Nesmrtelná partie - Čtvrtek až neděle

Ležela v horkém písku, slunce jí přes maskovací uniformu pálilo do zad. Otřela si z očí pot. Dalekohledem sledovala svěřený část silnice Kábul Bagram Airport road. Ve vysílačce připojené do ucha nepříjemně zapraskalo. "Příjezd konvoje během dvaceti minut." Znovu projela dalekohledem svůj úsek. Ve vzdálenosti kolem kilometru a půl zpozorovala pohyb. Nahlásila nadřízenému aktivitu. Po několika vteřinách dostala odpověď. Dron kontrolující celou oblast změnil směr a začal kroužit nad místem, které nahlásila. Nebyl vidět, ani slyšet, ale věděla, že tam někde jde. "Velení žraloku 1-9, objekt se pokouší zakopat IVZ ( improvizované výbušné zařízení ). Je na dostřel?" Provedla několik výpočtu a ohlásila se velení "Žralok 1-9, cíl je v dostřelu." Velení jí dalo zelenou. Naposledy překontrolovala teplotu vzduchu i nadmořskou výšku. Posunula ukazováček pravé ruky a stiskla spoušť. Terorista výstřel ani neslyšel, zemřel dřív než jeho tělo dopadlo na prašnou silnici. "Žralok 1-9, cíl eliminován."

Linda se probudila zbrocená potem. Trvalo pár vteřin, než si uvědomila, že to byl jen sen. Posadila se a ze stolku si vzala sklenici vody. Už několik let se jí o misích nezdálo. Asi to způsobilo Otovo hrabání se v její minulosti, napadlo jí. Vstala a s dekou kolem ramen došla k oknu. Pár minut sledovala ztichlou ulici osvětlenou pouličními lampami. V myšlenkách se vrátila ke své první misi. Zavřela oči, jako by tím mohla potlačit vzpomínky. Vrátila se do postele a doufala, že ještě usne. Mobil na nočním stolku blikáním oznamoval příchozí sms. Lehla si a otevřela zprávu. "Omlouvám se, nechtěl jsem Ti ublížit, jen jsem se snažil dokázat, že můžeme pachatele dostat i jinak, něž čekáním na stopy." Odložila telefon a peřinu si přitáhla až bradě. Přestože nedoufala, že se jí podaří usnout, po několika minutách přestala vnímat a upadla do bezesného spánku.

Čtvrtek

Čtvrteční poradu zahájil Petr zprávou o sledování podezřelého. Nic převratného se však nestalo. Podezřelý po golfu zašel na oběd do italské restaurace, kde byla Linda s Otou a poté odjel do svého domu. Dnes je od sedmé ve své kanceláři. Končila zpráva. "Asi není na tahu, tak si užívá volna," zamručel otráveně Ota. "Druhý vrah měl dost času, takže už nejspíš vymyslel další tah. Možná sleduje budoucí oběť a čeká jen na vhodnou chvilku" pokračoval Ota. Linda si ověřila telefonem zvýšený dohled policie a dronů v lokaci Otou určeného tahu. "Bohužel, víc teď udělat nemůžeme" dodal Petr. Linda se zadívala na Otu. Než stihla promluvit, ozval se Petr "Jen bych rád upozornil, že z vašeho promluvíme si mne bolí nohy a kardiolog by můj přísun kávy nepřijal s nadšením." Lindě se na tváři mihnul úsměv. "Ty máš problém se srdcem?" zeptal udiveně Ota. "Se srdcem ne, s důvěrou ano" odseknul Petr. Linda je pobaveně sledovala, než zakročila. "Oto, zkus do zítřka zjistit co nejvíce informací o obětech, je mi jedno jak." Podívala se na Petra. "Petře, od Tebe bych potřebovala vše, co dokážeš sehnat o našem podezřelém, od narození až do teď." Petr kývnul a zvednul se od stolu. "Já musím za kapitánem podat zprávu o průběhu vyšetřování., do neděle máte volno na splnění úkolů" Ota pochopil, že je na čase odejít splnit úkol a také se zvednul od stolu.

Pátek

Martin si užíval další den u dálniční policie, i když ho chvilkami upovídaná kolegyně otravovala, dařilo se mu být v myšlenkách u své hry. Další jeho tah byl pečlivě promyšlený, tak jako téměř každý tah v jeho životě. V hlavě si procházel rozhovor s Michalem, doufal, že se jeho kamarád a soupeř sebere. Přišlo mu, že Michal možná psychicky nezvládne pokračovat ve hře, pokud bude pod tlakem policie. Zpět do reality ho probral hlas Dany, která přes centrálu zjišťovala podrobnosti o řidiči Ferrari ploužícího se stotřicítkou před jejich vozem. Beata Smolná zaslechl z hlášení. Téměř ve stejném okamžiku kdy Dana zapnula majáky Ferrari prudce zrychlilo. "Hlavně, že má sportovní auto, ale dálniční známka už je asi moc drahá" konstatovala Dana a vyrazila za prchajícím Ferrari. "Vypni majáky a houkačku." pronesl znaveně Martin. "Dostaneme ji." odsekla Dana. Po několika minutách Dana poslechla. "Bez podpory ostatních jednotek nebyla šance." snažil se Martin neshodit její ego. Hlavou mu proletělo dalších pár možných tahů a se znepokojením usoudil, že jí zatím nechá žít.

Pátek odpoledne

Komisařka Drahová již hodinu seděla u kapitána Drobného, poslouchala jeho oprávněnou kritiku ke svému případu. Byl pod velkým tlakem policejního prezidenta a médií. " Potřebujeme rychle výsledky, řekněte si o cokoliv co potřebujete a dostanete to." dokončil téměř monolog. Linda nemusela ani moc přemýšlet, než kapitánovi odpověděla. "Chybu, potřebujeme, aby jeden z nich udělal alespoň malou chybu."

Celý pátek a sobotní dopoledne Ota seděl u počítače a vyhledával informace o obětech, dokončil práci, informace uložil na flash a zaklapnul notebook. Došel k oknu své nepracovny, jak ji rád nazýval a sledoval z okna dění na ulici o osm pater pod sebou. " Někde tam možná chodí příští oběť." pomyslel si. Vzal si věci na motorku a o několik minut později již zaburácel podzemní garáží jeho Harley

Petr dokončil svůj úkol až v sobotu večer, manželce a dětem musel slíbit nedělní výlet na Karlštejn.