Příběh Lovce

Dimitri, Mráz a Lovec sedí u ohně nedaleko silnice. Jsou chráněni sutinami zdiva a železobetonovými deskami, které tu byli už odjakživa. Vítr si hrál s větvemi stromů, bylo ticho, takové to nehezké ticho, kdy nevíte, co bude dál a nejraději byste to ani nechtěli vědět. Zem je promáčená od včerejší spršky deště. Celý den pršelo, hodně pršelo a tak jsou po celém vrakovišti kaluže jak rybníky.

Všichni tři jedli maso z konzervy a přikusovali kus chleba. Dimitri a Mráz sedí vedle sebe a lovec na druhé straně ohniště. I tak je vidět, že je vyšší než oni.

„Ty lovče, jak to vlastně s tebou je? Někteří říkají, že jsi byl voják a jiní, že jsi mutant.“ utřel si pusu Mráz a podíval se na něho přes šlehající plameny, které rudě žhnuly.  Trochu se přikrčil, aby mu viděl do tváře.

 Nikdo nikdy neviděl Lovcovu tvář. Kapuci má hodně spadlou do tváře, když nejí, pusu má zakrytou černým šátkem a na očích má stále vojenské brýle, takové ty, co vypadají jak potápěčské, ale tyhle mají černé skla. Lovec je něco jako žoldák, s každým vychází dobře, je skoro jak neutrál, ale drží se od armády. Včera přišel od brány. Na sobě měl dlouhý, hnědý, nepromokavý kabát, který má až po kotníky. Ze vnitř kabátu má několik vrhacích nožů a u pasu má zastrčenou neznámou malorážku, kterou tady nemá nikdo jiný. Optika, dlouhý zásobník. Zbraň má dobrých třicet centimetrů a je na náboje ráže pětačtyřicet.

Lovec mlčel. Prázdnou konzervu hodil do zrezivělého sudu, vzal batoh a vyndal z něho červené složky s nápisem X-18 (X-rew). Hodil je po Mrázovi. Ten rozevřel desky a na ně mu přistálo PDA.

„Tak si čti, máš možnost se dozvědět o mně víc."podíval se na něho Lovec přes své tmavé brýle.

„Jsem tu už devět let. Devět let žiju tady, nic nemám, tohle je můj domov.“

„Počkej. První expedice, které se dostali, až sem, byli v roce 2011. Devět let? Nějak moc nemyslíš.“

„Byla to tajná expedice, šli jsme, spíš letěli, přímo do X-18. Bylo nás deset, tři vědci a sedm vojáků. Měli jsme získat data z laboratoře X-18. Prodloužil jsem lhůtu a zkoušel…“

„X-rew.“ Podíval se na něho Mráz. Lovec kývl a Mráz znovu sklonil oči k papírům v deskách.

„Pusť záznamy z roku 2006 lokace – Laboratoř X-18. Dozvíš se vše.“ PDA se rozeznělo.

Jméno: Vasilievič Gorbakov

Frakce: Armáda - Vědci

Místo zápisu: Laboratoř X-18

Datum/čas: 26. 7. 2006 14:15

Vedu tajnou misi se záměrem dostat se do laboratoře X-18. Před třemi měsíci podruhé vybuchl čtvrtý reaktor. Mise má cíl najít tajné dokumenty v laboratoři, které pochází z prvních, tajných testů. K laboratoři jsme se dostali jen díky helikoptéře a nejnovějším protiradiačním oblekům. Zóna je velmi nebezpečná a nikdo se do ní zatím nepokusil vniknout. Pomáhá nám několik vojáků, kteří jdou před námi a čistí místnosti a chodby. Odebíráme vzorky od mrtvol mutantů. Tvorové, kteří byli silně zasaženi radiací, ale zatím to jsou jen naše spekulace.

Jméno: Vasilievič Gorbakov

Frakce: Armáda - Vědci

Místo zápisu: Laboratoř X-18

Datum/čas: 26. 7. 2006 16:58

Dostali jsme se do posledních pater laboratoře a zdá se být vyčištěná. Našli jsme zde několik dokumentů a zmrzlé tvory, které jsem ještě v životě nikdy neviděl. V dokumentech se píše o nějaké protilátce. Dostal jsem povolení zůstat tu s týmem déle a pokusit se o X-rewu zjistit více. Povedlo se nám zapojit náš záložny generátor. Máme tu dostatek elektřiny tak na šest měsíců. Podařilo se nám v laboratoři vyčistit vzduch. Není nutné mít dýchací přístroje.

Jméno: Vasilievič Gorbakov

Frakce: Armáda - Vědci

Místo zápisu: Laboratoř X-18

Datum/čas: 30. 9. 2006 19:22

Prováděné testy na subjektech tři a čtyři, proběhli neúspěšně. Subjekty se začaly chovat nepředvídatelně. Začali se sami poškozovat. Z pusy jim vytékala pěna smíchaná s krví. Oči jim zčernaly. Subjekt pět okamžitě zemřel na zástavu. Subjekt šest se zdá být pozitivní. Nechová se agresivně, nejeví žádné následky radiace. Nejspíš to máme.

Testy probíhaly následovně:

1. infikovali jsme silnou radiací šest subjektů. Zvířat.
2. Provedli jsme šest různých typů X-rewu a vpíchli jsme jim padesát mililitrů.

Závěrem chci podotknout, že jsme nejspíš objevili nový lék na radiaci. 

Jméno: Vasilievič Gorbakov

Frakce: Armáda - Vědci

Místo zápisu: Laboratoř X-18

Datum/čas: 25. 10. 2006 13:00

Něco se děje. Subjekty se začínají chovat divně. Elektřina začíná vypadávat, ale generátor má být funkční ještě dva měsíce. Zem se otřásá. Toto jsem ještě nezaznamenal. Seismograf udává neuvěřitelné hodnoty.

Obloha se ztemnila. Dva z Gorbakových lidí, kteří hlídali vchod do laboratoře, vyšli před budovu. Čtyřpatrová, oprýskaná, bez oken. Stejně tak to vypadalo s každým barákem v zóně. Oprýskané, některé bez střech.

"Maljakove, co se to děje?" vyhrkl přes protiradiační oblek Sarnakov a snažil se přeřvat ten divný zvuk. Znal ho ze sci-fi filmů, když vybuchovalo nějaké vesmírné palivo, jádro, kterým bylo poháněno, nasávalo okolí a rozpínalo se, poté explodovalo. Ale tentokrát mu to nedošlo.

Půda se jim pod nohama otřásala. Malátně došli k bráně. Silný vítr, který směřoval do středu zóny, trhal větve a vyvrátil jedno křídlo od vrat.

"Ten zvuk jde od továrny."

"Myslíš, že je něco s jádrem?"

"Já nevím." rozhodil rukama Maljakov a dodal, " musíme se vrátit a říct to Gorbakovovi."

Oba se otočili a dobelhali se ke dveřím v suterénu budovy. Maljakov zadal přístupový kód a dveře cvakly. Hluk, otřesy i vítr rázem utichl.

„Co…“ pokusil se promluvit Sarnakov, ale Maljakov naznačil, aby byl zticha. Panty byly už trochu zarezlé a tak dveře šli ztěžka otevřít. Trošku dveře pootevřeli, že by se tam vešla noha, ale odhodila je silná radiační emise, která dosahovala skoro tisíc radů. Obleky jim moc nepomohly. Radiace se dostala přes ně. Začalo se jim dělat špatně, lapali po dechu a zvraceli. Měli poleptanou sliznici a začali se dusit. Rozežíralo je to zevnitř. Část emise se dostala do laboratoře a jak se Maljakov hroutil k zemi, opřel se o dveře a ty se zavřely.

Vasilievič se začal hroutit, spadl na zem vedle stolu, lapaje po dechu a druhou rukou nahmatával X-rew, který byl v injekční stříkačce. Má ji. Našponoval krk a injekci si zabodl do tepny. Všechen obsah se mu vmísil do krve a rychle se mu rozproudil tělem. Nadechl se, začalo se mu dýchat lépe, ale bolestně se kroutil do nelidských poloh. Začali mu praskat kosti, lebka se mu nepatrně zvětšila. Zuby mu vyskákaly z dásní a objevila se dvojitá řada špičáků. Svaly se mu začaly zvětšovat, ne to se mu zvětšil hrudní koš, plíce a srdce. Celé tělo mu zesílilo a nohy se mu zvětšily. Ta děsivá bolest mu vklouzala do morku kostí. Upadl do bezvědomí.

Jméno: Vasilievič Gorbakov

Frakce:

Místo zápisu: Laboratoř X-18

Datum/čas: 28.10 2006 09:26

Před malou chvílí jsem se probral, jsem sám v celé laboratoři a v hlavě mi stále hučí. Probral jsem se v roztrhaném obleku. Nic si nepamatuju, akorát, jak jsem si píchl injekci do krku.  Sakra ten X-rew měl nějaké divné účinky. Podíval jsem se do zrcadla, co bylo v jedné ze skříněk. Tohle nejsem já. Já neměl černé oči. Chybí mi bělmo. Celé černé oči! Sakra co se to se mnou stalo? Nemám vlasy, fousy, obočí, ani své vlastní zuby, ale jen dvě řady špičáků, jak nějaký zvíře. Nedokážu popsat ten pocit, ale jsem o něco silnější. Musím si najít nějaké oblečení. Našel jsem akorát zbytky kostí, které nejspíš patří vojákům, kteří tu s námi byli. Nemůžu najít Maljakova se Sarnakovem. Dveře jsou zamčeny, potřebuji heslo, musím pryč.

Dimitri a Mráz na něho pohlédli. Sundal si kapuci. Holá lebka, která byla o něco větší, se leskla v záři plamenů. Pusu měl zavřenou, radši. Sundal si brýle a otevřel oči.

„No do prdele.“ vyhrkl Dimitri a zakuckal se. „Jak vidíš?“

„Normálně a nepotřebuji noční vidění jako vy.“

„Takže ses stal nechtěně mutantem, aby sis zachránil krk.“ podíval se do papírů Mráz.

Lovec přikývl a dojedl kus chleba, který si opekl.

„Co se stalo s těma dvěma?“  Podíval se na něho Mráz.

„Našel jsem je přede dveřmi. Obleky jim byly k ničemu.“

 Poté vstal a šel směrem k parkovišti.

„Kam jdeš?“ pohlédli za ním a zavolali.

„Do krytu. Za chvíli tu je emise.“ Ozval se ze tmy Lovcův hlas