Kompromis s Nemesis 1

 

Kapitola 1 / LENNON /

Mateo Rozen pohlédl do zpětného zrcátka, v němž se zrcadlila jeho bledá tvář a pohoří Sierra Nevada. Svěže rozhodně nevypadal a byl si toho vědom. Tmavé vlasy měl rozcuchané, hnědé oči nepřítomné a límeček jeho černé košile byl samá vlnka. Předchozí den totiž slavil na solitéra narozeniny, což by dosvědčily pouze díry v paměti. Vtom jeho odraz pozvedl koutky. Uvědomil si, že minulou noc mu patřil svět. No a teď? Nepatřily mu ani vlastní vzpomínky. Díry utěsnil byznys.

Řídil svůj černý Nissan Pulsar. Vtom mu unavený zrak sjel na typicky černou španělskou autostrádu. Tepna, která oddělovala civilizaci od pustiny. Zatímco přejížděl nadjezd, prolétl pod ním postarší Shinkansen. Najednou se mu před očima promítl hovor, co vedl předešlou noc s neznámým malířem, jehož portfolio nazval "fádnost sama". Jakým právem? Hlavu si s tím moc nelámal. Nevybavil si totiž ani jeden obraz. Teď ho zaujala polopoušť v realitě. Za úsvitu byla zbarvená do oranžova. Umínil si tedy, že pokud toho malíře někdy potká, doporučí mu, aby hledal inspiraci právě v ní.

Za okamžik se zvedl vítr a nahnal prach na čelní sklo. Stěrače se o to naštěstí postaraly. Scenérie čímsi připomínala klasické kovbojky. I autostráda zela prázdnotou, jen tu a tam zabzučel elektromobil. Rozen to uvítal. Nemusel si lámat hlavu s omezením rychlosti a upřímně řečeno by si jí stejně nelámal. Dupl tedy na plyn … 100, 150, 200 …

,,Rok od roku blíže peklu,‘‘ utrousil cynicky, sotva na teploměru spatřil 90°F.  

Nissan byl vybaven klimatizací a dokonce splňoval směrnice zaniklé EU. Zanedlouho se z autostrády začalo kouřit. Nešlo fata morgánu? Rozen si dost často připadal jak ve snu a duchem lítal kdovíkde. Inu, narodil se ve znamení blíženců. Zvykl si na to. Vybavil si ještě prázdnou láhev od vína a prázdné řeči, co tlačil do nějaké dvacítky. Víc nic. Pátrání nedopadlo úspěšně, třebaže byl detektiv. Představil jednu z prastarých map, na nichž bývalo uvedeno "hic sunt leones”, což v latině znamenalo zde jsou lvi. V minulosti se tak označovala neprozkoumaná místa. Proč zrovna to? Vystihovalo to situaci.

Už se přibližoval k městu Granada. Ještě předtím, než překonal jeho katastr, zaujala ho čerpací pumpa, kterou měl každou chvíli minout. Ve vzduchu visela jediná potřeba. Žízeň jeho i jeho auta. Škubl volantem směrem k banneru Texaco.

Ω

Nejedny oči se zvedly, když zakvílely brzdy jeho Nissanu. Rozen to udělal schválně, aby tím upoutal pozornost. Zazubil se do zrcátka, jak velký je frajer. Poté vyklopil dveře ven a vystoupil si, což neušlo ani multikulturní rodince, které stál zběsile brzdící za pozornost. Z čeho soudil, že jde o příbuzné? Unaveným očím neunikl papá, který vzhledem připomínal generála Zhanga a mdlé oči mamá si zadaly s očima Billie Elish. Má i takovy hlas? ptal se sám sebe. Nejvíce však zaujal šikmookou blondýnku, jejíž malinkatý prst na něj mířil.

,,Loco!‘‘ nazvala ho bláznem.

Rozen se zazubil a sáhl po oktanové pistoli, kterou pak strčil do nádrže. Zadal objem u panelu EE30, což byl typ ekologického benzinu. Mimoto, většinu pump nahradily ve třicátých letech dobíječky. Rozen se vydal zaplatit. Rozpálené kotouče zářily i v odrazu průhledných dveřích pumpy, což mu připomnělo, že by měl Nissan zamknout. Přece jen, nevzal si pager, ani pistoli Jericho. Zámek cvakl, takže se mohl vrátit k původnímu plánu.

Odraz v prosklených dveřích zmizel. Otevřely se. ,,Vítá vás firma Texaco,‘‘ prohlásil nahraný hlas. V místnosti panoval příjemný chládek z dělené klimatizace. Rozen to uvítal, neboť stále ještě střízlivěl. Sebral z mrazáku minerálku, i když se mu nechtělo dávat dva dolary vodu. Poté se mohl vydat k terminálu. Řada na něj měla přijít až poté, co zaplatí hombre se světlým culíkem. Nijak zvlášť si ho ale neprohlížel.

,,Dá si seňor energetickou tyčinku?‘‘ zeptala se obsluhující žena ve žluté kšiltovce, z pod níž jí trčely černé vlasy. Muž zavrtěl hlavou, že nó. Pravděpodobně měl energie dost.

,,Nedal by si seňor alespoň whisky?‘‘ pokračovala ve vnucování.

,,Netřeba,‘‘ opáčil ve vší slušnosti bojácným hlasem, načež si srovnal brýle. Konečně nad terminálem máchl kartou a neobratně zadal heslo. Rozen ho rozluštil podle číselníku, aniž by se o to nějak zvlášť snažil. 9920. Věru, k ničemu mu to nebylo. Leda by přešel na temnou stranu a okradl ho. Rovněž jej pobavila ta nabídka alkoholu. On sám by bezesporu nadýchal. Naštěstí bylo středomoří k pití benevolentní. Z dumání ho vyrušila věta. ,,Zopakuje seňor platbu? Por favor.“

Hombre neprotestoval. Terminál jen nejel podle jeho představ. Rozen nechtěl mrhat časem. Rozhodl se tedy, že ještě omrkne regál s tiskem. Čtení novin už se moc nenosilo a to ať už kvůli nedostatku papíru, nebo i digitalizaci. Rozen si prohlédl některé z úvodních stránek. Rozeznal poslední deník vydáváný v Andalusii, celostátní noviny z Madridu, muslimský magazín Al-Andalus, ekonomicky zaměřený Forbes, sportem napěchovaný Espadeporte, ale nejvíce ho zaujal Playboy. Na jeho obálce pózovala modelka Felicia Paradiso, jejíž tělo dělalo reklamu přelomové podprsence Intimissimi. V čem byla tak přelomová? To netušil. I tak ji toužil pozvat na bál a to klidně i bez ní.

,,Grazias, že jste zvolil Texaco,‘‘ zaslechl nahraný hlas. Byl čistý vzduch. Detektiv sáhl spontánně po historickém magazínu a vydal se zaplatit. Rád se šťoural v minulosti. 

,,Excelente,‘‘ pochválil jeho volbu muž, jehož heslo si stále pamatoval. Odpověděl mu vynuceným úsměvem a položil před obsluhující magazín i předraženou minerálku. Potřeboval něčím zapít Isoniazid. Nesnášel to jméno. Mimoto požádal o běžné cigarety a mávl kartou nad terminálem. Platba dopadla úspěšně. Oslavil to tím, že krabičku rozbalil, vytáhl cigaretu a dal si jí za ucho. Obsluhující protočila oči. Pravděpodobně se divila, že ve čtyřicátých letech ještě někdo kouří.

,,Grazias, že jste zvolil Texaco,‘‘ pověděl nahraný hlas i jemu.

Ω

Z chládku přešel do letního dusna. Rozdíl teplot byl až propastný. Oslněný detektiv se rozhlédl po okolí. Ve stínu opodál se krčil ten hombre, který držel v levé ruce cappuccino a pomalu usrkával. Rozen se napil minerálky a poté, co žízeň uhasil, zapálit si cigaretu. Skutečnost, že je na pumpě, ho nijak zvlášť netrýznila. Nemá zpoždění? Ani to ho netrýznilo. Raději se vydal se za heslem 9920 na kus řeči.

,,Grande žár,“ vyjádřil se Rozen k počasí.

,,Grande zář,“ opáčil hombre, načež podotkl. ,,Historik!“

Budil dojem unaveného člověka. Rozen měl za to, že by mu ta energetická tyčinka přišla vhod. Natáhl ruku s minerálkou.

Hombre zavrtěl hlavou. ,,Netřeba,‘‘ odmítl osvěžení.

Rozen pokrčil rameny. ,,Historii mám rád. Ale historik? To si netroufám tvrdit.‘‘

Poté si ho pořádně prohlédl. Dotyčný na módu příliš nedbal. Oděn byl v košili a bermudách, přestože v totálně neladící kombinaci barev. Špinavé blond vlasy nosil svázané v culíku, ostré líce mu zdobilo nevýrazné strniště a jeho kulaté brýle vrhaly prasátka. Rozen v nich poznal Lennonky. Když se natočil do určitého úhlu, zaujaly ho jeho temně hnědé oči, které přitahovaly pohledy jiných jako páreček černých děr. Rozen došel k závěru, že lepší příměr ho nenapadnout ani nemohl. Pokud by dotyčný nepůsobil natolik bezbranným dojmem, jistě by z něj byl prvotřídní filmový záporák.

,,Vás zajímají dějiny mistře?‘‘ vymyslel mu na oplátku přezdívku.

Mistr se nesměle usmál do kelímku, načež začal sofistikovaně hovořit. ,,Každý jedinec, jenž nemá v úmyslu opakovat chyby svých předků, by měl mít alespoň matný přehled. Což o to ...‘‘ odmlčel se a mezitím si palcem přejel nos. ,,Pravdou je, že je lidský druh nepoučitelný.‘‘

Rozen přikývl. ,,Historie je učitelkou života!‘‘ napadl ho citát.

,,Historia magistra vitae,‘‘ vytasil se s překladem. ,,Cicero?‘‘

Rozen mu ukázal palec. ,,Kněz?‘‘ zajímalo ho, čím se živí a potáhl si z cigarety. Latinsky už uměl jen málokdo. Mistr zavrtěl hlavou. Filozofie tedy přešla v ticho. Vzhlédli ke Slunci, jakoby se na tom domluvili. ,,Grande hvězda!‘‘ usoudil mistr.

Co tím chtěl říct? Rozen chtěl podotknout, že zná daleko větší hvězdy a rovněž chtěl podotknout, že je Slunce pouhý "žlutý trpaslík", jenže to mu připomnělo čas. Už se zdržel dost. ,,Bien pokec,‘‘ sdělil mu a típl cigaretu. ,,Mír vás provázej mistře!‘‘

,,Nos vemos,‘‘ přál si mistr, aby se ještě setkali. Co byl zač?

Rozen vrátil tankovací pistoli do stojanu a nastoupil si do Nissanu. Sebestředně ho napadlo, jestli ho nesledují. Obrátil se k místu, kde předtím přešlapoval ten zabržděný mistr s temnýma očima, jenže ... nikde nikdo. Nastartoval tedy a zběsile sešlápl na plyn. Měl co dělat, aby trefil na autostrádu.

Ω

Rozen měl solidní skluz, což byl klasicismus jemu vlastní. Nervózní však nebyl. Dokonce si prozpěvoval píseň znějící z přehrávače. ,,O darling darling, stand by me, ooo stand by me, stand by, stand by mmm ...‘‘ nezpíval kdoví jak světově, ovšem výslovnost měl jako rodilý mluvčí.

Tu jeho zpěv přerušil neodbytný pager. ,,Fuck!‘‘ zaklel anglicky.

Display, co měl propojený s pagerem, ukázal kontakt Jitřenka. Šlo samo sebou o přezdívku. Měl se kát? To nebyl jeho styl. Rád dělal drahoty. Když na to přišlo, byl přeci detektiv soukromý, takže žádné policejní přísaze nepodléhal. Napil se perlivé vody, vlažně hovor přijal a to dotykem tak jemným, jakoby zrovna ladil klavír.

Display zobrazil hnědookou blondýnku. ,,Mio dio! Kde ti je konec?‘‘ okřikla ho káravým hlasem.

,,S tím Diem opatrně!‘‘ chytal ji za slovo, zatímco se mračila. Fór ještě doplnil o výmluvu. ,,Uzavírka na Sierra Nevada. Znáš to.‘‘

Usmála se takovým tím ironickým způsobem, jenž prozrazoval, že mu nevěří ani slovo. Už už ho chtěla okřiknout, ale detektiv ji předběhl. ,,To jen ty umíš procitnout se Sluncem!‘‘

Ve skutečnosti se jmenovala Valentina. Zakroutila hlavou a řekla. ,,Odpusť si ty řeči Mateo. Víš, že jsem vůči nim imunní,‘‘ řekla mu a pohodila vlasy. ,,Hejbni kostrou!‘‘ popohnala ho, přestože se na něj nedívala a nasadila morbidní tón. ,,Jde o delikátní záležitost.‘‘

Rozen se jí stihl ještě zeptat. ,,Pustí mě až k divu?‘‘ Poselství se k ní však nedostalo. Zaniklo totiž se spojením. Měl jí zavolat? To nebyl jeho ...

Tu začala ta píseň hrát nanovo. Co mu nehrálo na oné nahrávce? Zpíval ji totiž nějaký "King". Rožeň si odlišnost hlasů uvědomil až v půlce nahrávky. Umínil si tedy, že si najde, která z oněch dvou verzí je staršího data. První 1975, druhá 1962. Už měl jasno.

,,Lennon je falzifikátor!‘‘ prohlásil, neboť už věděl, zač je toho originál.