Velké dny v Německu 2.čast (U-kiss + MCR)

II.čast
Pisnička se přerušila ve chvili kdy Jana vytáhla mobil z kapsy. Radostně pozdravila. Bylo poznat, že toho člověka co s ní mluví zřejmě zná a to velice dobře. Ten kdo Janě volal nebyl moc slyšet, ale přesto se Hanka domnívala, že její kamarádce volá její mamka. A ano. Měla pravdu. Po krátkém telefonátu, který netrval ani 5 minut. Jana oznámila, že to byli její mamka a taťka. Jana se ješte trošku odmlčela a dodala : "Jo a mám vás pozdravovat a tebe Hani taky. Aa.. jsou velice radi, že mě tam vezmete. Tak vám moc děkují." Soukalo se z Janiných úst.
Hančina mamka se jen usmála a věnovala se dal řízení. Ono bylo přece jen težké jet 4 hodiny do Českých Budějovic a zpět. V Českých Budějovicích (ČB) na ně už netrpělivě čekala Sára. Jana o tom hned byla informována Smskou :" Tak kde už jste?? Nemůžu se dočkat.. Sára"
"Hele koukej co mi teť došlo" Podala Jana Hance mobil s SMSkou a přitom se Jana smála.
Hanka SMSku přečetla nahlas a začala se smát taky i Hančina mamka se přidala k smějícím se děvčatům.
"Co jí mám odepsat?" Zeptala se Jana a podívala se na Hanku.
"Nevím. Před zhruba hodinou jsme vyjeli, takže máme před sebou ješte další 3 hodiny cesty! A asi se stavíme ješte nekde na jídlo.. To teda záleží na mamce." Odpověděla Hanka na Janinu otázku.
"Určitě se stavíme někam na jídlo. A já si alespoň na pár minut odpočnu od řízení." Vmísila se do rozhovoru dvou dívek maminka Hanky a přitom stále davala pozor kam jede.
"Dobře tak já ji napíšu že tam tak za.. noo.. 4 hodiny budem?" Zeptala se Jana.
Hanka kívla hlavou a podívala se na svoji mamku ta též zajívala hlavou a opět se věnovala náročnému řízení jejího auta. Mobil cinkl. Tenhle tón označoval odchozí SMSku, kterou právě Jana poslala Sáře.
"A jak se mají rodiče a bratr, Jani? A co jak se vám líbí na vesnici? A jaké máte vlastně zvířata?" Zeptala se z ničeho nic Hančina mamka Jany a čekala dlouhé vypravění od Jany, která velmi ráda mluvila.
"Mamka s taťkem se mají dobře.. I bracha tet studuje na vysové škole. Ale jo líbí, jen je to horší s dojížděním, ale i to se dá nějak zvládnout. No.. právě teť máme kromě tech dvou koček a rybyček co jsme měly v bytovce ješte další kočku, teda spíš kocoura. A.. kralíky, slepice a toť je myslím že vše." Usmála se Jana a přemýšlela zda něco nevynechala.
"Tak to máte doma malou ZOO, co?!" Začala se smát Hančina mamka a k ní se přidaly i obě děvčata.
"Ano." Tuhle větu slýchávala Jana dost často, ale přesto se jí musela vždy smát.
Po další hodině a půl cesty v autě se Hančina mamka rozhodla, že se staví na benzice pro benzín. Netrvalo dlouho a bylo natankováno. Potom se rozjeli dál.
"Tak mám celkem hlad! Pujdem někam na druhou snidani." Oznámila Hančina mamka holkám a začala se smát.
Obě děvčata odpověděli kívnutím hlavy a usměvem od ucha k uchu. V té chvili vypustili že Hančina mamka řídí a že je nemůže videt.. Nakonec se zastavili v restauraci. Po půl hodině stravené jezením a pitím se rozhodli, že by mohli jít. Zaplatili a šli zpět k autu. Nasedli, připutaly se a Hančina mamka nastartovala.
"Tak ješte hodina a půl a jsme tam!" Prohlasila Jana a podívala se na mobil kolik je hodin.
"Fuu.. To je ješte dlouhá doba!" Řekla Hanka a podívala se ven z okna.
"To uteče rychle.." Usmála se Jana, ale myšlenkami byla uplně jinde.
Jako kdyby Jana měla pravdu. Z hodiny a půl najednou byla jen hodina cesty. A proto se holky rozhodly, že napíšou Sáře: "Za hoďku jsme u tebe :)" ozvalo se cinknutí.
"Tak... Jsme zvědavá co nam odepíše.. Teda jesli nám odepíše." Řekla Jana a kousla se do rtu.
"Já myslím že.." Hanka nestihla dokončit větu a po autě se rozezněm ton příchozí SMSky.
V SMSce stálo: "Juhůů ješte kousek :DD Ať už jste tu.. Honem šup! Nemužu se dočkat!" Četla Jana nahlas. Po přečtení se všichni začali smát, protože Sára byla velkou faninkou MCR a na koncert se tak těšíla, že nemohla ani dospat. Celý měsíc o nich mluvila. A když se dozvěděla, že tam pojede se s vím tátou a dokonce si může vzít dvě kamošky s sebou byla šťastná jako blecha.