí dotyčného a hlasitě pronesl „Stejně jsem s tím chtěl už přestat“ Potetovaný se na něho usmál a poplácal ho po ramenech. Spike ucítil ukrutnou bolet v zádech. Ty ruce byly snad z oceli. Spike opětoval pozdrav jen křečovitým úsměvem. Potetovaný natáhl svoji obrovskou ruku. „Jmenuju se Johnny a jsem tady barman!“ Na jeho vystupování bylo až něco zábavného. „Já jsem Spike….“ chvíli se začal přehrabovat v kapse a pak vytáhl odznak „a jsem detektiv!“
„A kurva!“ pronesl až se znatelným odporem barman.
„Přesně tak! A teď bych měl pár otázek, tedy jestli by vám to nevadilo!“ Spike se snažil pořád usmívat aby budil co nejsebevědomnější dojem.
„Tak to by mě kurva teda vážně vadilo, sakra. Nevidíte, že mám teď práci! Štamgasti jsou tady všude kolem a potřebují moji obsluhu!“ Ta změna postoje vůči Spikovi byla velmi rychlá. Spike však nechtěl vyvolávat žádné násilí. Rozhlédl se kolem dokola. Pár štamgastů tady sice bylo, ale nejevili žádný zájem o dění v tomto baru. Spike pochyboval, že by dokonce jevili zájem i o tuto dimenzi. Pomalu se přiklonil ke barmanově uchu a výhružně zašeptal: „Jsou i jiné alternativy. Může to jít tou horší nebo lehčí cestou, je jen na vás, jakou si vyberete! Nehody se stávají!“ na poslední větě si dal velmi záležet. Už ten cvik…. Barman jen zavrtěl hlavou a hlasitě se rozesmál. „Kdo si sakra myslíš, že jsi, abys mi mohl rozkazovat. Sbal tu svoji policajtskou prdel a táhni z mého baru.“ Barman se napřímil a zvětšil svoji velikost takřka o třetinu. „No jak chcete, chtěl jsem s váma vyjít……..“
Toalety v tomto baru bývaly kdysi čisté. Časem se však o ně někdo přestal starat. Asi přišel na to, že to nemá vůbec cenu. Krev tam však nikdy nebyla. Teď však ano. Barman se tam nacházel v polokleče a opíral se o jednu z mís. Na hlavě měl obrovskou tržnou ránu z které mu pryštěla krev. Možná byl v bezvědomí. Rozbité kachličky na protější stěně asi mluvily za všechno. Krev pomalu vystřikovala všude kolem a barvila okolní stěny a podlahu. Dokonce šlo vidět i část mozku. Bylo těžké poznat, jestli barman ještě žije nebo ne. Spike nikdy neměl rád násilí, ale věděl, že jen díky němu získá to, co potřebuje.
Mnul si bolavou ruku. Ten chlap byl mnohem tvrdší než předpokládal. Ovázal si ji kouskem šátku a zapálil si další cigaretu. Ještě naposledy mrkl na malý kousek papírku a pak ho hodil do koše. Opřel se o pouliční lampu a podíval se na dům před sebou. Nebyl ani tak velký ale ochranu měl hustou. Muži se psi a se zbraněmi. Při tom pohledu ho zamrazilo v zádech a donutilo ho to zkontrolovat si zbraň, jestli je nabitá. Chvíli tam jen tak postával a hodnotil svoji situaci. Pak se od lampy odlepil a zmizel ve stínu.
Přes stěnu se dostal poměrně lehce. Někteří strážní jsou prostě nepoučitelní a spí v pracovní dobu. Tenhle na to doplatil životem. Spike si přes sebe přetáhl jeho uniformu a vydal se blíže k domu. Ostatní strážní si ho moc nevšímali. Některým i odkývl na pozdrav. Jakmile se pak dostal k domovním dveřím, na nic nečekal a zmizel v útrobách domu.
Zevnitř vypadal mnohem větší. Mohutný lustr, vysoký strop a spousta relikvií po stěnách. Někdo si prostě žije. Intuitivně se vydal po schodech nahoru. Od barmana přibližně věděl, kde se jeho cíl nachází – největší dveře a dvě ozdobné vázy po stranách. I přes husté šero to Spike našel. Dveře šly otevřít velmi lehce a tak mohl tiše vklouznout dovnitř. Na velké posteli před ním ležel tlustší muž. Sem tam si ve spánku odfrknul a zanaříkal si. Takhle spávají jen lidé se špatným svědomím, Spike to znal. Nehlučně se přikradl až k posteli. Vytáhl zbraň a chvíli vyčkával. Tlouštík se ještě párkrát převalil než pootevřel oči. Chvíli nepřítomně ostřil v temnotě a pak něco zahlédl. Temný stín nad jeho postelí. Chtěl vykřiknout, ale nedostal se k tomu. Výstřel byl rychlejší! Poslední slova, která slyšel byla : „Tohle je za moji ženu!“
Při cestě zpátky Spike často klopýtal. Ten dům se mu zdál ještě větší než před tím. Věděl, že stráže tady budou hned, ale těšil ho pocit, že se pomstil. Ten parchant zabil jeho ženu! Chtěl zabít i jeho, Spika, ale netrefil. Utekl a přísahal mu pomstu! Teď ji konečně provedl. Ten pocit satisfakce! Tušil, že od teď ho budou hledat skoro všechny gangy, jeho kamarádi z policie, a další různí pobudové na ulici! Ale co na tom! Své udělal a teď už mu bylo jedno co bude. Život už pro něho neměl žádnou cenu a ani smysl. Bez ženy se mu nechtěl žít, teď pravděpodobně ztratil i práci. Chladný kov zbraně ho částečně uklidnil ale nebylo to ono. Jediné co mu teď zbývalo, bylo si zapálit. A taky že to udělal…..