Anděl, voják a strach

Anděl, voják a strach

Na samém dně zablácené díry, na kterou z hlouposti a lhostejnosti stále někdo střílí, sedí voják. Je sám, kolem smrt, a přemýšlí.

Jedna, druhá, třetí kulka přeletěla.

Je čas vstát?
Je snad čas postavit se?
Smrt si přát?

Když jsem přišel, pršelo a padal sníh.
A teď!? Když se rozhlídnu, mám v tváři smích.

Jedna, druhá, třetí kulka přeletěla.

Snad teď mám šanci.
Mají tam pro mě ještě jednu?
Když vstanu, bude klid.
Jenže mám strach.
A konec v nedohlednu.

Zas prší a sněží najednou,
mračna se houpou nade mnou …
a já chci zůstat.

Tisíckrát jsem si přál být doma … s rodinou.
Ale už ne.
Co dělal bych tam?
Umím se jenom bát.
Rodinu, co jsem tady měl, přikryl už sníh.
Bože, kolik jich bylo a kolik sněhu kolem nasněžilo.
Těla, sníh a já.
Mám strach. Však troch jim závidím.
Ne ten sníh a klid, ale že beze strachu mohou být.

Voják omdlel.

Proč tu tak sedíš sám?

Už není nikdo, kdo by se mnou zůstal. Na všechny přec napad sníh.
Schovej se, Anděli, sedni si vedle mě. Vždyť kolem střílejí.

Já nemám strach. Já se jich nebojí. Nebojím se ani tebe.

Proč by ses mě bál?
Já nemám ani zbraň a Anděle nestřílím.

Tak koho střílíš? Ty na druhé straně? Není to stejné? Vezmeš pušku, vystřelíš a možná se trefíš. A pak? Pak přijdu já. Jste všichni stejní! Tak proč tu jsi? Jsi snad jiný? Ztratil si řeč?!

Já přemýšlím. Sedět či vstát …

Zase jedna proletěla.

Ty se bojíš? Bojíš se o sebe? Pojď ke mně a spatříš, jak marný je tvůj boj.

Já vím. Nechci žít. Jen se bojím zemřít.
Jedna, druhá, snad i třetí proletěla.
Víš, když jsem byl malý a hrál si na vojáky, rád jsem hrál mrtvého. Umírám i teď. Jen to bolí víc.
Anděli, co ti ostatní? Co ti provedli, že napad na ně sníh? Proč smrt si nevyhnal? Měli snad v sobě hřích a nebo se ti zprotivěli? I já mám v sobě tolik hříchů a ŽIJU.
Řekni Anděli, proč to tak je?

Nechráním lidi před smrtí. Jen jim ukážu cestu, když dojdou na konec.

Tak je to tedy. Jsem už na konci a tys pro mě přišel.

Neměj strach.

Je na druhé straně taky tolik utrpení? Pověz Anděli, co mě čeká?

Uvidíš. Vstaň. Nemusíš se bát.

Vstal …a klid. Ani rána ani sníh, jen nohy trochu těžknou a kolem slunce a samý smích.

Anděli, to je ten RÁJ?

Sbohem Vojáku. Teď poradit už si musíš sám. Já ti pouze pomohl se rozhodnout.

Anděl odletěl.
Voják ještě chvíli cítil jeho dech, udělal krok a …..

SBOHEM ANDĚLI!