ZÁVIST

Dvě ženy v kraji žily.
Jedná chudá a Bohem nadaná, pohledná a moudrá.
Druhá k mamonu přičichla, hloupého muže využila, v domě, na rozdíl od chatrče žila.
Chudá lásku a moudrost rozdávala, byliny sbírala, lektvary co léčí, vařila.
Druhá doma seděla, lakotou se zajíkala, o bohatství snila, koho podvést dumala.
Tak vztah obou začal.
Jedna vařila a léčila, druhá za mrzký peníz kupovala, draze ve městě prodávala.
Dlouho vztah trval, tajemství bylin utajen byl.
Do doby, co pocestný v chatrči se objevil. Vyléčit potřeboval.
Setkali se. Dvořit se mu bohatá začala, do města a lože ho lákala.
On již zamilován byl a láska opětována mu byla.
V chatrči oheň lásky zažehl.
Zhrzená dlouho ve svém domě pomstu kula. Pod rouškou tmy do města vyšla.
Za pár dní pochopové přišli, dívku z chatrče vyvlekly, muže těžce zranili.
Před soud ji odvedli, znamení ďábla na ní našli, smrt v ohni přichystali.
Přežil, dobrý muž se ho ujal. Pomsta při životě ho držela.
Dočkal se.
Bohatá po tajemství toužila. Do chatrče přišla a hledala.
Tak zběsilá byla, že ani nepostřehla, že v pekle se ocitla.
Muž lásku pomstil, srdce temné probodl, chatrč zapálil, aby v ohni skončila.
Nikdo už ho v kraji neviděl.
Nelitoval ji nikdo, lidé věděli, souhlasili a nemluvili.
Po mnoha životech se potkaly.
Tajemství stále vědět chtěla, že duch pouhý je nevěděla.
Kruh se uzavřel.
Muž co lásku kdysi začal, v ní nyní pokračoval.
Ihned ji poznal, do rukou strážce astrálu ji předal. Do věčné temnoty navěky ji poslal…