Kompromis s Nemesis 11

Kapitola 11 / RUINY /

Zobáci se krčili v civilním elektromobilu od Tesly, který zaparkovali kousek od svahu. Nabízel se jim ideální výhled na rozvaliny Italiky. To, že je to prastaré místo geneticky spojovalo, nevěděl ani jeden. Co se jim to vůbec rozprostíralo před očima? Palladino to nazval kamenolomem. Zrovna on, rodilý Ital …

,,Pokud tomu rozumím Jesusi, tak to dal nakonec do kupy s Collónem?“

,,Sí, sí a celý trio čeká povýšení,“ potvrdil jeho domněnku Chavez.

,,Trio? Jako i tu tmavou bellezzu s tím druhým kadetem?“ nechápal to Palladino.

,,Nó Domenico. Nó. Komisař jde do Madridu, Gato se stal komisařem a Collón …“

Jenže temperamentní amigo ho přerušil. ,,Je suino!“ smál se sám sobě.

Chavez se poškrábal na řidší hlavě. ,,To je co?“ nerozuměl Italštině.

,,Cerdo, swine, kví kví!“ dovysvětlil to.

Chavez se uchechtl a dal mu za pravdu. ,,La verdad del evangelio!‘‘

Hezkou chvíli nato přitáhla ze západu mračna. ,,Bude lít,“ zkonstatoval
Palladino. Zobáky to však nepohoršovalo. Sucha už měli plné zuby.

,,Jo a ten trouba s tabletem! Věř nebo nó, ale Úvé mu normálně zdrhl!“

Palladino máchl vztekle rukou. ,,Cretíno!“ zvolal. ,,Molto práce. Mucho!“

Zobáci v civilním autě byli v civilu. Palladino měl na sobě pólo, kdežto Chavez si vzal zelený dres Betisu. Co u svahu pohledávali? Od nejmenovaného zdroje dostali typ, že právě na tomto zapomenutém místě dojde k výměně proviantu mezi drogovým kartelem a dealery ze všech koutů Andalusie. Chtěli si tedy ověřit zdroj. Teď čekali.

,,Nějak mi to nesedí Jesusi,‘‘ zamával prstem Palladino. ,,Je to celý nějaký okatý. Nesnaž se mi namluvit, že nó! Sotva se do toho profíci z centra pustí, hned najdou vraha. Za týden! Kapiš? Neznali ho už?‘‘

,,Nevím, co si myslet,“ řekl mrzutě Chavez. ,,Kdyby jsi jí viděl.‘‘

Ital zvedl koutky. ,,Měla aspoň céčka?‘‘ nahodil k tomu úlisný tón.

I slušnému Chavezovi došlo, že tím naráží na prsa. ,,Nekrofile!‘‘ odsoudil jeho libido. Mimoto se objevil měsíc, ovšem jen nakrátko. Zacláněla mu totiž oblaka.

,,Bez legrace Jesusi. Kdo je ten Kiriakidis? Kde se tu vzal? Je to poutník, kterýho zlákala Compostella? Nó nó nó …‘‘ nevěřil tomu nekrofil.

Chavez si představil, jak tam leží jak pohádková Sněhurka bez srdce …

,,Co já vím Domenico, má na něj spadeno i Europol. Šéf mi pustil info, že nejde o první podobný případ v Evropě. Povídal něco o Aténách a Istanbulu.‘‘

,,Excelente! To je bude ten šéfův odkaz Unie! Jenže co s tím má dělat ten santusák?‘‘ řekl Palladino a rázem ho něco napadlo. ,,Nesnaž se mi nakecat, že tam shodou náhod žil!‘‘

Chavez domněnku potvrdil. ,,Sí, sí,‘‘ přikyvoval a uvědomil si, že je to příliš komplikované. Možné to ale bylo. ,,Možná je to sériový vrah.“

Palladino se rozesmál. ,,Nezdá se ti to přitažený za vlasy?‘‘

,,Un poco,‘‘ připustil, že trošku ano. Nicméně nekrofil tam nebyl. To on navštívil ten zvrhlý obřad a především onen obřad byl přitažený za vlasy. Nový rok, stálo tam. Proč? Narodil se vrah snad na jiné planetě?

,,Není to náhoda Jesusi. Není. Nežijeme přeci v detektivce. Kapiš?‘‘

Kadeti naslouchali tichu. ,,Šéfa je mi celkem líto,‘‘ zabil ho Chavez.

,,Alespoň nám nevelí nějaký cretíno,“ hledal v tom pozitiva Palladino. Když to dořekl, ohlédl se na zadní sedadlo, kde se shlédl v zelených sklech. Upravil si vlasy jako správný narcis. Leželi tam speciální brýle, v níž se snoubilo noční vidění s termovizí.

,,Musel běsnit, když ho nahradili zrovna Collónem,‘‘ prohodil ještě.

Chavez přikývl. ,,Řval jak bestie!‘‘ Tu se dali oba do smíchu, přičemž Ital ho šťouchl do dresu. ,,Co ti zelení nazdárci v tom Villarealu předvedli?‘‘

Chavez věděl, že si ho dobírá. ,,Nepřipomíná ti to zbořeniště stadion?“ zeptal se.

Palladino souhlasil. ,,Máš recht Jesusi.“

Ω

Někde za mraky zapadalo Slunce, kvůli čemuž měla obloha démonické zbavení. No a aby toho nebylo málo, atmosféru umocnil hluboký zvuk. ,,Hřmí?“ napadlo Chaveze.

,,Motor amigo. Motor,“ byl si jist Ital.

Podle hlubokého tónu se nabízelo, že nejde o jen tak obyčejný motor. Určitě měl i turbo. Náhle tmu probodla světla! Dejme tomu, že řidič na nenápadnosti kdoví jak nelpěl. Směle projel vybouraným vjezdem mezi stupínky, co ve starověku nejspíš sloužili jako sedačky pro diváky. V jednu chvíli se zatřpytila Italova náušnice. Maska auta, jež zrovna zastavilo na šotolině, vypadala opravdu hrozivě.

Zobáci se rázem přesvědčili, že aréna není úplně vylidněná. Ze zdevastovaných útrob se nečekaně vypotácelo neznámé trio. O koho šlo? Že by drogový kartel?

Palladino už už sahal po dalekohledu. Přesvědčil se, že je to auto zbarvené do ruda a všichni tři příchozí mají pruhovaná trička. Fotbalový fanda si zavzpomínal na dobu, kdy fotbalové zápasy řídili živý rozhodčí. Technika však tolik nechybovala.

,,Mio dio, Ferrari!‘‘ pronesl užasle Ital, jakoby spatřil vyhynulé zvíře.

,,Rozeznáš poznávací značku?‘‘ zajímal se Chavez.

Palladino zamrkal do dalekohledu. ,,Čtyři šestky a AL. Že by Almería?‘‘

,,Nabízí se to. Co výzbroj?‘‘ Sotva to dořekl, setmělo se úplně. Začala noc.

,,Hospodin kope za jejich tým?‘‘ rozesmál se čtverácky Ital.

,,Neklej!‘‘ okřikl ho zbožný Chavez.

Ital ostřil a zubil se zároveň. ,,Jeden má samopal. Jakej typ, to nevím,“ řekl a dál mžoural. ,,Dveře toho bouráku jsou dokořán! Jsou dva! Spolujezdec má kufřík.‘‘

,,Bakšiš,‘‘ myslel si Chavez a poznamenal. ,,Chtělo to detektory obličejů.‘‘

,,Mio dio! Kde by jsme je vzali? Nelamentuj furt. Po bitvě je každej Cesare!‘‘

Chavez se pousmál, třebaže tu hlášku použil v nesprávný okamžik. Přesto mu to vlilo krev do žil. ,,Vložka jak od Rozena! Tak co Domenico? Jdeme na to?‘‘

Palladino dal průchod temperamentu. ,,Sí Jesusi! Forza!‘‘

Ω

Zobáci opustili elektromobil, hodili na sebe černé mikiny a nasadili si i ty zelené brýle. Připadali si jak na výcviku v New Phoenix. Poté se pod rouškou tmy vydali k hromadě kamení, které bylo kdysi dost možná součástí Italiky. Skrčili se. Krytí měli dostačující.

,,Doufám, že to zoomuje. Na technickým si s tím hráli přes týden,‘‘ šeptal Chavez v leže. Zapnul si brýle a udělalo to cvííí. ,,Grazias dio. Fungují.“

,,Neslyším tě Jesusi,‘‘ odsekl Palladino. Přešli to mlčením. Znovu to cvííí.

Viděli ruiny v modrém spektru, co tu a tam přecházelo do teplejších barev a to hlavně tam, kde se vyskytovali sledovaní. Za zmínku stojí, že Ferrari rudé zůstalo. Postavy dostávaly obrysy. Viděli skoro to samé, co během dne. Vyjma barev samozřejmě. Co dál měli zobáci v plánu? Brýle disponovaly i kamerou. Mohli tedy kontrakt nahrát. Tu se začalo něco dít! Ital spustil. ,,Ej! Týpek, co vystoupil z Ferrari, je mi povědomej.‘‘

,,Chápeš i to, proč má sluneční brýle, i když se setmělo?‘‘ cukl koutkem Chavez.

,,Nó kapiš,“ připustil Palladino. Zobáci ještě vypozorovali, jak druhý z Ferrari vytahuje z Ferrari kufřík. Posléze ho na nepatrný okamžik otevřel.

Ozbrojenec jeho obsah zkontroloval a uctivě přikývl. ,,To jsou Japonci?‘‘

,,Šikmé oči mají,‘‘ řekl Palladino. Tuto poznámku by ocenil jejich šéf.

,,Bien postřeh zobáku!‘‘ reagoval Chavez. Situace se však začala vyvíjet podivně.

Muž ve slunečních brýlích totiž vytasil bůh ví proč pistoli! Co tím sledoval? Obchodní partneři ustoupili. Strach byl na místě. ,,Neznáš ho náhodou z blázince?‘‘ řekl Chavez.

Otázka zůstala viset ve vzduchu. Palladino ho neslyšel. Viděl dobře jak orel, slyšel však otřesně. I z toho důvodu tolik hlučel. Nešlo mu na rozum, proč se ti pruhovaní neozbrojili. ,,Nemají na katany?“ přihodil vtip i on.  Zapomněl na samopal. Zhola nic začal ten gangster se zbraní šermovat. Dávalo to vzpomenout na drsné rapery ze západního pobřeží USA, co podobné vylomeniny předváděli ve videoklipech. Chyběli jen twerkující dívky.

,,Na co si ten cretínó hraje?‘‘ odplivl si Ital. Druhý zobák se uchechtl.

Obchodní partneři si očividně nedůvěřovali. Nebo sí? Pravdou bylo, že jediný ozbrojený Asiat samopal nepozvedl. Šest očí pouze sledovalo jeho přehnanou gestikulaci. Sotva s tím skončil, pruhovaný člen kartelu se otočil a zmizel v ruině.

,,Říkám si, jak je ta ruina stará,“ filosofoval Chavez.

Tentokrát ho už slyšel. ,,Tisíc let? Nad tím teď přemýšlíš? To ty seš jak Rozen! Soustřeď se na toho cretína! Por favor!“ Jesuse se to bůh ví proč dotklo.

Mlčky sledoval, jak zmizelý přináší dva neprůhledné pytle. Potom předstoupil před muže ve slunečních brýlích, načež pytle demonstrativně pozvedl. Rádoby raper zkontroloval jejich obsah. Zobáci rozeznali, jak se u toho zazubil. Pruhovaní opět pokynuli. ,,Transakce přijata,‘‘ vložil mu slova do úst Chavez.

Filosofování si neodpustil. Zamyslet se nad tím, zdali se podobně obchodovalo i ve středověku. Nebo šlo o starověk? To by bylo víc než milénium! Došel k závěru, že šedá zóna existovala vždy a vždy existovat bude.

Tu ho šťouchl druhý zobák ramenem. ,,Vzal sis kvér Jesusi?‘‘

Tím ho ale vyvedl z míry. Jak byl Jesus ponořen sám do sebe, lekl se, trhl sebou a smolně se opřel o letité kamení, co nebylo zrovna stabilní. Hnulo se. No a tak se stalo, že se zbytky Italiky valily dolů. Ticho bylo ta tam! Skrýš tedy pozbyla významu ...

,,Mierde! Jesusi!‘‘ okřikl ho Palladino, i když na tom měl podíl i on.

Logicky to neuniklo ani drogovému kartelu. Pruhovaní okamžitě vzhlédli směrem ke svahu, z něhož se kamení zrovna kutálelo a reagovali přesně tak, jak se dalo čekat. Střelbou ...

Dávka ze samopalu donutila zobáky zalehnout. Srdce jim tloukla, zatímco kulky létaly a tříštily kamení. V jejich prospěch hrál i fakt, že střelec neměl na rozdíl od nich termovizi. Polohu mohl pouze odhadovat. Následovala dávka druhá, třetí, čtvrtá a jako když přechází sloka v refrén, se o slovo přihlásila pistole, která  nejspíš patřila tomu rádoby raperovi. Řvala mocně a její hlas se rozléhal ruinami ... jednou, dvakrát, třikrát ... další sloka už nepřišla. Ticho.

,,Domenico?‘‘ šeptal Chavez a sebekriticky se omluvil. ,,Lo siento.‘‘

Ital si ho změřil přes termovizi. ,,Vidím, že seš rudej jak rajče,‘‘ usoudil tiše Palladino a nenápadně pozvedl krk. Tu se zarazil. ,,Musíme vypadnout!‘‘

Chavez si toho byl samozřejmě vědom. ,,Vidíš něco?‘‘ zajímal se.

,,Ten pozér je postřílel!‘‘ odpověděl mu rozpačitě.

,,Mio dio. Proč?‘‘ nechápal to Chavez.

,,Řekl bych, že si z toho vyvodil, že ho ti šikmoocí chtěli obelstít. Myslí si, že jsme jejich nohsledy. Kapiš? Zatím krouží v šotolině. Nemíří na nás, ale to se hned může změnit. Musíme vypadnout Jesusi, protože Ferrari rozhodně neujedeme.‘‘

Ω

Plížili se k Tesle v zákrytu. Zdálo se, že po nich nejdou. I Hromobití odeznělo.

Cestou stihli prohodit pár vět. ,,Znám takový šmejdy ,‘‘ pošeptal Palladino, jemuž se podařilo celou tu eskapádu nahrát. ,,Je to dokonalej byznys.‘‘

Chavez se cítil provinile, přesto si dovolil nesouhlasit. ,,Co to vykládáš? Vždyť to byla fraška!‘‘ Teslu měli na dohled. Z úšklebku přešel v culení.

,,E? Znám je daleko víc, než bych chtěl amigo! Vem to tak. Shrábli zboží, aniž by jim museli zaplatit jedinej dolar. Dokážeš si něco dokonalejšího?‘‘

,,Kapiš,‘‘ imitoval ho a byl si vědom toho, že se stal nepřímo komplicem.

Náhle ozval hromový zvuk! Zobáci se schovali za elektromobil a už sahali po pistolích. Sotva jim kůži osvěžila dešťová kapka, usmáli se. Nebylo to Ferrari … jen bouřka.