Kompromis s Nemesis 7

 

Kapitola 7 / SEVI-SUR / 

Sevilla, jakožto hlavní město Andalusie, platila již od novověku za tak zvanou "bránu do Ameriky." Kde k tomu titulu přišla? Možná za to mohl fakt, že právě do zdejšího přístaviště proudilo bohatství z "Nového světa" a za zmínku stojí i to, že nešlo jen o zlato, nýbrž i tabák, kaučuk, kakao a totéž se dalo říct o směně v opačném gardu. Přezdívalo se jí "Kolumbovská výměna" a hlavně Kolumbovi vděčilo koloniální Španělsko za někdejší přepych. Nicméně v aktuálním století se karta obrátila. Sevilla se totiž stala pro Američany branou do Evropy.

Ω

Kapitán zíral do tvrzeného okna a v zubech obracel párátko. Zasněně pohlédl na opěvované přístaviště, v němž rozeznal nespočet světélek. V noci vypadalo čarokrásně, no a úplněk celý ten obraz jen umocňoval. Ignazio Nunez ze Sevilly nepocházel. Nebyl dokonce ani Andaluzan. Narodil se v hlavním městě, kde už většinu policistů nahradily drony. Nunez čekal, že se proti návrhu vlády postaví královna, ale nestalo se. Zklamala ho tím, přesto, co naplat … a tak se stalo, že se Madriďan octl v Seville.

Hezkou chvíli nato se natáhl na židli, jež se přizpůsobovala jeho páteři. Ležérně natáhl ruku k služebnímu laptopu. V kuloárech kolovala mimo jiné informace, že policisté v Madridu dostali mamutí hard disky od Shirogane. Doma by věděl, co s ním. Iggy091 platil za vášnivého hráče, i už nehrál tolik jak v letech třicátých. Odehrané hodiny mu na účtu furt přibývaly.

Nunez přestal myslet na hry a zamyslel se nad svou profesí. Vyjma jej a zobáků zahrnovalo jižní oddělení další dva kapitány, kteří měli pod svými křídly rovněž dva kadety. Stejnou hierarchii aplikovala kriminálka po celém království. Do ústraní byly odsunuty dřívější specializace, neboť nejlepším operativcem byl stejně dron. Mohlo se zdát, že lidský faktor nebyl zapotřebí, jenže to byl omyl. I dron potřeboval seřizovače. Ovšem kriminalista ten potřeboval úsudek! Lze považoval zločin za nesmrtelný pojem? Bezesporu. Nešlo ho vymýtit, přesto s ním bylo třeba bojovat. Jen tak na okraj. Kapitánovi jeden výstřední amigo prozradil, že přístavy přitahují zločince od nepaměti. Měli tedy moře práce.

Nunez si na odlehčenou vyhledal www.espadeporte.net, což byl web věnující se sportu. Stránka se načetla okamžitě. Žasl nad tím. Zprávou numero uno byla výhra Realu nad Bilbaem, což by pro Nuneze mohlo mít osobní význam. Jenže on fotbal moc nemusel. Více ho zaujalo rugby, které kdysi hrával za Tarragonu. Výsledky tolik nesledoval, ale teď mu jeden vyrazil dech! - Japonci ovládli rugbyové mistrovství světa! -

Pro jistotu mrkl do kalendář, jestli není náhodou apríla. Nebylo. Apríl byl za dva týdny. Odborníka na stereotypy nechávala ona neskutečná informace v údivu.

,,Zakrslý Japonci, aby byli nejlepší v nejtvrdším sportu? Kdo ten server hacknul?‘‘ okomentoval to. Jak se s tím měl srovnat?

Srovnal leda židli a to tak, aby se skryl před čumily ze sousední kanceláře. Říkal si, co kdyby se náhodou vrátil Collón. Náhle se zasnil ... Nešlo tomu odolat. Noc to měla na svědomí. Zdánlivý okamžik tomu chtěl, že mu na mysl přišla představa. Nedíval se vlastníma očima. Poznal sám sebe a rovněž i zobáky, přičemž v pozadí se nacházel jakýsi vysněný palác. Trojice v popředí byla nastoupena v purpurové zbroji, jež byla podobná té pretoriánské. Najednou se mezi sloupy za nimi zjevila postava. O koho šlo? Královnu Leonor? Císaře Trajána? Snílek nevěděl. Vábila ho totiž purpura, ta vznešená purpura ... Sen zabily přibližující se hlasy.

,,Říkám ti Jesusi, že takový cretíno si na mě nepřijde!‘‘ zaslechl.

Nunez sebou trhl a posadil se, aby ho nenachytali, když chilloval. Musel jim jít příkladem. Tu zacinkal výtah, dveře se rozběhly do stran … a kdo tam? Zobáci. Řeč držel klasicky Palladino. Chavez jen naslouchal. ,,Šéfe nerušíme?‘‘ zvedl koutek ukecaný Ital.

Nunez zakroutil hlavou, že nó. Mluvka s radostí pokračoval. Šéf si mezitím protáhl kosti. Vydalo to tón, co mohl vydat leda xilofon. ,,Za to zaplatí!‘‘ prohlásil Palladino takovým tím způsobem, aby si vymohl otázku, za co a kdo bude platit.

Jen tak na okraj. Nunez chtěl po kadetech, aby se s ním bavili s náležitou úctou a to navzdory tomu, že byl jen o dekádu starší. Dokonce i arogantnímu Collónovi kadeti tykali. Proč to vyžadoval  kamarádský Nunez? Prý kvůli pretoriánskému modelu. Jenže co tím měl na mysli, jim nedokázal nevysvětlit.

,,Povídej,‘‘ vybídl ho přece. Palladino energicky mával rukama. ,,S Jesusem máme spadeno na jednoho dealera. Kapiš?‘‘

Nuneze pobavilo, že mluvka míchá jazyky a že někdo jménem Jesus má na někoho spadeno. Šlo o nevěřící?

,,Zvykejte si zobáci. Přístav vábí zločince,‘‘ prohlásil Nunez. Ital se kdoví proč zarazil. ,,Continuación,“ chtěl, ať pokračuje.

,,Cretíno!‘‘ mávl vášnivě rukou, načež přešel do jemného hlásku, co stupňoval a stupňoval a … ,,Přitom je to parazit, nikdo, co je navzdory své zbytečnosti přesvědčenej, že je vlivnej! Kapiš?!‘‘

Šéf se nad jeho lamentováním zeširoka usmál.

,,Já nó šéfe. Já nó! Nevím, kde v něm bere ta samolibost.‘‘

,,Jesusi,‘‘ oslovil Nunez toho klidnějšího.

Chavez zvedl hlavu a opticky to bral na vědomí.

,,O koho jde a co na něj máme?‘‘ podotkl ještě.

,,Civilní jméno neznáme. Bohužel ...‘‘ pokrčil rameny Chavez, krátce se zamyslel a dodal. ,,Nechává si říkat Úvé. No a co na něj máme šéfe? Drogy pochopitelně.‘‘

,,Databáze je v tom případě k ničemu ...‘‘ usoudil Nunez.

Do řeči skočil ten druhý. Soudně hrozil prstem. ,,Přísahám šéfe! Přísahám na svou madre, že to z toho bastarda vymlátím! Jakože se Domenico jmenuju!“ vyhrožoval jako nějaký mafián.

Nunez věnoval pohled Chavezovi. Ten věčně spustil. ,,Načapali jsme ho před vjezdem do Jungla. Mio Dio! Znáte to tam?‘‘

,,Dio? Nejsem tvůj papá Jesusi,“ uchechtl se Nunez, přesto věděl, proč se zhrozil. O okrsku Jungla se vykládala nejedna městská báje a kdyby bylo záleželo  na něm, srovnal by ho celý se zemí. Ovládali jí totiž cizinci a to buď z Magrebu, Nové Rusy, nebo Číny, kteří jí v průběhu času transformovali v jakousi černou tržnici.

Chavez měl smysl pro morálku. ,,Víte šéfe, Úvé distribuuje něco novýho, vjemovýho, euforickýho ... a víte co je na tom nejhorší? Nejvíce si na tom ujíždějí niňos, co dennodenně žhaví laptopy!“

Nunez se postavil. ,,Vrstevníci?‘‘

Chavez si prohrábl řidší vlasy. ,,Bohužel ti nejvíc.‘‘

,,Bien,“ opáčil Nunez. Pořád se považoval za hráče, proto se mu do myšlenek vtěsnala i empatie. ,,Jak se ten zázrak jmenuje?‘‘

Palladinova odpověď zněla vlažně a unaveně. ,,Úvé.‘‘

Nepochopili se. ,,Ta droga! Spojil bych se s Eslavem, co o ní ví.‘‘

Ital mu věnoval pohled z úkosu. ,,E? Detektiv fetuje?‘‘

Nunez se pousmál. ,,Pokud nepočítáš prášky na tuberkulózu.‘‘

V paměti zalovil Chavez. ,,Imp!‘‘ vysypal trojici písmen.

,,To je zkratka?‘‘ ptal se šéf. Zobáci synchronizovaně netušili.

,,Dám za to krk, že to není z Andalusie!“ měl za to Nunez.

Zobaci přikývli. ,,Víte co zobáci?‘‘ odmlčel se. Mladé oči se zalily očekáváním. ,,Zkuste ho chytit při činu!‘‘

Vyměnili si zklamané pohledy. Čekali snad, že je doprovodí?

,,Pokavaď vám to pomůže, vezměte si ze skladu oční detektory,‘‘ poradil jim ještě. ,,Bien, Bene,“ řekli dohromady a vzápětí zmizeli ve skladu. ,,Tak ses cítil Santi?“ pronesl zasněně šéf a vybavili se mu jeho vlastní začátky. Pocítil záchvěv hrdosti na sebe i na ně.

Ω

Nastal čas na kafe číslo tři. Nunez přejel kartou nad terminálem  automatu a zatímco vrčel, vytočil spolužáka z univerzity. Tvrdil mu, že se v drogách vyzná. Eslavo to však nebral. Vybral si pro pokec nevýhodný čas? Nunez to zkusil, neboť často ponocoval.

Náhle se rozezněl bzučák. Nunez se nelekl, odložil pager a líně pohnul krkem. Hloupě ho napadlo, zdali si zobáci neobjednali pizzu. Podíval se do kamery číslo 5 a viděl, ze se pod ní  krčí muchacha se zahalenými vlasy. Mohlo jít o Maurku? Při tom pomyšlení se zamračil. Stiskl tlačítko intercomu. ,,Přejete si?‘‘

Zaslechl šum, až pak ji. ,,Buenas noches. Chci nahlásit zločin.‘‘

Nunez jí opravil. ,,Mám dojem, že už je maňana,‘‘ zamyslil se a tu si uvědomil, že venku prší. ,,Sí. Sí. Vstupte.‘‘ Nečekal žádnou lest. Vpustil jí, brána se automaticky otevřela a zavřela. Slyšel výtah, slyšel i umělý hlas automatu, co mu popřál dobrou chuť. Zběžně ho napadlo, že by té promoklé bodlo něco teplého. Objednal jí instantní polívku. Směsice vůní se linula stanicí.

Zjevila se ve dveřích. ,,Buen maňana,‘‘ pronesla zachmuřeně, kapala z ní voda a látka, co měla na hlavě, mohla být jak burka, tak i kapuce. Nunez zaregistroval, že se drží za břicho. Vstal a spontánně sebral ručník s logem Betisu, který patřil Chavezovi. Sundala si tu věc z hlavy. Štvalo ho, že to budou muset utírat. Nicméně nevyčetl jí to. Místo toho ukázal na svůj trůn, aby se posadila. ,,Por favor,‘‘ poprosil, dal jí ručník a podal jí polívku.

Promoklá mu vyhověla. ,,Grazias,‘‘ vysoukala ze sebe.

,,Já vím,‘‘ řekl samolibě a přejel jí zkoumavě očima.

Vlasy měla tmavé, tedy pokud jí déšť na tmavosti nepřidal. Rysy mu nepřišlo Arabské. Rozhodl se tedy, že se bude chovat mile. Zaujal ho rozseklý spodní ret. Utřela se do loga Betisu.

,,Víte strážníku,‘‘ kulila na něj výrazné oči. Nunez si všiml monoklu a zdálo se, že natahuje. ,,Zbil mě můj snoubenec.‘‘

Proč s tím lezla na kriminálku? Přehodnotil svůj názor. Možná šlo skutečně o Maurku. Muslimové nechovali k ženám velký respekt. Zase se zaměřil na její výrazné oči a přemítal, do jakého barevné spektra je má zařadit. Hnědé měla jeho žena, jenže tyto ... rázem mu to došlo. Byly zlaté! Zlaté, jako medaile, které se houpaly na krku rugbystů z Japonska. Zlaté jako kov, kvůli němuž conquistadoři vyvraceli říše.

,,Domácí násilí,‘‘ vyjádřil jí přesto empatii. ,,Zde jste v bezpečí.‘‘

Zírala na něj jak plachá dívenka a u toho se držela za břicho.

,,Identifikujte se,“ poručil jí Nunez.

Vytasila se s identifikační kartou. Zapípalo to. ,,Grazias,‘‘ usmál se zeširoka. Databáze se v mžiku dala do práce. Zlatooká již v poklidu srkala polívku. Zakrátko našel shodu.

,,Bien slečno Villasmundo,‘‘ oslovil jí uklidňujícím hlasem. ,,Vidím, že jste z Madridu jako já.‘‘

Zavrtěla schnoucí hlavou. ,,Nejsem,‘‘ negovala to. Líce už pomalu získávaly barvu. ,,Dejme tomu, že by to bylo na víc stránek.‘‘

,,Jak se cítíte?‘‘ zeptal on bez rozmyslu.

Otázka jí vyvedla z míry. ,,Jak se cítím? Co je to za otázku?‘‘

Uvědomil si, že tím svou důvěryhodnost zašlapal do země. Raději vyčkal, než mu odpoví sama. Dočkal se. ,,Zlomeně ...‘‘

Zobáci byli zpět. ,,Hrozně mě bolí ...‘‘ stěžovala si, když v tom její stížnost přerušil spiklenecký hvizd. ,,Sklapni Domenico!‘‘ okřikl jej šéf. Myslel si, že podvádí svou milovanou manželku? Což o to. V čtyřicátých letech málokdo chodil na stanici osobně a už vůbec ne v noci. ,,Scusa,“ omluvil se Palladino.

Neurazila se. ,,Bene,‘‘ přijala omluvu tentýž jazykem.

O slovo se opět přihlásil šéf. ,,Může se zeptat, jak se jmenuje váš part ...‘‘ zamyslel se a poté se opravil. ,,Ex-partner?‘‘

,,Francisco Nieto. Měli jsme se brát!‘‘ vyslovila jméno a rozplakala se.

,,Nesmutněte. Brzy vyjde slunce,‘‘ opáčil Nunez konejšivě.

Zobáci jí stínili. Kapitán si nenápadně prsty přivolal mrkajícího.

,,Domenico! Odvez slečnu Villasmundo na kliniku. Tam se na ní podívají.‘‘ Zobák poslušně přikývl. ,,Doktor vám sjede sonem břicho a podá nám informace o vašem zdravotním stavu. Co se týče signora Nieta,“ odmlčel se. ,,Na toho si posvítím já!‘‘

Správně by to měl poslat na domácí násilí, ale vzal si to bůhví proč osobně. Možná za to mohli ty její zlaté oči. Zlomená muchacha se rozplakala o to víc intenzivněji. Proč až teď? Byla přeci v bezpečí! Nevěřila mu? Nunez se hrdě postavil a položil jí ruku na rameno.

,,Spravedlnosti bude učiněno za dost!‘‘ prohlásil.

,,Slibujete?‘‘ vzhlédla k němu ona.

,,Na svou čest!‘‘ odpřisáhl to po vzoru rytíře.

Něco v ní se zlomilo. Věnovala mu za odměnu úměv plný naděje. Připadal si jak spasitel. Zlatooká se zvedla a v doprovodu zobáka z Itálie opustila místnost.

Zamilovala se do čestného kapitána? Ego muselo jít stranou. Teď šlo o vážnou věc. Když osaměli, Jesus se svého kapitána zeptal. ,,Co bude s tím Úvém šéfe?‘‘

,,Uvidíme,‘‘ opáčil Nunez a sotva odbila půlnoc, vyrazili do ulic.