Vpád Naděje

Emiliovi pocity ještě nikdy nebyly tak mocné jako v tuto noc.
Noční Granada a její okolí byla obvykle tichá, s lehkým, příjemným vánkem, jež tancoval po pšeničných polích tohoto španělského města, zatímco obyvatelé si užívali výhod léta. V tuto noc však bylo zruinované město nexem zvuků boje, krveprolévání, a smrti.
Maurská a francouzská vojska znovu začala konflikt o kontrolu nad Granadou, jejich pluky narážeje proti sobě jako dvě rozhněvané mořské vlny. Jejich velitelé sledovali bojiště z dálky s rozdáváním rozkazů skrz nositelů zpráv, jezdě na koních z místa na místo.
Ale při takovém válčení, kdy osud kdysi jednoho nejkrásnějšího města Španělska visel na vlásku, obě strany ignorovaly rostoucí hrozbu, která se k nim nyní řítila jako bouře.
Emilio Salazar se svým koněm a víc než pěti sty bojovníky letěl skrz pole proti nepřátelským stranám. Jeho srdce bylo plné hněvu a radosti z faktu, že konečně sestavil rebelskou armádu vesničanů a obyvatel Pyrenejského poloostrova, mající dost ruinování jejich obydlí s přípravou pro odvetu.
Jejich koně se blížili neslyšně jako stíny k centru bojiště. Všichni pomalu tasili meče a semkli svoje řady blíž k sobě pro plný náraz proti nepříteli.
Metr za metrem se zvuk války rozléhal hlasitěji v jejich uších. Když už zbývalo jen sto metrů od nárazu, zvedl Salazar svůj meč vysoko nad hlavou, a zahalekal slova, která odstartovala bitvu, jež změnila budoucnost Španělska.
„Obránci své země, bojujte pro Španělsko a pro svoji budoucnost! ATACAR!!!“
A rebelové se setkali s bojovníky Afriky a Francie.
Koně rozráželi lajny kopiníků a šermířů, zbraně Emiliových bojovníků zuřivě ťali po překvapených oponentech. Během několika minut úplně přetočili průběh bitvy, obě strany trpící velkými ztrátami.
Třeskot mečů, dupání koní, a zpívání folkových hymen Španělska ohromil protivníky Mecenáše. Po krátkém protiútoku, který selhal díky neskutečné síle Salazarova vpádu, Mauři, společně s Francouzi, prchali ze zkrvaveného a těly pokrytého místa boje, jejich velitelé nechápavě hledě na plochu před nimi.
Emilio ale však nezahálel. Než mohli utrpět větší ztráty, rychle zavelel k ústupu do hloubek letní noci, s rychlostí, se kterou je nepřátelé nemohli dohonit.
Ale před tím, než Mecenáš zmizel z dohledu, znovu zvedl svůj dlouhý meč a Granadou proťal řev, znamenající jediné: vítězství.
Tak povstal Mecenáš Pyrenejí.