Detektiv Klavok a případ ztraceného cédéčka (1. část)

"Oběť se jmenuje Šimon Fous. A byl u něj problém. Byl to hudební producent, ale dokázal složit geniální věci jen když byl totálně sjetej."
"Takže předávkování?" Zeptal se Klavok.
"Vypadá to tak." Odpověděl Stotlmajer a pohlédl na oběť se sluchátky na uších.
"Hmm něco...něco se mi na tom nezdá, něco mi na tom nesedí. Říkáte, že býval omámený návykovými látkami, smím vědět jakými? Zeptal se K.
"Zolpidem, Klavoku. Hypnotika. Našli jsme v jeho krvi přes tisíc miligramů."
"A to je právě ono. Proč by někdo...Do sebe dobrovolně sypal prášky na spaní?" Prohodil Klavok stylem, jakým filozofové pokládají ty největší řečnické otázky a lehce si ufrkl, stále zkoumající oběť.
"Jeho přátelé vypověděli, že to nebral na spaní...Údajně mu to dodávalo stimulující efekt."
"Hmm...zvláštní..." Na to Klavok.
"Ano, já vím," řekl Stotlmajer.
"Ne, já myslím to...že jste říkal, že to vypověděli jeho přátelé...Ale hudební producenti...Ještě k tomu ti, co dělají undergroundovou elektroniku...Pokud vím, žádné přátele nemají." Vydedukoval moudře Klavok.
"Ach, pravda..." Trochu se zastyděl Stotlmajer. Tak tedy...Známí. Vypověděli to jeho známí."
"To už je lepší" na to K. A koneckonců... co se týče návyku na hypnotika, v tom bych neviděl až takový problém. Každý máme něco." Řekl K. a začal pilně drtit svým mobilním telefonem pět tablet Rivotrilu 0,5 mg.

"Panebože, už to zase dělá," prohodila znechuceně opodál stojící zástupkyně ředitele. "Jaktože mu to tolerují?"
"Protože... v tom co dělá, je nejlepší," odpověděla jí poručík Krásnohorská. "Je sice nestoudně často high, ale zatím dokázal vyřešit každý případ. A ještě k tomu je velice sexy." Řekla a při té větě slastně přimhouřila oči a lehce se olízla.
"Tak jak to vypadá Klavoku?" Přistoupila k němu a otřela se o něj svými ňadry.
"Teď mě prosím nerušte. Teď...drtím. Ledaže byste si chtěla dát se mnou." Na to K.
Poručík Krásnohorská chvíli zaváhala, ale pak řekla:
"No proč ne? Oficiálně mi služba stejně skončila před dvěma minutami."

Klavoka překvapila. Během toho, co už z rozdrcených pilulí připravoval dvě poctivé lajny, zadíval se na ní. Bruneta. Vlasy barvy kůry těch nejkrásnějších stromů, ukrytých hluboko v lese, a zelené oči. Oči tak pronikavé a smyslné, že byly až kočičí. Připomínala mu něco mezi jeho oblíbenými ženami. Klárou Forlánovou a Andrejou Werešovou.
"Jste takový mix Lucie. Taková... směska. Ale proč ne." Odpověděl jí a vyšňupl svou obrovsky dlouhou lajnu a podal jí svou ruličku tisícikorunové bankovky. "Předpokládám, že bankovku nemáte vlastní."
"Skutečně nemám, jste tak galantní Klavoku." Řekla a vyjela svou lajnu na jeden zátah. V tom obrovském honosném pokoji to působilo velmi podivně. Dva policisté, jen pár centimetrů od mrtvoly, šňupající sedativa pro koně. Kapitán Stotlmajer raději dělal, že nic nevidí.

"Tak aby bylo jasno." Zvedl se Klavok a lehce se zapotácel. "Domnívám se, že oběť se nepředávkovala. Byla zabita. Něco mi tu nesedělo, teď už vím co to bylo. Všimněte si postele s nebesy. Koukněte se pod ní."
Stotlmajer vyslyšel Klavokův příkaz a zalezl tam, až mu čouhaly jen jeho kožené boty.
"Kriste! Máte pravdu, je tu...vypadá to jako...CÉDÉČKO!" Ozvalo se zpod postele.
"Ano a teď nám Zdeňku přečtěte...Co se na tom cédéčku píše." Řekl Klavok a blyštily se mu oči. Byl ve svém živlu.
"Je to neuvěřitelné....Je to podivné...Ale píše se tam...je tam napsáno..." koktal Stotlmajer...
"No tak už to vybalte člověče," protáhl Klavok.
"Stojí zde... PRO DETEKTIVA KLAVOKA." Na to Stotlmajer.
"Ano. Přesně jak jsem předpokládal." Řekl Klavok znuděně.
"Takže já si teď pojedu domů cédéčko poslechnout a poručík Krásnohorská půjde se mnou. Evidentně jí to zmohlo." pravil.
A byla to pravda. Poručík Lucie Krásnohorská seděla na zemi, lehce točila hlavou a pořád jen opakovala "Tyjo...Klavoku...máte to fakt silný...máte to fakt silný Klavoku."
"Jistě má drahá. Mám to silné a dlouhé," pravil K. a zvedal jí ze země. "Pojdťe, svezu vás domů, pokud proti tomu nic nenamítáte."
Pozdravili se s šokovaným kapitánem, prošli okolo zástupkyně, jejíž pohled mohl vraždit a byli ti tam. Začínala překrásná noc, bylo teplo a hvězdy se předháněly, která bude svítit víc...

Dorazili do auta a Klavok poručíka Lucii ztěžka svalil na sedadlo spolujezdce svého Fordu Mustang. Měl ho celý v černém a zvenčí samozřejmě neprůhledná skla. Pohodlně se usadil na místo řidiče a zalovil v přihrádce. Měl tam malou dózu s prvotřídním Rumunským kokainem, který dostal za případ mrtvého horala. Musel si ho trochu ušňupnout aby byl v pozoru, což řízení automobilu přece jen jaksi vyžaduje. Odsypal kus na svou zdravotní průkazku a dal také trochu Lucii, která napůl spala. Okamžitě jí to probralo. Jeho taky.
Dupl na plyn a začali se řítit Los Hamižovem. Los Hamižov byl přinejmenším podivný název pro takové město, ale jinak to tam bylo fajn. V zimě žádný sníh, pořád teplo, všude palmy a oceán nedaleko. Klavok tam žil rád.
"Víte Klavoku...vždycky jsem Vás obdivovala" Řekla Lucie stále ještě trochu omámená. "Slyšela jsem o tom co všechno...děláte...co vše dokážete. Vy nejenže jste detektiv, ale prý i vynikající malíř, tanečník a zpěvák. Jste zkrátka... Renesanční bytost. To mne na Vás neskutečně přitahuje...Víte kolik je dnes takových lidí? Málo...extrémně málo."
Klavok jí poslouchal a lehce pofrkával pod vlivem kokainového opojení. Pak se na ní koukl. Měl v autě větráček a ten mířil přímo na její sukni a lehce jí nadzvedával, takže jí byly vidět kalhotky. Byly oranžové, zatímco její šaty zelené jako její oči. V Los Hamižov nepanovala přísná morálka. Policisté klidně mohli chodit v civilu, Klavok ale jako poměrů znalý, vždy a všude samozřejmě nosil klobouk a svůj šedý baloňák. Měl své místo detektiva v oblibě.
"Zapomněla jste dodat, že se také věnuji hudbě," pravil k Luciiným kalhotkám. "Nejspíš to bude důvod proč mi Šimon posílá to cédéčko. Věděl to o mně."
"Ach, skutečně? I hudbu... A jaktože jsem o Vás nikdy neslyšela?" Zeptala se poručík Krásnohorská.
"Inu...mám velice rafinované producentské jméno... Nikdy byste ho neuhádla," řekl jí a potáhl si z cigarety zatímco řídil. Byla už pozdní noční hodina, takže aut pomálu. Klavok otevřel okno a nechal na sebe proudit vlahý Hamižovský větřík.
"Tady zabočte doleva a můžete zastavit," řekla poručice.
"Dobrá. Jsem rád, že už vypadáte líp. Víte, pro někoho kdo na ně není zvyklý, mohou mít sedativa až fatální účinky. Poprala jste se s tím docela statečně." Pravil K.
"Ano, připouštím, že mě to zmohlo. A teď...když vidím, co všechno jste schopen zkonzumovat a přitom řešit případy, vážím si Vás ještě víc.
"Hm, to je milé, " řekl Klavok suše a ušňupl si ještě trochu z bílé dózičky.

"Jsme na místě." řekla Lucie a sáhla na dveře od auta. Pak se zarazila. "Poslyšte Klavoku...Nechcete jít nahoru?" Řekla a trochu se začervenala. "Mohli bychom...například probrat případ spolu..."
"Má drahá, probírat případ...přesně to mám v úmyslu, ale budu Vás muset zklamat. Na práci chci být sám. A mimoto," pravil a zadíval se jí do očí: "Slyšel jsem, že máte přítele."
"No, to sice.... ee, mám, ale ten by se to nemusel nikdy dozvědět..." na to Lucie.
"Nejde o to, jestli by se to dozvěděl, ale o to, že mám své zásady. K zadaným ženám já do bytů prostě nechodím. Myslím, že oba víme co přesně za "řešení případu" by se nahoře asi dělo." Pravil a šibalsky na ni mrkl.
"Rozumím," řekla poručice a byla viditelně skleslá. "Tak tedy... dobrou noc."
"Dobrou slečno Krásnohorská. A pozdravujte sestru!" Pravil klavok a dupl na plyn směrem ke svému domovu...

Doma se pohodlně usadil do svého křesla, zapálil si další cigáro a tentokrát Rivotril rovnou polkl. Strčil cédo do mechaniky svého hi-tech počítače a olbřímí reproduktory se Supwolferem počaly vyhrávat. Jednalo se o nějaký klavír a do toho uječený, vysoký pištivý hlas. "Zjevně Šimon Fous a jeho představa umění," pomyslel si Klavok a znuděně poslouchal. Další tracky byly nějaké beaty, Fousův Rap, a pak, když Klavok uvažoval, že už to vypne, to přišlo...
Track Sběrné Potraviny, které měly pojednávat o Fousově oblíbeném baru. Chtěl snad Fous aby Klavok slyšel právě tohle? Byla to jediná nápověda na cd jinak příliš neposlouchatelných tracků se špatným zvukem a přebuzenou basou.
"Sběrné Potraviny? Ok, tak zítra se tam vypravím." Řekl si Klavok a nalil si vodku. Do svítání ještě pár hodin zbývalo...

Konec první části.