Morální policie

MORÁLNÍ POLICIE

Telefon zvonil už delší dobu a popravdě, bylo to dost nepříjemné. I když včera trošku popil a nebyl zcela ve své kůži, rozhodl se ho zvednout.
Tušil, že to bude pracovní. Asi zase zaspal. No co, bude to tento měsíc teprve počtvrté. Sice mu v testu vyšlo, že je alkoholik, ale on si to vůbec nemyslel. Jsou na tom lidi hůř, říkával.
Zvedl telefon. "Bílý, prosím"
" Nazdar Honzo, tady Karel, chceš po ránu slyšet dobrou zprávu?"
"Hele prdel si dělej z někoho jínýho...vo co de?"
" Přišlo ti rozhodnutí od nejvyšší rady a schválili ti konečně povolení k čištění! Po tolika měsících čekání! Víš co to znamená? Můžeš jít ven mezi ty mrdky a střílet je jak o život, vole. Konečně budeš usínat s tím, že to nebyl marnej den. Starý mladý hnusný pěkný...neumíš se chovat ? Prásk a seš mrtvej zmrde. Tak co na to říkáš?"
" Karle, tomu říkám sakra jo! Voblíknu se a jedu do práce. Jsou nějaký kvóty kolik kusů se dá denně voddělat?"
" Kvóty? Asi poslední dobou moc politiku nesleduješ co? Od té doby co zásadně zvítězila ve volbách Strana pro dobro veškerenstva Leinada Regruba se všecko mění k lepšímu! Kvóty zrušili. Můžeš těch šmejdů zastřelit kolik chceš! Vivat Leinad Regrub, ti říkám"
"Aha, tak to je jedna zpráva lepší než druhá, to vypadá, že dneska to nebude uplně zkurvenej den. Jdu si pro Ferdu a dorazím. Zatím."

Ferda nebyl pejsek. Byla to ve skutečnosti pistole Glock17 gen4. Honzův miláček. Vždy, když osahával její křivky se cítil trochu vzrušený. Dokonalá práce konstruktérů, dokonalý materiál. Představoval si, že si ji strčí hluboko do úst, zmáčkne a vymaluje tak tu nudnou stěnu v pokoji. Dokonce to někdy i dělal, ale bez nábojů. I to ho vlastně vzrušovalo. Jednou, s Ferdou dráždil klitoris své přítelkyni. Co má v ruce si všimla až ve chvíli, kdy byla celá hlaveň zastrčená hluboko v její vagíně. Tenkrát mu bylo nadáno do blbečků a kokotů, čímž hezký večer skončil. Sám se divil, že vlastně prošel všemi těmi psychotesty, které musel pro práci u Morální policie podstoupit. Ale stálo to za to. Za pár let se propracoval až do oddělení preventivních vražd Světlo zítřka. Zde pracoval jako čistič. Po dlouhém čekání mu došlo povolení k odstraňování "nemorálních" Vstal a nalil si na oslavu panáka whisky Diplomático reserva exclusiva. Většinou pil až odpoledne ale dnes se slaví. A když bude mít štěstí možná si někoho střelí hned ráno v MHD. Tam se to "nemorálními" jen hemží. Tfuj, odplivl si při pomyšlení na plebs, který se pohybuje beztrestně po městě. Ještě že je na to řešení. Ferda.

Dopil whisky, oblékl si černé kapsáče, obul težké boty, až nahoru zavázaný a nasoukal se do koženého hnědého kabátu z 50let. Tak se cítil bezpečně. Tak se cítil morálně silný, téměř nadlidsky smýšlející, lze li to tak vůbec říct. Pohladil Ferdu a naučeným přesným pohybem ho umístil do pouzdra pod kabátem. Dnešek bude skvělý den. Dnes se očistí město od spousty nemorálních hajzlů.

Vyšel na ulici a čekal na autobus 135. Samozřejmě ten měl zpoždění. Což je samo o sobě nepříjemné a k tomu se počet lidí na zastávce znásobí, takže se znásobí i koncentrace nemorálů. Se zvrhlým potěšením čekal konflikt. Řidiče zpožděného autobusu nahlásil kolegům ze zastrašujícího oddělení a ti si s panem řidičem promluví o jeho nepřesných příjezdech. Volant se dá držet i s 9 prsty ba i s 8. A už je to tady! Autobus č135 je namačkán k prasknutí. Při pomyšlení na ty masy lidí s kterýma bude muset sdílet společný, velice malý prostor, se mu udělalo zle. Vždyť lidské tělo produkuje jen samé odporné věci. Pot, moč, smrad, hovna, menstruační krev, ejakulát, sliny. Přemýšlel, co by vzniklo smícháním všech těchto komponentů. Udělalo se mu zas o něco hůř.
Při nástupu do vozu do sebe existence začli šťouchat, pomrmlávat a být vůbec bytostně nepříjemní. Měl chuť střílet jak Breivik, ale čekal na opodstatněný důvod. Pán v modré bundě, značně obtloustlé postavy si usmyslel, že on se nikam posouvat nebude. Mračil se, smrděl a dával najevo svoji omezenost otrávenými grimasami ve tváři. Ferda jako by vskočil Honzovy do dlaně sám. Prásk!!! Ihned po výstřelu bylo možno studovat, co se tlustýmu chlápkovy honilo naposled hlavou. Dvě třetiny lebky zůstaly na krku ta poslední se roztříštila o sklo busu. Ze zbytku hlavy se kouřilo jak z ranní kávy. Jinak přípomínala vejce vetřelce ze známého kasovního propadáku. Protože bylo v buse tělo na tělo nemělo se již mrtvé torzo chlapíka ani kam svalit, dokonce se stále držel rukou poutka. Zbytky jeho mozku šedorůžové barvy se povalovali po oblečení či obličejích cestujících. Chomáč vlasů, lebky a mozku na skle vytvořil krásný rudočerný ornament, z kterého se také kouřilo. Přece je na světě krása, pomyslel si Honza a klidným naučeným tónem pravil cestujícím. "Nic se neděje, Morální policie" pokračujte v jízdě. A tak se krví vyzdobený autobus kodrcal i se stále stojící mrtvolou muže dál. Celý výjev se zdál báječně komický. Alespoň Honzovi to tak přišlo. Byl však toho názoru jediný. Cestující se po zbytek cesty kupodivu chovali slušně.
Problémy nastaly při výstupu. Náměstí Winstona Churchilla zaznělo z repro v buse. Dveře se s námahou otevřely a hlouček lidí vyhřezl ven jak střevo z raněné srny. Dál však nebylo kam ustoupit. Nemorální hovada se snažila namačkat do busu , aniž nechali slušné občany vystoupit. Honza vykonal naučený pohyb a další hlava se rozprskla jako ohňostroj. Dav se přece jen malinko rozestoupil, aby umožnil průchod. Bohužel Honza si to představoval jinak. Dáma v nejlepších letech, co vypadala jako fuchtle ověšená zlatými prsteny s nehty, tak obludně velkými, že si nemůže ani vytřít zadek novinama se tvářila překvapeně. Oči měla rozšířené jako dítko na vánoční dárky a hleděla na díru ve svém koleni. Pak padla na zem. O zbytek se postaral dav. Mladík, co stál hned vedle fuchtle měl pro změnu díru jako prase v rameni. Honza si ráno dokonale vychutnával. Tou dírou prozařovalo ranní slunce a tvořilo tak se zbytky krvavých šmouh na oblečení okolních nemorálů zajímavou kompozici. Asi s sebou budu brávat fotoaparát,pomyslel si Honza.

Cestou do práce se nic zvláštního nedělo. Jen musel usmrtit dva pejskaře. Jeden z nich si dovolil nepoklidit psí exkrement z chodníku. Dobře mířenou střelou skrz obě kolena ho Honza poslal k zemi. Magií glocku neposlušného donutil ke konzumaci psích hoven. Poté, co došlo na zvracení se cítil plně satisfakován a nenechal ubožáka čekat na poslední vysvobozující ránu z milosti déle než si zapálil a dokouřil cigaretu. I Honza byl přece lidská bytost a čeho je moc toho je příliš.
Druhý chovatel psa tolik štěstí neměl. Zůstal s ustřeleným uchem a prostřelenou plicí chroptět zhroucený na lavičce u parku. Prudkým dopadnutím mu spadl klobouk pod nohy. Jeho chropot se zdál jako netradiční forma zpěvu a kolemjdoucí hbitě začali házet do klobouku drobné mince. Honza neměl to srdce vystoupení rušit. Umění to on rád. Nechal tedy chropťáka na místě a pospíchal do práce. Dnes se tam opravdu těšil. Dnešek je krásný den. Copak asi dostanu za rajon, pomyslel. Moc by si přál Žižkov, tam je práce zábavou.