Kompromis s Nemesis 5

Kapitola 5 / SHIROGANE /

Rozen se vrátil do Granady, kde si konečně koupil Gyros. Název fastfoodu si nepřeložil, neboť byl napsán v arabštině a tu on neovládal, i když byl podle amiga maurofil. Gyros celkem ušel, přestože byl z Granady. Rozen se ptal sám  sebe, jestlipak má s návratem otálet. Rozhodl se, že půjde za ... Co ho praštilo do oslněných očí? Nešlo o nic menšího, než o mrakodrap Shirogane. Nissan mířil přesně tím směrem.

Zastavil před výškovou budovou ze železobetonu, jejíž prosklené průzory vrhaly prasátka do všech stran. Symbolista, jakým řidič bezesporu byl, si vybavil vlajku japonského císařství, pod jejíž záštitou působilo ještě v ose. Kolik to mělo pater? 40? 50? 60? Rozen se v mrakodrapech nevyznal. Zaujalo ho jen to, že nejde o fádní hranol a ocenil, že si Japonci neodpustili užít orientální stříšky. Dominantní budově dominoval bílý nápis Shirogane.

Rozen si vystoupil, zamkl auto, aby pak pomalu si vykračoval stínem mrakodrapu. Zakrátko dorazil k futuristickým dveřím a ty se před ním otevřely. Doprovodil to hydraulický zvuk.

,,Konničiwa,‘‘ odmlčel se umělý hlas a tvář mu přejel scanner.

,,Rozen san,‘‘ poznal ho, neboť tu nebyl prvně. Umělý hlas ho přivítal. ,,Yokoso Shirogane.‘‘

Vzhlédl k obrazovce nad dalším vchodem. Objevila se tam jeho vlastní tvář, po níž prolétl řetěz znaků v písmu kandži. Zalitoval toho, že umí číst jen latinku. Neměl ponětí, co to o něm píší, tedy alespoň do doby, než japonština přešla ve španělštinu. Poselství znělo něco ve smyslu – zákazník ALM6691 …

Ani další dveře mu nebránily ve vstupu. Rozen se octl v sále, kde dominovala bílá. Nabízelo se to. Co od ní věděl, slovo "Shirogane" znamenalo platina a ta nebyla pouze drahá, ale taky stříbřitě bílá. Minul recepci, jež měla živou obsluhu. Změřil si jí unaveným zrakem roztomilou Japonku, jež se zdvořile uklonila. Zasloužil si to?

Detektiv si zahrál na lokaje z dob baroka a nonšalantně pohodil rukou. Dívku to však vyvedlo z míry. Urazil jí tím gestem? Nesešlo mu na tom. Cílil totiž jinam. Poté obešel skupinku Asiatů, které výškově převyšoval. Hovořili jeden přes druhého. Snažil se jim naslouchat, třebaže jim nerozuměl. Došel k závěru, že jazykový kurz by nebyl na škodu. Orientální jazyky byly totiž na vzestupu.

Náhle se před ním zjevil hologram. Došel k závěru, že je to reklama, pravda že němá. Někdo jen ztlumil hlasitost přednesu. Na podstavci ležela kovová ruka, co shodou náhod ukazovala k výtahu, kam měl namířeno i zákazník ALM 6691.

Shirogane se zabývalo robotizací a řídilo se heslem - automation of everything, tedy automatizace všeho. Shirogane bylo jedno z mála koncernů, co zažíval jakýsi progres. Konstruoval sondy, robotická ramena, vyvíjela i softwary, síťové pojistky a zrovna tak koketovala s vyvíjením protéz, nebo upgradů zraku či sluchu.

Shirogane bylo tradiční firmou, nicméně i její renomé klesalo. V takové Osace, kde jí po pádu osy založil jakýsi Shibuya san, jí pomalu vytláčely koncerny z nedaleké Číny. Dalo by se říci, že španělská pobočka vděčila za úspěch spíše potomkům prvních průkopníků, jimž se pak podařilo rozšířit značku do světa.

Rozen vstoupil do výtahu. Přivítal ho znovu ten hydraulický zvuk. Uvnitř ho však přehlušila melodie hraná na loutnu. Znělo to až konejšivě. Pohledem na display se přesvědčil, že má budova 64 pater. Zatímco stoupal, po obličeji mu kmitaly pruhy světla. Nejprve rychleji, poté pomaleji. Výtah se otevřel a pruh se zastavil na jeho velkém nose. Rozen zíral do monotónní chodby, kterou lemovaly posuvné dveře. Líbila by se tomu fádnímu malíři z baru? Dveře byly pochromované a on šel dál, přičemž ty vlevo počítal. Proč to? Jak už bylo řečeno, číst znaky neuměl a jak už bylo řečeno, věděl kam kráčí. Kroky někoho jiného neslyšel. Ticho ho nutilo přemýšlet, ovšem marně hledal důvod, proč by Japonci rozpoutali konflikt s muslimy. Co do počtu se s nimi nemohli rovnat. Coby z toho měli? Zeptá se jí …

Konečně ty našel dveře. Mezi nečitelnými znaky rozeznal znak, jenž byl podobný trojzubci, nebo židovskému svícnu. Rozen poznal, že jde o řecké písmeno Psí, tedy symbol psychologie. Konkrétně zde působila a on jí hodlal překvapit. Opatrně dveře odsunul na bok. Když vstoupil, zaslechl cizí hlasy. Nerozuměl jim, ale ten vzteklejší postupně sílil. Stereotypně usoudil, že by ten zuřivec mohl dabovat samuraje. Neodradilo ho to. 

Ovšem její přízvuk, to bylo úplně něco jiného. Něco pro něj nevysvětlitelného. Nechápal, jak může pouhá záměna řeči tak snadno pozměnit jeho racionální úsudek. Nemohl si pomoc, ale pokud hovořila japonsky, připadala mu neskutečně sexy. Ne, že by jinak nebyla, ale když jí z úst vycházela japonština, mohla mluvit třeba o sériovém vrahovi a přece by mu to znělo roztomile. Chvělo se mu z toho srdce. Naslouchal a šinul se.

Když v tom se srazil s tím potenciálním dabérem. Nelekl se. Proč do toho rohu nepověsili zrcadlo? Srážek tu muselo proběhnout víc než v Madridu! Černovlasá hlava narazila do jeho hrudníku. ,,Lo siento.,‘‘ omluvil se Rozen. Japonec si ho změřil běsnícíma očima. Nezajímal ho a doufal v to, že on jeho nezájem sdílí. Bez okolků jej tedy obešel. Načapal jí v okamžik, když se mračila na laptop a něco si španělsky brblala. Seděla k němu zády. Pořád jí mohl překvapit. Na sobě měla bílou kombinézu, kvůli níž vyniklo její černé mikádo. Oči měla Japonky, rty zase Španělky. Nepostřehla ho. Měl tu čest s psycholožkou Ayoko Valiente.

Plížil se mlčky jako ninja, aby se jí pak neuctivě posadil na stůl. Kupodivu se nelekla a kupodivu se ten stůl nepřevrátil. Rozen velice nic nevážil. ,,Ooo darling ,darling ...‘‘ dal se do zpěvu, zatímco si ho prohlížela jako nějakého blázna. Nakonec mu věnovala úsměv, jenž byl dokreslený dolíčky.

,,Hola Mateo,‘‘ pozdravila ho. Znělo to jinak než předtím.

Pomocí elektronické tužky něco zavřela na displeji. ,,Porno?‘‘

Nepobouřilo jí to, ale ani to nijak nekomentovala. ,,Stojím při tobě Mateo. To víš, že sí …‘‘ Píseň k jeho překvapení poznala. Zpívat ho ale nenechala. ,,Ovšem ty tu nemáš co dělat.‘‘

Zkontroloval frekventovaný roh. Zuřivec nikde. Pokrčil rameny.

Mluvila dál. ,,Můžeš sice jako prémiový zákazník Shirogane brázdit patro po patru,‘‘ připustila a empatickým tónem dodala. ,,Nicméně nárok na podnikového psychologa, tedy mě, nemáš.‘‘

Neopáčil. Nehájil se. Jen sebral rámeček, co jí stál na stole. Zaujalo ho poselství na papírku za sklem. ,,Zemřel jsem, ale přesto jsem,‘‘ přečetl ho nahlas.

Natáhla ruku, aby jí ho vrátil. ,,Zajímavý exponát,‘‘ řekla zasněně a položila rámeček zpátky na své místo. Vzpomínala? Inu, měl ten dojem. Ovšem nešťoural se v tom. Zasekl pohled na ní.

,,Yoi?‘‘ pobídla ho napůl japonsky, napůl španělsky. Zachvěl se, jenže ne ze strachu. ,,Vamos! Mohl by tě někdo nechat vyvést!‘‘

Rozen se zamračil. ,,Kdo?‘‘ zeptal se jí.

,,Zaměstnanec měsíce! Chce mi přišít ztrátu!‘‘ chtěla si postěžovat.

Ovšem on jí skočil do řeči. ,,Skrček co tu byl přede mnou?‘‘ Přikývla jako postavička z anime. ,,Řekněme, že nepotřebuji služby psycholožky,” přiznal se a bez souvislostí pozvedl ukazováček. ,,Hodila by se mi spíš kulturní referentka!‘‘

Elektronickou tužkou naznačila, aby to upřesnil. Detektiva těšilo, že se v něm nesnaží číst. ,,Mají Japonci rádi Araby?‘‘

,,Asi stejně jak Španěly,‘‘ sdělila mu pobaveně.

Rozen reagoval apatií. ,,Nemyslíš si tedy, že by měl koncern zájem na setnutí jejich hlavy?‘‘

,,Leda by šlo o ekonomický spor se Saúdy. Proč?‘‘

Na přímo neodpověděl. ,,Zůstaň v Andalusii má milá,‘‘ usmál se.

,,Nenapadá mě důvod,‘‘ hloubala ještě. ,,Leda by šlo o pomstu!‘‘

Rozen zbystřil. ,,To mě mohlo napadnou!‘‘ prohodil, stůl opustil a prohlédl si Granadu z výšky. Mrakodrap mu poskytl bohorovný výhled. Nepotřeboval moc času, aby našel místo činu. Alhambra! Usoudil, že div mohl mít věhlasu kolik chtěl, přesto ho mrakodrap odsunul na vedlejší kolej. Jaké z toho plynulo ponaučení? Rozen měl za to, že žádné, jelikož i mrakodrap bude jednou něčím odsunut do pozadí.

,,Nicméně bylo by to dosti otřepané...‘‘ poznamenala Ayoko.

Rozen si toho byl vědom. Změnil tedy téma, jako by nešlo o nic důležitého. ,,Co nového ve světě protéz?‘‘

,,Nesleduješ reklamy?‘‘ zeptala se a on poznal, že se jí nechce odpovídat. ,,Nó!‘‘ připustil a ukázal na místo, kde měla dolíček.

Zvedla koutky a změnila tón. ,,Stojíš o neurčité techno řečnění ze sci-fi minulého století?‘‘

Vytušil, co tím měla na mysli. Šlo o kombinaci slov, která se používala ve starých filmech o vesmíru. Znělo to sice chytře, přesto to nedávalo smysl.

,,Nestojím,‘‘ zalhal, protože o to stál. Tu si představil, jak přepíná štíty na maximum, nebo něco podobného. Ona zadala pár znaků do laptopu, otočila obrazovku, aby si prohlédl kompletní nabídku. Dosti ho tím odbila.

Protézy se různily jak použitou slitinou, kompatibilitou s nervy a v zrovna tak i cenou. Všechno se dalo objednat na zakázku. 

,,Máš-li v plánu si uřezat ruku Mateo, nespěchej,‘‘ odmlčela se a s jiskrou v oku dodala. ,,Málokdo si je může dovolit.‘‘

Rozen si pomyslil, že jim tím nedělá dobrou reklamu. Ohlédl se, neboť měl dojem, že slyší kroky. ,,Nemáš cestu do Almeríe?‘‘

Hned jak to dořekl, na každém z ramen mu přistála ruka, jedna větší, druhá menší. Tentokrát se otočil právem. Koho to neviděl – bílou gardu, neboli ochranku Shirogane. Větší ruka patřila otylému Asiatovi, menší šlachovitému Áríjci.

,,Zde nemáte co dělat Rozen san!‘‘ zvolal asertivně ten tlustější.

Rozen mrkl na Ayoko, aby se s předstíranou nevědomostí hájil.

,,Lo siento! Já měl jsem zato, že jsem v kuřárně!“

Árijec ukázal nesmlouvavě k rohu. Detektiv však neprotestoval.

,,Sayonara,“ řekl jen, otočil se na patě a ukázal jí záda.

Mstil se mu zaměstnanec měsíce? Bylo by to logické.