Dneska nemám svůj den

                V Luigiho baru je narváno. Jako každý pátek večer. Zítra je sobota, lidi nemusejí makat. Teda až na mě, Sama a pokud se něco posere tak i detektiva Scotta. Po té poslední fušce by to ale bylo přinejmenším drzé. Přece jen pár mrtvých s mašinkvérama je těžší práce než jeden zmrdský politik. A Scott posledně uklízel oboje.

                Přichází Sam. S tím budu mít také menší spor. Vyspal se s tou českou zpěvačkou a ta se naráz čtvrtý den neukázala. A jak to, že to vím? Ten dobytek se tím chlubil. Na to že byl jen půl roku v base…

                „Zdravím tě Hugo.“

                „Ty mi jdeš akorát na ránu. Sedni si.“

                „Co chceš vědět?“

                „Kde je ta zpěvačka?“

                „Vím já?“

                „Čtvrtý nebo pátý den se neukázala a ty jsi poslední, kdo ji viděl. Za chvíli přijde Scott a bude se ptát.“ Debil. Nevím, proč nad ním držím ochrannou ruku.

                Přichází Scott. Tak jdeme řešit práci.

                „Promluvíme si o tom později.“

                „Tak jsme domluveni. V pondělí ti pošlu jednoho mladého kluka. Je jako Sam. Zbrklý, impulzivní a mnohdy se chová jako naprostý DEBIL.“ Při tom posledním slově jsem se zadíval na Sama. Páni, já mám na něj takový vztek.

Už jsme se rozešli každý svou cestou. Já si to mířím rovnou k mému Fordu z roku 55.  Krásná noc. Ale jako vždy ji musí něco pokazit. A dneska jsou dva lidi od Morella.

Zastaví se asi dva metry přede mnou. „Jste pan…“

„Ano to jsem.“

„Nikdy se nepleťte do cesty panu Morellovi.“

Byla to otázka okamžiku, ale reflexy z armády jen tak z hlavy nedostanete. Ten chlap vytahoval samopal – škorpion. Rychle jsem udělal dva kroky k tomu chlapovi. Levou rukou jsem ho chytil za zápěstí, ve kterém držel samopal. Pravou pod krk. Rukou se samopal jsem mu bouchl na o pouliční lampu. Škorpion se zarachocením dopadl na zem.

To už Ten druhý vytahoval z kapsy revolver. Otáčím se s Tím prvním. Ten druhý z revolveru vystřelí. Kulka se zavrtává Tomu s mou rukou pod krkem do temena hlavy. Mrtvolu vší silou vrhám na Toho druhého. Už nemám sílu jak dřív. Tělo se vlastně jen skácelo a otřelo o Druhého, ale i to mi poskytlo čas, abych tasil svůj ruční kanón Smiss Wesson ráže .500. Než stihne Ten druhý cokoliv udělat, zmáčknul jsem spoušť. Ruka se mi vyšvihla nahoru a hlava Druhého mi zasvinila auto. To háje. Dneska půjdu domů pěšky. Takhle nemůžu jet. Snad mi Scott to auto pohlídá, až ho odvezou na policejní parkoviště.

Dnes vážně nemám svůj den.