Černá Maska

Kdykoliv stál na západní straně Gothamských doků, spousty melancholicky negativních myšlenek zaplavily mysl Romana Sionise.
O Vánocích vypadala tato area obzvlášť opuštěně. Obrovské přístavní jeřáby z oceli a železa, přičemž některé už pomalu rezavěli, stáli jako tiší, temní strážci na okrajích přístavní části, jakoby očekávali další lodě, které měly připlout s dalším nákladem.
Neskutečné množství modrých a červených obdélníků obklopovalo Černou Masku a jeho zaměstnance. Byli to „pohyblivé sklady,“ mohutné nástroje pro uchovávání obrovského počtu jakéhokoliv zboží.
Co se týkalo Romana, většinou to byly zbraně, výbušniny, nebo drogy.
Sněhové vločky tancovaly s větrem ve vzduchu, zatímco noc je zahalovala od všelijakých světel. Velká, porcelánově bílá luna byla z půlky zakryta mohutným, černým oblakem. V dáli zářil zbytek Gothamu, velkoměsto grandiózně oslavující příchod Krista a Vánoční atmosféru.
Lidi tomu budou furt věřit jako ty ovce, pomyslel si Sionis povýšeně.
Netrpělivě přecházel po zmrzlém betonu sem a tam poblíž své luxusní černé limuzíny před několika vojenskými džípy, zatímco jeho početný gang patroloval cesty a okolí kolem něho. I když venku mrazilo a sníh bodal do tváří, Maska měl na sobě bílé kvádro a polobotky, s kravatou barvy nočního moře. Sako bezpečně ukrývalo dva pečlivě připravené kolty, jeho nejoblíbenější zbraně.
Nejlepší a nejsilnější gang lídr nebo ne, Roman vždy věřil jenom a jenom sobě, ať už měl kolem sebe armádu či pár jedinců.
Ale i tak tím nebyl známý nebo notoricky zastrašující; jeho nejznámější a nejhroznější znak, symbol jeho přezdívky a způsobu ovládaní kriminality Gothamu, bylo to, co vždy zakrývalo jeho tvář před nebezpečnými jedinci či skupinami.
Byla to maska ve tvaru lebky, která zakrývala celou jeho hlavu, a byla nalakovaná barvou černých perel.
Společně s jeho sadistickýma, modrýma očima působil Sionis hrůzostrašně pro všechny, kteří měli sebemenší důvod se ho obávat.
Jeho spolek, hordy najatých kriminálníků, zlodějů, a vrahů, měli většinou na sobě černé a šedé oblečení, ať už zimní společenské či vojenské úbory pro ochranu před mrazem. Všichni měli tytéž masky jako Roman, ale z plastu či kůže, přičemž zakrývaly jenom jejich obličeje.
V rukou třímali nejlepší a nejmodernější automatické a poloautomatické pušky, brokovnice, a pistole pokud jim došli náboje. Pro lepší ochranu a větší pocit bezpečí ještě Černá Maska rozeslal čtyři odstřelovače na dva nejbližší jeřáby.
Dohromady jich bylo padesát, ale tento boss věděl, že kdyby osoba, se kterou se měl setkat, se rozhodla proti němu zaútočit, ani jeden by proti ní neobstál.
Znuděně se zastavil a prohlížel si loď, zakotvená po jeho levici. Byla to stará, malá bárka, plující jenom mezi Gothamem a Bludhavenem, tak stará a zašlá, že jenom ten nejotrlejší, nebo velmi senilní kapitán a majitel by se odvážil s ní obchodovat.
Snažil se zapamatovat si její detaily, její bok s nápisem „Malá Betty“, zašlou červenou barvu zakrývající půlku jejího boku, malou vyvýšenou kabinku pro samotného kormidelníka…
Ale i to nepomohlo, neboť stál na místě, kde poprvé vytušil svého největšího soupeře a „osinu v prdeli“, jak ho nejoblíbeněji nazýval.
Batman.
Už to bylo tolik let co zabil svého otce a matku ohněm a dynamitem. Někdy ještě slyšel jejich táhlé, hrůzné, bolestné steny, když hleděl na jejich letní sídlo, jak hořelo, plameny polykaje vše, co mohli.
Poté se snažil vykoupit jejich byznys a všechno, co vlastnili, a využít to pro svoje opravdové sny; stát se takovým kriminálním lídrem, že všechen Gotham by se před ním třásl.
Batman.
To jméno mu vřelo krev a škubalo nervy. Poté, co Bruce Wayne úspěšně zachránil firmu jeho podezřele zabitých rodičů, přičemž ho nikdy z ničeho neobvinili, neboť neměli dostatek evidence,  On se stával opravdovým problémem.
Jeho neustále vyšetřování aktivit a organizací Maskových společníků a zaměstnanců, a ničení některých důležitých ataků a okupací Romana neskutečně štvalo a otravovalo. I když pořád neměl dostatek síly Černou Masku opravdu zlikvidovat, i tak musel provést něco, co by Batmana nejenom odstranilo z jeho problémů; doslova by ho rozpustil do vzduchu brutální a rychlou smrtí.
A jelikož měl někdy Sionis sentimentální smýšlení, Vánoce pro to byly perfektní dobou.
Koutkem oka si všiml, jak jeden z jeho mužů k němu klusal.
Otočil se k němu a upřeně na něj pohlédl. Když k němu žoldák doběhl, vzorně se před ním postavil do pozoru.
„Šéfe,“ oslovil ho se slabě udýchaným, hrubým hlasem.
„Nějaký zprávy?“ zeptal se ho Sionis apaticky. Jeho hlas byl ledový a utlumený, ale přesto rázný a autoritativní.
Muž souhlasně zabručel, zatímco si Roman povšiml, že nemá u sebe zbraň. Kretén, pomyslel si v duchu Černá Maska. Měl bych ho vystrnadit z tutý padesátky. Takovýhle chování nemůžu snýst. Nechávat zbraň někde v dáli, koho by to napadlo…
Jeho hlasité myšlenky nechával ukryté v jeho mysli, nedávaje nijak gangsterovi najevo, o čem v tu chvíli opravdu přemýšlel. Kývnutím hlavou ho nechal pokračovat.
„Naše rádio zachytilo signál,“ pokračoval nejistě člen Sionisovy skupiny. „Může to bejt on.“
„Je to on,“ odpověděl Maska. „Lidi, jako náš host, který nejvíc potřebuju, si vždycky dávaj na čas.“
„Dobrý, můžeš jít,“ řekl mu konečně lídr. „Nechte ho projít, a varujte všechny. Nebudu respektovat žádný idioty okolo mě, jasný?“ poznamenal varovně.
„Jasný, šéfe,“ zareagoval muž, a s těmito slovy se otočil od Černé Masky a spěchal ke svému stanovišti.
Boss Gothamského podsvětí pokračoval dál v chůzi, ruce spojené za jeho zády. Měsíc byl teď plně odkryt, a naplnil Romana zvláštní, hluboce inspirující energií.
Zadumání se nad tím bílým kruhem ho částečně odvedlo z melancholie, ale také mu to nahnalo několik otázek, které vzbuzovaly menší obavy.
Opravdu dokáže zabít Batmana? Ten, s nímž se měl setkat, byl možná jeho posledním kandidátem pro takovou grandiózní vraždu, ale i tak – „Světův nejlepší detektiv“ již několikrát dokázal, že může přežít i ty nejhorší podmínky, za kterých by ani on si nevedl dobře.
Cena za jeho smrt byla astronomická, ale věděl, že to bude stát za to.
A pokud všichni selžou, nevadí, dále temně přemýšlel Sionis. Utrhnu mu tu špičatou hlavu sám.
Po chvilce uslyšel překvapené výkřiky svých mužů, vida, jak někteří z nich zastrašeně ustupovali.
Skrz vítr, temnotu, a padající sníh, k Černé Masce se blížil rychlý a plíživý stín.
„Konečně,“ zabručel si pro sebe.
Silueta se přibližovala blíž a blíž, a spousty jeho nájemných vrahů k ní otočili své zbraně a namířili. Viděl červené laserové přímky odstřelovačů, jak míří na horní část těla, patrně na hrudník a hlavu.
Zvedl svoji levici, aby gang uklidnil. Když se konečně postava vynořila z temna, pár jedinců vystrašeně vydechlo.
„Roman Sionis?“
Oslovující muž byl plně oděn ve zbroji, která se leskla v nočním světle, jako by byla z chromu. Pláty byly jako jeho samotná kůže, tak perfektně mu padly.
Lesklost či bezlesklost, všichni věděli, že taková výstroj by vydržela i několik ran od nejlepších odstřelovačů.
Jeho hlava, jako Masky, byla zakryta plátovou helmou, odkrývaje jenom levé oko.
Ramenní, hrudní, a kolenní pláty byly zabarvené oranžově, stejnak jako pravá část helmy tohoto člověka. Dva proužky stejné barvy vlály ve větru, připnuté k ní.
Na jeho opasku viseli vrhací nože, dýky, malé, ale velmi rychlé pistole, několik šurikenů, a spoustu dalších věcí, která tato osoba používala. V rukou držel ocelovou, ohebnou hůl s tupými konci.
Zpříma se postavil, vyšší než kdokoliv ostatní okolo něj. Šedé oko pod zšedlým obočím se několikrát zúžilo nad tichým studiem některých kriminálníků.
Konečně se zahalený muž plně zahleděl na Romana.
„Kdo jinej?“ zeptal se ho Sionis s živou gestikulací, věc, kterou měl od mala při jakékoliv vážné konverzaci.
Zamaskovaný člověk si tiše a neutrálně povzdechl. „Dnes je vás tolik že je těžké vás rozeznat,“ odpověděl nesměle.
Maska na jeho větu nereagoval.
„Slade Wilson, že?“ zeptal se ho největší lídr Gothamu. „Taky známej jako ‚Smrt‘ a ‚Tah Smrti‘. Nemýlim se?“
Wilson zavrtěl lehce hlavou. „Ne,“ odpověděl, a stiskem palcem zredukoval hůl na malinký váleček, který zasunul do malé pochvy v opasku.
„Je vidět, že moje reputace je známá všude,“ dodal, když stál přesně před Černou Maskou.
„Jako nejlepší vrah byste to měl očekávat,“ řekl mu kriminálník.
„Také že očekávám,“ utrousil Wilson. „Ale netušil jsem, že samotný Roman Sionis bude potřebovat můj kontakt,“ zašeptal si skoro pro sebe.
„Co? Myslel si, že by tě chtěl Tučňák? Hádankář? Nebo snad Dent?“ tázal se ho Maska vesele a s malým opovržením. „Jo, takový smutný existence by tě rozhodně chtěli,“ pokračoval dál, odvraceje se od Slada. „Ale nevěděli by, jak tě správně využít,“ ukončil svoji myšlenku.
„A vy snad ano?“ Wilson se po otázce kolem sebe otočil. „Spíš to tady vypadá, jako kdybyste mě plánoval odstranit.“
„V dnešní době se člověk musí mít na pozoru,“ zavrčel Roman. „I před lidma jako ty.“
Slade se uchechtl. „Když to tak musí být.“
„Mam pro tebe práci,“ přerušil ho rychle Maska, znovu se otáčeje k němu. „Práce přesně pro týpka jako ty.“
„Opravdu?“ zamyšleně zazpíval nájemný zabiják. „Povídejte,“ dodal tiše.
Sionis se otočil k staré lodi a začal.
„Víš, tohle město má jeden kurevskej problém. Nemysli si, že sem si získal Gotham a jeho doky jen tak s panáčkováním a lehkym odstranovánim menších kreténů, který neví, jak vést takovejhle byznys.“
Abych měl to, co sem si dycky přál, musel sem jít do takovejch hloubek, ve kterejch by to spousta vzdalo a uteklo s ocasem mezi nohama.“
Proto lidi jako Cobblepot a další sou rádi, že sou rádi. Nebejt mě, už by byli dávno tuhý někde pod ledem.“
Ale…“, pokračoval dál temně. „Ten problém, o kterym mluvim, má mnohem tvrdší kůži a vůli proti mně bojovat než ti ostatní, proti kterym sem válčil tak dlouho. Tenhleten člověk je někdo, kdo mi opravdu může způsobovat sakra velký problémy.“
Slade dál tiše naslouchal.
„Pro tebe je to možná ta největší výzva, kterou kdy budeš mít.“
Zabiják najednou ztuhl, když si začínal uvědomovat, koho tím myslí.
„Slade…“ dokončoval pomalu Černá Maska. „Já po tobě chci, aby si zabil Batmana.“
Po vyslovení toho jména nastavilo mrtvolné ticho s napjatostí od všech přítomných v této části doků.
Wilson se na chvíli zamyslel a hleděl na zasněženou zem. „Batman,“ zašeptal. „Nejlepší detektiv světa. Má za sebou jenom dva roky a už toho dokázal hodně.“
Pohlédl na Romana a pomalu k němu vykročil. „Žádáte po mě,“ začal, „abych odstranil takového muže, který je mojí opravdovou výzvou a bytostí s nutkáním se s ní utkat a porazit.“
Naposledy se ohlédl po gangsterech Romana. „Mám jedinou otázku. Za kolik?“
„Padesát milionů doláčů,“ řekl mu Sionis se spokojeným uchechtnutím.
Viděl, jak se Sladovy zvedlo šedivé obočí, zornice rozšířené. „Zajímavá částka,“ odpověděl mu překvapeně. „Takovou jsem ještě nedostal.“
„Protože ho musíš voddělat už dneska v noci,“ řekl mu rychle Maska.
„O Vánocích? Za několik hodin?“ ptal se ho Wilson. „Pročpak?“
„Protože mam ty peníze teďka, chci to mít rychle z krku, a už sem najal několik dalších vrahounů pro tuhle prácičku,“ odpověděl mu nedbale Roman.
„Kolik?“
„S tebou je to vosum. Mezi nima sou Floyd Lawton, Anarchista, Bane, Waylon Jones.“
„Nejlepší střelec, náctiletý akrobat, a dvě monstra z hory svalů, přičemž jeden z nich vypadá jako krokodýl,“ řekl si pro sebe Slade s uchechtnutím. „Zajímavý výběr.“
„Je vás hodně, takže bych si bejt tebou pospíšil,“ řekl mu Černá Maska výhružně. „Jak s voddělánim, tak s rozhodnutim.“
„Nemusíte čekat, pane Sionisi,“ rychle utrousil Wilson. „Nabídku přijímám a zajisté se po něm vrhnu. Přeci jen, zabít Batmana o Vánocích… máte ale vy sentimentální hodnoty,“ ukončil s tichým smíchem.
„Výborně,“ zahučel Roman. „Dohodnutý, super. Peníze dostaneš hned, co mi přineseš jeho hlavu.“
Kývl na jednoho z žoldnéřů, který mu podal malý tablet. „Než odejdeš, tady máš info o jeho posledních aktivitách.“
Slade hbitě po tabletu sáhl a prostudoval ho. „To mi bude stačit.“
„Doufam že se ti to povede. Vim, že ostatní, který sem menoval, ti nesahaj ani po kotníky. Ať už se to stane jakkoliv, chci toho idiota vidět mrtvýho. Nic víc, nic míň.“
Pozoroval, jak se jeho šedé oko září vzrušením. „O to se nemusíte bát. Obchod je tedy uzavřen. Dnes Batman umře.“
„Pokud mi dovolíte,“ dokončoval, otáčeje se k lídrovi a rychlým krokem spěchal ke skladům.
„Čeká na mě netopýr!“ zakřičel a skočil do houstnoucí tmy, nechávaje za sebou překvapené a zastrašené žoldnéře.
Maska mu perfektně zakrývala úsměv. Roman Sionis se nikdy necítil tak lépe.
Teď se předveď, rádoby detektive. Právě sem ti poslal suprovou nadílku.
Nadechl se vzduchu, a spokojeně si pro sebe kývl.
„Všichni, nasedat!“ zahalekal na své přívržence. „Odjíždíme, chci pár operací ještě dneska dokončit. Tady sme hotový!“
S rychlostí a přesností se žoldáci přesouvali ke svým vozům, jeden z nich vyndávaje vysílačku a s varováním konverzoval s odstřelovači. Když dokončil rozkaz, Maska mu pokynul prstem zahaleným v černých rukavicích.
„Pocem,“ zabručel.
Když k němu člověk s vysílačkou došel, nahnul se k němu. „Ten co ovládal to rádio…jak ke mně přišel,“ říkal mu nejistě.
„Jo, šéfe?“
„Je to debil,“ zabručel k němu. „Takový voly nemínim zaměstnávat. Zabte ho a hoďte ho do moře, nikdo ho postrádat nebude.“
„Jasný,“ odpověděl mu žoldák a odešel od něho do tmy.
Když bylo vše připraveno k odjezdu, Černá Maska se naposledy ohlédl po měsíci a temné řece Gothamu, noc stále mladá a zahalujíce vše okolo ní.
Znovu se pod maskou usmál. Po této noci ho nikdo nezastaví.