Mystik

***

Četl spoustu věcí o smrti,ale nic ho neuspokojilo.Jak vyrůstal,čím dál tím víc přestával chápat přístup k lidí k umírání.Považoval ten přístup za přístup otrokům,kteří tancují slzavý tanec o ranách bičem ,který by chápal jen když by bylo možné se tomu poslednímu výprasku vyhnout,ale takhle mu to přišlo zbytečné .Slýchával často,že Bůh nad sebevrahy neslituje svou všeobjímající vůli,ale nechápal proč.Vždyť ti pánové a dámy nalezli alespoň odvahu se do toho černého zrcadla podívat.Proč by je někdo měl vlastně odsuzovat? Jaká to musí být síla ze své předsmrtné agonie vytvořit umělecké dílo a podepsat ho krví z proříznuté tepny a nebo jako vzpomínku na ní pro všechny kdo přijdou,zanechat na místě bílou ,,sochu´´ s nepřítomným výrazem a s provazem kolem krku.
Začínal cítit k té kolektivní submisivitě lidí vůči smrti až skoro pohrdání i když to nikdy nedával najevo.Co je to vlastně za divadlo?líbat nohy otrokáři(Bohu),který stejně šlehne bičem ať už se budeme plazit,nebo půjdeme rovně,ať budeme prosit,zlobit se a nebo zvolíme jakýkoliv jiný přístup.
A tak se jednoho dne rozhodl to ozkoušet. Pokusil se vyvolat v sobě autentický pocit všech zločinců,kteří kdy stáli před oprátkou,kteří právě usedali do křesla a nebo vcházeli do plynové komory.Kupodivu zjistil něco co ho překvapilo,čekal daleko větší hrůzu a vůbec necítil tíhu věčnosti tak jako někdy když zahlédl sentimentální filmy o lásce (ne)rozdělené smrtí.Svlékl se a vešel do sprchového koutu ,který před tím zhruba ze čtvrtiny napustil vodou.Posadil se na stupínek na kterém často před tím sedával když se snažil sprchou z vlasů smýt šampon.
Chtělo se mu jít pryč od sentimentálního lidstva s neskutečně nic neřešícím přístupem k vlastnímu konci.Pryč od lidstva,které nazývá své ,,alchymisty ze smrtí´´ blázny .Vrtalo mu hlavou,že necítí nějaký hlubší stesk,co všechno už nikdy neuvidí a pak když v sobě chvíli zapátral v sobě našel jakousi tajemnou jistotu,že ať bude jakkoliv řezat do svých žil,nic neskončí na věky,že prostě konec nebude,protože je přece málo reformátorů co se chtějí utkat ze strašákem lidstva.Připadal si z určitého hlediska vyvolený,ale z druhé strany, s té strany rozumu, neuměl ani sám před sebou obhájit tak iracionální myšlenku,že...prostě nebude konec.
Vzal střep z lahve kterou z dlouhé chvíle kdysi rozbil o obrubník, připomínající svým tvarem trochu meč a trochu půlměsíc.Zařízl do levé ruky jednou ,potom po druhé a neohrabaně se krvácející levačkou tvořící ve vodě rudé mraky,pokusil říznout i do pravé.Rány nesnesitelně pálily,ale od toho pocitu ho zachraňovala postupující mdloba a mžitky.
Náhle ucítil úzkost a zalekl se,že ten instinkt,který mu říkal,že nic neskončí lhal.Propadal se do tmy jako podivný plavec,který skočil ze skokanského můstku a zjistil,že voda byla iluzí a pod ním je bezedná propast..Potom se jeho vnímání ocitlo v naprosté temnotě a ihned po ní následovalo cosi jako výbuch oslepujícího světla a potom se ocitl zase v koupelně.Nechápal proč všechno vidí z výšky,pověšené ručníky,pračku a skříňku..Ale částečně se cítil trochu jako při kocovině jakoby byl už jen úzkostným větrem a vůbec ho nenapadlo,že je třeba mrtvý,ani z nějakého důvodu se ani nezamyslel nad tím,že se pohybuje bez těla.
Pak s ním jakoby něco velmi nepříjemně hnulo a on se přistihl,že sleduje sám sebe sedícího v louži krve se střepem skla v ruce a s pěnou kolem úst,která mohla být z části i zvratkami.Pocit co se ho chopil později byl ještě děsivější než ta předchozí naprostá tma,narodila se v něm neskutečná něha k vlastnímu tělu a k sobě, jenže marná,protože jeho vědomí kroužilo nad jeho bezvládnou postavu a nevěděl jak se vrátit zpět.Toužil vzít svou tvář do dlaní,pomoci sám sobě,poprvé ochutnal jaké to je mít se rád,jenže mučilo ho jistota,že už je pozdě.Zoufalství sílilo a přijmo v závislosti na něm, jakoby tenhle druh nového vnímání bez těla, pohasínal.I to nejhorší co zažil se dalo v porovnání s tímto vjemem nazvat jen škobrtnutím.Jsem v pekle-napadlo ho a uviděl,že zdi koupelny a všechny pevné body se znovu trhají černočernou tmou.
Ale když se podíval znovu na své tělo,jak vnímání mimo něj prožívalo agonii s tělem se něco dělo.Ruce se začaly třást a pokožka se v určitých místech zbarvovala do tmavějšího odstínu.Svým způsobem to bylo groteskní ,bezvládné tělo se otřásalo křečemi při kterých se měnilo v podobu bizarního ,,comixového´´ hrdiny ,hrudník se nadouval a žíly na krku vystoupaly jako při odolávání zásahům elektrickým proudem.
Jak je ale možné,že mysl mimo tělo ho stále ovlivňuje,kdo ví čím je to propojené?Kdo vlastně ví jak na sebe navazuje svět našich myšlenek a hmotné skutečnosti?prolétlo mu vědomím v rychlém sledu.A pak to divadlo plně roztrhla temnota...

 

***

Vzbudil se v nemocnici a přestože věděl,že si v ní ještě chvíli pobude a nevyhne se i a nepříjemnému vyšetřování duševního stavu,cítil se velmi šťastný.
Pamatoval se všechno bez žádného slepého místa.Zjistil,že smrt ho nabila neskutečnou energii i když jeho vědomí nepříčetně v tu chvíli trpělo a možná právě proto,stejně jako ,,trpí´´ submisivní člověk,který se po sadomasochistických hrátkách cítí psychicky očištěný.Přemýšlel často o té proměně,kterou sledoval u svého těla v tu silnou chvilku a samozřejmě,že později žádné změny na něm nenalezl,ale říkal si,že možná mu smrt ukazovala jak by se hmota jeho těla měla být nejlépe vytvarovaná,aby vystihovala povahu ducha.Bizarní kombinace démona a comixového hrdiny.-zjevení z kterého by mrazilo,kdyby chodilo po světě takové jako přízraky jejíž tváře dovedou vystihnout jen horečnaté sny...

***

Posedlost smrtí ho samozřejmě neopustila.O půl roku později od pokusu o sprovození ze světa se začal zabývat postupně případy sériových vrahů.Rostl k ním určitý obdiv ,který by ,ale nikomu nepřiznal.Ne pro jejich krutost,ale pro jejich odvahu-odvahu pekelných umělců nechat narodit pod svýma rukama smrt.
Celé dny trávil osamělými procházkami,když zrovna nevyjížděli spolu ze svým otcem lovit a v hlavě se mu postupně narodil plán.Ničila ho zuřivá touha prožít ten vzrušující zážitek znovu,ale rozum mu říkal ,že podruhé už nebude mít takové štěstí a zemře doopravdy.Svět okolo něj se stával čím dál tím víc ubíjejícím ,ale jednou ho napadla ta spásná myšlenka ,který vysvobodila jeho nejistotu jak toho zážitku docílit znovu a bolest ze stýskání po kráse jeho pozdějších účinků.Vyzkouší to,ale ne na sobě.Nebude to legrace,to věděl předem,ale toužil po tom extrémně silně.
V případě,že to u mě bylo poloumírání a šlo o něco tak silného a temného,jaký vzrušení by bylo asi vyzkoušet se dostat do hlavy skutečně umírajícího bez možnosti záchrany ,zajistit se tím,že prostředníkem bude právě ten druhý a při tom skrze jeho pocity nasytit svou podstatu ,která už se mi tenkrát objevila v ochromující chlad vyzařující nestvůrné podobě-přemýšlel v tichém jarním odpoledni,když se připravoval na čin.Připadal si trochu jako spasitel,který záměrně částečně ulehčí těžký úděl druhému.Nějaký zlomyslný vnitřní hlas mu říkal,že se stane vrahem,ale umlčel ho.
,,Smrt jako odplata hříchu,ha ha a proto se jen pomohu druhému postavit faktu,že se mu Bůh pomstil a jestli někdo zemře teď ,nebo potom,co na tom vlastně sejde?Dobré je nepříjemné povinnosti vyřídit co nejdříve´´
Nabil zbraň,kterou vzal otci a vyrazil na svou nejdelší procházku.

 ***

U kašny na opuštěném prostranství seděla mladá dívka v tečkované sukni a četla si knihu.,,Příšera´´ s šíleným výrazem a se zbraní v ruce k ní přistoupila a ze slovy ,,dovedu tě tam´´ než stačila jen trochu zpanikařit, jí třikrát vystřelila z bezprostřední blízkosti do obličeje -do toho magnetu pro oči mužů.Dívka ale hned nezemřela.Smrt která zahalovala její myšlenky a pocity na něj působila jako magnet ,který ho táhl z těla a činil silnějším jeho vnímání a pozorovací schopnosti bez závislosti na hmotě.
Byl rád,že přišel na to,že si potvrdil své doufání,že svou schopnost může uplatňovať i co se týče jiných lidí.Nevěděl ,jestli nějaký zvláštní druh telepata,nebo něco jiného.Nejprve když se ponořil do jejich smyslů,přál si všechno vrátit a proklínal se,ale potom se podíval na své tělo a pozoroval jak se mění,podruhé v životě přistihl se,že je vzrušený.
Bylo to ale jiné než když smrt pozval prostřednictvím pouze sebe samého,skutečnější,silnější..Za chvíli se jeho vědomí a tělo znovu spojilo v jedno.

***
Policisté byli nuceni zastřelit nepříčetného muže se značně zdeformovaným vzhledem obdařeného nadlidskou silou,kterého našli toulat se po náměstí a který je podle všeho odpovědný za dvě úmrtí a tři vážná zranění.Pronásledovali ho ulicemi až k lesu,kde na obranu proti nim např vytrhával menší keříky ze země i s kořeny což bylo naprosto fascinující a až několikanásobný počet výstřelů muže usmrtil.