Šarlatýn I., část 3.

Vrátím se ke dveřím, vedle kterých je skříň s pár ramínky, saky a různými jinými hadry, vhodnějšími spíše na vytírání podlahy než na nošení. Přivřu dveře a čekám, až se tam objeví ta holka. Nelze popřít, že Rogerios má vkus. Vysoká zrzka v županu. Je rozespalá. Její srdeční i mozková činnost se teprve rozbíhají k normálu a zívá. Na to nepotřebuji ani analytické programy za celý majlant, abych to vyhodnotila.

„Rogi? Co se děje?“ ptá se a lehne si vedle Rogeria, který opět sedí.

„Napadlo mě… měl jsem se o tom poradit trochu dříve, určitě dříve, ale napadlo mě, co takhle jít do šarlatýnu?“

Dívka sebou škubne. „Přeskočilo ti, kreténe?“ zakřičí. „Herák ti nestačí? Do tohohle nejdu. Nasrat. Jak sem to svinstvo přineseš, tak už mě tu neuvidíš,“ reakce je naprosto autentická, nehraná a upřímná. Žádná přetvářka, skutečný šok, pobouření a odpor k té myšlence.

Rogerios se podívá ke skříni a já vylezu ven. Erika je překvapená. „Klid, Eriko. Potřeboval jsem tě proklepnout. Zdá se, že někdo v klubu prodává šarlatýn. Tady naše milá a nezvaná kolegyně tě analyzovala.“

„Analyzovala?“ dívka zprvu nechápe. „Aha, to je kus šrotu, co?“

„Celkem pěkný kus šrotu.“

„Naser si a takhle už si se mnou nehraj,“ rusovláska se sebere a chce odejít pryč.

„Znáte Valense a S4zyama?“ zastavím jí.

„S tímhle nechci mít nic společného,“ a pokračuje pryč, ale já ji chytnu za rameno a tvrdě k sobě přitáhnu. „Tohle je vyšetřování Direktoriátu. Dala jsem Vám jednoduchou otázku. Můžete mi dát pravdivou odpověď nebo můžete nahradit luxusní život drogového opojení v příjemném a bohatém Benghází asketickým přežíváním ve vyhnanství. Na Sibiři byl otevřen nový pracovní tábor, mám dojem, že se tam těží uran. Tam prý moc žen není, takže si docela dost užijete,“ řeknu a ani Rogerios na to nemůže nic říct. V tom momentě je pán tohoto klubu polekaný jako malé dítě a dívka, jako zrzka už od příroda bledá, bledne ještě víc, až nabere vápenitou barvu. Cítím, jak se potí a rozbuší se jí srdce. Dívá se pryč, co nejdál.

„S4zyam. Nevím, jestli to nemohl být i Valens, ale S4zyam mi před rokem řekl, že by chtěl jít do červeného prášku. Za gram heroinu se platí denár, zatímco za šarlatýn se platí i pět denárů za gram. Vrazila jsem mu facku a doufala, že mu to jasně řekne, že s tímhle se tu obchodovat nebude, a že jestli se o to pokusí, tak to řeknu Rogeriovi, ale S4zyam je takový ťulpas, ňouma, mladý klučina, takže…“

„Mohl se do toho zaplést. A Valens?“

„S tím nejsem moc v kontaktu, ale vím, že jede hlavně klasiku, nejčastěji koks.“

„Fajn,“ a druhou rukou vytáhnu z kapsy pětidenárovou bankovku, kterou jí vrazím do dlaně. „Spolupráce je odměněna, jak vidíte,“ a posílám dívku pryč. Dostat za jednoduchou odpověď měsíční plat není určitě špatné.

„A já nic nedostanu?“ odsekne Rogerios.

„Když se podaří vypátrat prodejce šarlatýnu, dostanete sto denárů.“

„Pošlu své gorily, ať zjistí, zda je tu Valens a S4zyam.“

„Jak vypadají? Zkusím je identifikovat sama, když budu vědět, co hledám. Nechci je vyplašit, dokud je nepůjdu zatknout.“

„Valens je čtyřicátník, možná padesátník. Helénský Říman. Vyšší, šedovlasý, ale víc nevím. To spíš znám toho blbečka S4zyama. Osmnáctiletý Talián, snědý, metr sedmdesát, holobrádek, často nosí žluté hadry a žlutou čepici. Toho uvidíte i bez zaměření.“

Podívám se na taneční parket a rozšířím svůj úhel pohledu na všechny sedačky a pohovky, i na bar a barové stoličky. Identifikuji přes sto lidí. Odstraním ze zorného pole všechny ženy, všechny nezletilé a všechny starší šedesáti let, což moc nezúží výběr. Odstraním Afričany a Araby, což už zúží výběr. Najdu čtyři mladíky odpovídající popisu S4zyama, ale jen jeden má na sobě křiklavě hnusné žluté hadry. Sedí na úplně opačné straně klubu, v rohu s několika dívkami a jedním starším mužem, který by vzdáleně mohl odpovídat popisu Valense, ale není příliš dobře vidět přes ostatní lidi.

„Je támhle v rohu,“ řeknu Rogeriovým gorilám a vyrazíme pryč z jeho komnaty. Scházím schodiště a obcházíme parket. Není to o tom, že nechceme vzbudit pozornost. Teď je prostě sebereme, ale nechceme se zbytečně tlačit přes ty ožralé a zfetované trosky, které tam tančí. Míjíme různé stoly, kde sedí další párečky a ty už si nás překvapeně všímají. Tedy ty, které jsou stále při smyslech. Jak se blížíme k poslední buňce, moje senzory potvrzují shodu se S4zyamovým popisem. Všiml si mě i starší muž v šedivém saku sedící vedle S4zyama.