Nesmrtelná partie - Pondělní čekání

Pondělní čekání v kanceláři se protahovalo. Linda, Ota i Petr seděli u stolu a čekali na ohlášení nálezu mrtvoly blondýny, jejíž jméno bude začínat na "B" . Depresivní náladu přerušilo jen pár oznámení od hlídek o krádežích a přestupcích. Nic co by je zapojilo do akce. Čekaní na téměř dokonalou vraždu se podepsalo na všech členech týmu. Ota přestal pracovat na notebooku a vzhlédl k Lindě,

"co kdybych zabil nějakou ženu a zveřejníme to, jako tah vraha?"

Pokud snad někdo v místnosti čekal, že Ota svůj nápad dále rozvede, spletl se. Ota chvilku sledoval jejich výrazy, než pokračoval.

"Myslím, že by to oba vrahy mohlo natolik rozhodit, že se sejdou a tím udělají chybu, kterou tak moc potřebujeme."

Petrovo nervózní klepaní prsty po desce stolu přerušila Linda,

"bavíme se jen o možnostech jak zmást vrahy, ne o realitě, že? Potřebuji vědět, že to chápeme stejně, což je u Tebe dost obtížné poznat ."

Ota si Lindu pár vteřin prohlížel než pokračoval.

"Bez vážného důvodu bych nedokázal ublížit." odvětil.

"Oto, prosím detaily si nech pro sebe. Vážně to nechceme vědět a zatýkat Tě za plánování vraždy."

Pronesla s úlevou Linda, když jí došlo, že to je jen další Otův zvláštní způsob jak vyřešit problém.

"Vrah má na další tah celý týden. Můžeme tady sedět, čekat a doufat, že snad bude chybovat, ale to zatím ani jeden neudělal, nebo jim narušit jejich hru. Teda já mohu, nejsem policista, ale občan, který může být ve správnou dobu na špatném místě."

Několik dalších minut vysvětlovala Linda s Petrem Otovi nemožnost použití důkazů u soudu. Vysvobodilo ho zazvonění Petrovo telefonu. Hovor netrval dlouho a detektiv ho ukončil přáním šťastného letu.

"Manželka večer odlétá na nějakou lékařskou konferenci do Londýna. Bude tam celý týden, takže je na mě poprosit tchýni o hlídání."

Linda požádala tým o opětovné prozkoumání všech vražd. Snad si něčeho všimnou.

Do pátku se nic nedělo. Tým se sešel každé ráno, probíral se případem a hledal možnosti, které nenacházel. V pátek večer přišla Lindě zpráva od městské policie, že byla nějaká žena postřelena diabolkou na škůdce. Okamžitě svolala tým na stanici. Ota dorazil jako první, Petr měl zpoždění, které omluvil čekáním, než se tchýně vrátí i přes slib volného víkendu k hlídání. Manželka měla přiletět až v neděli. Detektiv Klimeš hned po příjezdu nasednul k Lindě a Otovi.

"Ke střelbě došlo kousek od Motola. Žena přežila a čeká na nás s policejní ochranou" informovala je za jízdy.

Na místě osvětleném majáky sanitky a výjezdových vozů byla Linda za několik minut. Poškozená seděla v sanitce, kolem ramen měla deku, i když se chvěla více šokem, než zimou. Petr s omluvou předběhnul komisařku a po prokázaní totožnosti hlídajícím policistům vstoupil do sanitky.

" Nejsi náhodou Ty šéf?" podivil se Ota

"Emoce a vytěžování obětí není moje silná stránka." odsekla komisařka.

Za pár minut byl detektiv zpět u týmu.

"Tak co?" zeptala se netrpělivě komisařka

"Je to divné, na policii nevolala poškozená, ale nějaký anonym. Ohlásil střelbu diabolkou na škůdce do ležícího těla a zavěsil. Jak mohl vědět, že je to diabolka a navíc, že je na škůdce?"

"Ten hajzl! Nevolal anonym, ale jeden z vrahů. Má ještě tři dny, ale z nějakého důvodu nás chtěl mít tady ." zaklel Ota, nevšímaje si nechápavých pohledů komisařky a detektiva.

"Proč nemáme být doma?" dodal a podíval se na Lindu a Petra.

"Kdo z vás je detektiv Klimeš ?" zeptal se přicházející policista.

Jako ve zpomaleném filmu se detektiv představil a ukázal odznak. Policista ho odvedl stranou a něco mu vysvětloval. Téměř ve stejném okamžiku kdy detektiv Klimeš padnul na kolena se z vysílačky ozvalo potvrzení zásahové jednotky.

"Jedeme, příjezd do pěti minut."

"A do prdele, Petrova tchýně se jmenuje Blanka a je jí 65 let, ona bude další tah" zašeptala Linda.

Linda s Otou v patách vyběhla za Petrem. Policista držel klečícího detektiva za rameno, nemohl si všimnout, jak jeho ruka automaticky sjela pod bundu k pravému boku kde měl pistoli.

"Ne!" vykřikla, než Petra bleskově odzbrojila.

"Prosím, jdi do auta." téměř prosila.

Zlomený detektiv se nechal poslušně vést k autu. Těžce dosedl na zadní sedačku.

" Má Tvou tchýni, že?" pronesl Ota, když si sednul vedle detektiva.

"Já nevím. Ten policista jen řekl, že na tísňovou linku volala moje dcera, brečela a řekla, že babička leží ve dveřích a nehýbe se ." odpověděl Petr

Komisařka s kvílením pneumatik vyrazila směrem k bytu detektiva Klimeše. Během cesty přišla detektivovi sms. Nevěřícně zíral na displej a nebyl schopen mluvit, z očí mu vyhrkly slzy.

"Petře, co je v té zprávě?" naléhala Linda

Neodpověděl, jen se díval na telefon a jeho rty se neslyšně pohybovaly.

"Oto vezmi mu ten telefon a přečti to nahlas." přikázala.

Detektiv si nechal odebrat telefon, třesoucí se ruce si položil na kolena a zavřel oči. Ota přestal sledovat zlomeného detektiva a podíval se na mobil.

"V té sms stojí: až budeš pohřbívat B5, tak nezapomeň, že i A7 a G8 je hratelné." přečetl.

" Bože to ne, Adam a Gabriela!" zaúpěla komisařka.

Ota se nadechoval nad otázkou.

" Petrovo děti. Adamovi je sedm a Gabriele osm." odtušila Linda

Krátký zbytek cesty k domu kde bydlel detektiv bylo v autě ticho. Před domem stálo několik policejních vozů, sanitka a dvě dodávky zásahové jednotky. Ta už byla v domě. Ještě než úplně zastavila se Petr probral a snažil se dostat z auta. Dupla na brzdu a vyskočila z auta, doběhla Petra a stoupla si před něj. Snažil se jí odstrčit, ale neustoupila. Několik uniformovaných policistů s rukou na zbrani k nim přistoupilo.

" Komisařka Drahová a detektiv Klimeš, jsme z vražd!" vykřikla na příchozí policisty.

Nevypadalo to, že by je to uklidnilo. Několik policistů na oba vyšetřovatele zamířilo. Komisařka pustila detektiva a pomalu sahala pro služební průkaz. Detektiv si uvědomil závažnost situace a zůstal stát.

" Mám tam děti." zašeptal.

Po kontrole totožnosti je velitel zásahu požádal, ať počkají s ním v jeho dodávce, než zásah skončí. Netrvalo dlouho, než se z vysílačky ozvalo.

" Všude čisto. Děti jsou v pořádku jen v šoku. Pošlete záchranáře. Jedna oběť, starší žena, zavolejte koronera a kriminálku."

Detektiv vyskočil z dodávky a sprintoval ke vchodu. Velitel zásahu sprostě zaklel a zvedl vysílačku.

" Do domu běží otec těch dětí, je to policista, nechte ho projít."

Komisařka vyzvedla Otu a vydala se za detektivem. Policista v civilu opírající se o sanitku sledoval jak vchází do domu a přitom vyndal z telefonu sim kartu, zlomil ji a hodil do kanálu.