Mrtev 1

V té době mi bylo 24 let. Vysoký myslím si že pohledný mladý kluk. Hnědé vlasy většinou na gelované a modré oči. Chodíval jsem dvakrát týdně do posilovny po ní plavat. Někdy jsem si šel i zaběhat. Vysoký, sem tam byl i sval. Jmenuji se Martin. Žil jsem si klidný život se svým bráchou Radkem. Měli jsme byt napůl. Měli jsme velice dobré vztahy. Vše jsme spolu podnikali. Bylo mu 27. Ani jeden jsme ještě neměli rodinu a v tu dobu ani žádnou přítelkyni. Já pracoval jako architekt. Brácha jako dodavatel v jedné firmě. Blížili se vánoce. Čas klidu a pohody. I když to jsme si užívali po celý rok. Dárky už nakoupené o vše postaráno. V Praze kde jsme žili se na staroměstském náměstí rozjeli naplno trhy. Chodili jsme na ně pravidelně moc se nám líbila ta atmosféra. ,,Hele Martine mne se nikam nechce ‚‘‘ řekl otráveným tónem Radek. ,,Jen pojď na čerstvým vzduchu už si nebyl minimálně týden,‘‘ odpověděl jsem vesele a s dobrou náladou. ,,Vždyť chodím do práce.‘‘ ,,Joo jenže tam musíš.‘‘ ,,To je jedno nikam nejdu.‘‘ ,,Pohni pojď Radku jsem mladší a mám být ten rozumnější?‘‘ řekl jsem už naštvaně ale v duchu pořád dobrá nálada. ,,To po tobě nikdo nechce.‘‘ To už jsem nevydržel a hodil po něm bundu. ,,Pojď je to kousek.‘‘ Otrávený se zvedl. Bylo vidět že se mu nechce. Nevím proč poslední dny je nějaký divný. Musel jsem s ním promluvit a cestou na trhy mi to přišlo jako dobrý nápad. Konečně byl oblečený a mohli jsme vyrazit. Bydleli jsme v paneláku takže jsme slezli schody a ocitli se na zasněžené ulici. Vyrazili jsme vstříc trhy. ,,Kámo zdáš se mi poslední dobou nějaký divný podrážděný líný a kdo ví co ještě,‘‘ snažil jsem se být slušný . ,,Nestarej se každý máme svoje neplantej se mi do věcí,‘‘ vyjel po mně. ,,Aha tak najednou máme každý svoje!‘‘ ,,Hele jestli si chtěl probírat tohle tak jsme mohli zůstat klidně doma.‘‘ ,,Si můj brácha chci vědět jestli máš nějaké problémy.‘‘ Chvíli se zamyslel. Zastavil podíval se na mne. ,,Mám nějaké problémy, jsou to problémy v práci bojím se že o ní přijdu.‘‘ ,,Chceš si o tom promluvit?‘‘ ,,Ne teď si chci v klidu užít trhy‘‘ usmál se konečně Po cestě jsme si už normálně povídali spíše o věcech jako hokej biatlon a jiné sporty. Byli jsme čím dál blíže. Už jsme slyšeli vánoční hudbu z trhů. Přišli jsme na místo. Chvíli jsem se rozhlížel a nasával vánoční atmosféru. Cítil jsem vůni svařáku a trdelníků tak jak to má být. Začali jsme obcházet stánky. Všude byli všelijaké možné kraviny. Někde ale byli k vidění i pěkné věci. Moc pěkné. U jednoho stánku jsme si dali výborný svařák. Jak jsem říkal vánoční pohoda. Ale asi osud nebo něco cokoliv jiného to tak nechtěl. Během chvíle se mělo vše změnit. Šli jsme s bráchou mezi stánky. Všude to tady hlídala policie. To bylo každý rok úplně normální. Radek se mi ztratil nějak z dohledu. Říkal jsem si že se určitě někde zase najdeme. Takže jsem v klidu pokračoval dál. Po chvíli jsem ho uviděl. Zakřičel jsem Radku. Otočil se zvedl ruku nahoru. Výstřel. Uslyšel jsem prostě výstřel. Jeden jediný výstřel který pokazil celou atmosféru. Jenže tu bylo něco horšího. Radek se skolil k zemi. Najednou mne přešel veškerý úsměv. Zamrazilo mne v zádech. Ucítil jsem strach. V tu chvíli jsem ani necítil nic jiného. Koutkem oka jsem viděl utíkat nějakou osobu pryč. Rozběhl jsem se směrem k Radkovi. Kolem byli lidi. Rozrazil jsem je bylo mi to jedno. Viděl jsem ho tam. Radek ležel v kaluži krve. Strašně mne to bolelo cítil jsem bezmoc. Padl jsem na kolena. Nevěděl jsem co mám dělat. Spustili se mi slzy. Chytl jsem ho za tu ránu. Celé ruce od krve. Brečel jsme nevěděl jsem co mám dělat. Někdo mne chytl zezadu za rameno a snažil se mně postavit. Já se bránil nechtěl jsem od něho. Plakal jsem. Byl to policista který mne postavil a oddělal mne od bratra. Nevěděl jsem co mám dělat. Po chvíli kdy mi slzeli pořád očí protíral si tvář kterou jsem měl taky už od krve jsem začal cítit zlost. Musím. Já musím. Pro něho. Pro Radka. V tu chvíli jsem vůbec nemyslel. Sáhl jsem k pasu policisty. Šel jsem po pistoli. Vytrhl jsem mu ji z odpoutaného pouzdra. Rychle jsem se rozběhl ke směru kde jsem viděl běžet střelce…