Kompromis s Nemesis 12

Kapitola 12 / TORRE DEL ORO /

Časně z rána se manželé Nunezovi vraceli domů z Gasteizu. Inu, manžel byl za to rád. Neměl rád tu jejich hatlamatilku, nerozuměl jí a občas měl dojem, že si z něj utahují. Nerozuměl ani té jejich emancipaci a kdyby bylo na něm, zakázal by tu jejich pofidérní vlajku. Jednou si ale vzal za ženu muchachu z Baskicka, kterou respektoval a když na to přišlo, miloval i ten její temperament, který jistě pramenil i z jejího původu. Takže si de facto protiřečil.

Zatímco manželka spala, Nunez řídil svůj Seat Monterey. Toto SUV se spalovacím motorem si nechal udělat na zakázku, neboť i automobilka v Martolell již léta preferovala elektromobilu. Když v tom se mu před očima rozprostřela Sevilla, jeho milovaný revír. Autostrádu vyměnil za křivolaké ulice. Manželka procitla. Sjel jí očima a láskyplně se usmál. Nešlo mu na rozum, že i z rána celá celá září. ,,Jitřenka,“ šeptal, aby to neslyšela. Musel dát Eslavovi za pravdu. Šlo o trefnou přezdívku. Tina pohladila jeho širokou ruku, kterou měl na řadící páce. Rovněž pohrdal automatem.

,,Lo siento,‘‘ omluvila se mu Tina.

,,Těší mě, pokavaď se omlouváš, přesto netuším za co.‘‘

,,Ez dakit,“ odsekla baskicky. ,,Mluvím o videohovoru s Jesusem. Něco ti vyprávěl a bylo to na dlouho. Papá se furt ptal, kde ten Madriďan je.‘‘

,,Madriďan,“ uchechtl se Nunez.

,,Mám tvé odpuštění?“ pronesla se zavřenýma očima.

Manžel přikývl. ,,Nic se neděje. Rád se poslouchám.‘‘

,,Vždyť já vím Ignazio,“ řekla, protáhla se a důstojně se usadila.

Nunez byl spokojený. Věděla, že mu svým elánem dobíjí baterie? Umínil si, že jí to opět převypráví. ,,Co posledního si pamatuješ?‘‘ 

Kolem kmitaly neonové lampy. Upravila si rozcuchané vlasy a citovala ho. ,,Zobáci si vyrazili na prohlídku zchátralé Italiky ...‘‘

,,Vzala sis hrozně nudnýho chlapa, pokavaď si pamatuješ tak málo.‘‘

Věnovala mu kukuč nevinné dívenky. ,,Nech si to ty můj velký ješito!‘‘ Inu, uměla to s ním.

,,No prostě se to celé zbortilo!‘‘ prohlásil pobaveně. Čekala něco víc. Nechtěl se opakovat? Věděl, že se Baskové odbít nedají.

,,Zbortilo se to, protože na smluvené místo dorazil gangster ve Ferrari, co ty Číňany postřílel. To je jak z akčního filmu že?‘‘

Manželce to připomnělo MTV. ,,Proč v uších slyším reggaeton?‘‘

Pobavila ho. Nasadil hloubavý tón. ,,Nejde mi do hlavy, že ho nedostali. Byli v přesile. Teda pokavaď si to zobáci nevymysleli.‘‘

Manželka opáčila. ,,Jesus by nelhal.‘‘ Téma odválo vyzvánění.

,,Gato!‘‘ přečetla kontakt, který je otravoval i během volna.

,,Vem to!‘‘ poručil jí taktně. Hovor přijala Tina, třebaže bez obrazu.

,,Hovoří sekretářka kapitána Nuneze,‘‘ vymyslela si. Muž na druhé straně se zarazil. Postrádal obraz? ,,Přejete si?‘‘ tlačila na něj.

,,Slyšíš to Raúle? Sevi-Sur rozhazuje dolary za sekretářky.‘‘

Někdo se tiše zasmál. ,,Můžu s Ignaziem mluvit?‘‘ pokračoval Gato.

Manželé se střetli pohledy. ,,Je zaneprázdněn. Co mu chcete?‘‘

Zaneprázdněn nebyl. Upřímně řečeno se s ním nechtěl bavit. Cítil se zrazen. Na druhou stranu … Santi byl teď přeci komisař, takže to byla jeho povinnost.

Gato se zhluboka nadechl. Zdálo se, že ho to přestává bavit.

,,Signoro. Za prvé. Slušností je zapnout si kameru, když vám někdo volá a za ...‘‘

Do souvětí mu vrazila ráznou otázku. ,,Co když jsem nahá?‘‘

Vybuchl smíchy. ,,To budu muset informovat Valentinu!‘‘

,,Bien odpověď!‘‘ pochválila ho ona, pustila obraz a namířila ho přímo na manžela. Zíral na cestu a u toho se tvářil ukřivděně.

,,Hola Ignazio. Jak se vede?“ věnoval mu formální otázku.

Nunez mlčel. ,,Joder! Netrucuj jak chico!“ ztrácel už trpělivost.

Manželka do něj šťouchla, neboť nesnášela, když se choval dětinsky. ,,Chybím ti Santi?‘‘ zeptal se konečně na její apel.

,,Mluvil jsem s tvou paní doufám?‘‘ odlehčil to Gato.

,,Sí,‘‘ uklidnil ho Nunez. ,,Vracíme se z dovolené. Collón to nebere?‘‘

,,Collón. Nech být Colóna! To komisař si to nepřál! Comprende?‘‘ 

Nunez z jeho hlasu vydedukoval, že mluví pravdu. ,,Volá mi tvé svědomí?‘‘

Gato to negoval. ,,Mio svědomí je čisté. Navrhl jsem tebe, což bylo smeteno ze stolu. Proč dal přednost Collónovi to netuším ...“

,,Carajo! Prostě bonzuje,“ odsekl Nunez.

Gato pokrčil rameny ,,Netuším. Nechci mu křivdit. Důkazy nemám. Komisař byl jedna ruka se Sequirem, co měl řídit Kiriakidisův soud. Ale už je máme z krku. Komisař jsem já.“

,,Mio dio, už neřídí?‘‘ odsekl kousavě Nunez.

,,Ipurdian. Nech už toho,“ okřikla ho manželka.

,,Bien,“ slíbil jí tedy.

Gato vzal jeho otázku vážně. ,,Soud je teď passé. Stalo se něco, co úplně mění situaci!‘‘

,,Co to má být?‘‘ ptal se Nunez.

Gato odpověděl protiotázkou. ,,Víš kudy k Torre del Oro?‘‘

Samozřejmě, že věděl. ,,Děláš si legraci?‘‘

,,Já jen, když si z M ...‘‘

,,Z Madridu? Nech toho Santi. Nechtěl, abych se nasral a položil to!‘‘

,,Čekám tě u Zlaté věže. Je to rozkaz!‘‘ popohnal ho panovačně.

,,Oukej,“ reagoval řidič. Ten tam bylo přemlouvání. Musel ho poslechnout.

,,Mio zodpovědnost, mio nominace a já nominoval tebe! Je to větší.“

Nunez to bral na lehkou váhu. V podobném duchu mluvil i v metru. Položil mu věcnou otázku. ,,Co mio mujer? Má se nudit v Seatu?“

Gato se usmál. ,,Bien nápad. Její postřehy by mohli hodit. Jen jí vem sebou chico. Vamos! Je to velký!‘‘ dodal a položil to.

,,Handia,“ pronesla baskické slůvko, které znal i Nunez. Znamenalo to něco jako paráda. Dlouho nebyla v terénu. Věnovala se ještě studiu. Manžel větřil další vraždu ...

,,Lepší než víkend v Gasteizu,‘‘ řekl si pro sebe. Naštěstí ho neslyšela.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Zastavili před Torre del Oro, neboli Zlatou Věž, jež byla symbolem Sevilly a rovněž vrhala zlatavý lesk na hladinu řeky Guadalquivir.

,,Září jak maják,‘‘ podlehla jejímu kouzlu i manželka a to nó poprvé.

To však platilo jen pro věž samotnou. Nejdivnější bylo, že tuto středověkou pevnost obtáčela zeď ze železobetonu. Co by na to asi řekl Eslavo? Naposledy, když na ni přišla řeč, amigo amigovi prozradil, že už není přístupná veřejnosti. Z jakého důvodu? Přešla prý do soukromého vlastnictví. A kdo jí koupil? Kdo jí tak zprznil? Přišla na něj únava.

,,Koupíš mi taky takové amore?‘‘ zeptala se ho manželka.

Nunez netušil, o čem je řeč. Otočil se, aby spatřil futuristicky vypadající elektromobil od Hyundai. Poznávací značka MAD však neoznačovalo šílenství, nýbrž Madrid.

Narazili na dezorientovaného policistu, jenž stepoval před vstupní branou. Kovová vrata byla dokořán. ,,Opět přeskupení?‘‘ zeptal se stepujícího Nunez.

,,Sí,‘‘ potvrdil to polda nudným hlasem. Nunez ho přejel očima. Jakou měl on barvu očí? Nepoznal to. Inu, byla tma a měsíc teprve začínal růst. Polda měl vlasy sčesané na pěšinku, přes nos měl jizvičku a celkově byl nevýrazný. Koho mu připomínal? Došlo mu však něco jiného. Potká se Tina s Talií? Manželka se letmo uklonila. ,,Buenos días.‘‘

,,Od komisaře mám nařízeno, abych dovedl seňora Nuneze do botanické zahrady.‘‘

Nunez se tomu divil. ,,Zahrady? Někde jsem slyšel, že tu věznili záporáky.‘‘

,,Nevím,“ odsekl polda, jehož geekovský termín nezaujal. ,,Damian Nathan, co jí odkoupil, souzní s přírodou. Následujte mě. Por favor.“ Jak to spolu souviselo?

Nunez to nechal být. Řízení přes celé Španělsko ho vyčerpalo. Stárl? Šli za ním.

Naskytl se jim pohled na kulatou věž v barvě písečné duny, které dělaly společnost dvě ztepilé palmy. Souznělo to s přírodou kvůli nim? Nikoliv. Z venku holá zeď skrývala na odvrácené straně překvapení. Byla porostlá výběrem popínavých rostlin. Odkud byly? Jitřenka se kochala. Dorazili k altánu, co byl kupodivu z bambusu a pod jehož klenbou fungovaly tři postavy. Znal jen nového komisaře. Tentokrát se to obešlo bez trucování.

,,Nedal ses náhodou na fotbal? Mícháš sestavou jak manažer Realu!‘‘ řekl s nuceným úsměvem. Narážku na "ciudad capital" použil, aby upoutal pozornost dvou neznámých. Nepodařilo se. Měřil si Madriďany unaveným zrakem. Rázem se proměnili ve středověké rytíře! Opálený byl Beduín, ryšavý zase Vizigóta. Táhli na křížovou výpravu?

Manželka to zaregistrovala a štípla ho do ruky. ,,Nebuď jak Mateo!“ Začal se soustředit.

,,Nedá se svítit Ignazio. Talent selhal. Musel ho nahradit Raúl,‘‘ odmlčel se on a lišácky se usmál. ,,A fanynka má volno.‘‘ Vtip nedopadl na úrodnou půdu. Promluvil směrem k domnělé sekretářce. ,,Vidím, že jste oblečená,‘‘ 

,,Lo siento,‘‘ omluvila se koketně Tina.

Rozhovor probudil zájem Beduína. ,,Good morning,“ popřál jim dobré jitro a naboural jejich řečnění. ,,Leží tu minimálně den. Zvláštní je, že zrovna jeho nikdo nehledal.“

Ten druhý mapoval místo činu moderním snímačem od Atlantis. Nevšímal si jich. Nikdo nikoho nepředstavoval. Nuneze zajímalo, kdo tam vlastně leží. Fakt, že se v Andalusii vyskytli Madriďané, nasvědčovala tomu, že půjde o někoho velice důležitého.

,,Kdo tam leží?“ zeptal se ho na přímo. Komisař se podíval na Beduína, Beduín na Raúla, Raúl na Valentinu, nikdo nic neřekl. Bylo to jak vystřižené z grotesky.

,,Carajo! I já mám rád dramatickou pauzu, ale už se vidím v posteli. Nó kvůli tomu, že mám nádhernou mujer. Celou noc jsem totiž strávil na autostrádě! Na rovinu komisaři. Co po mně chceš?“

Gato nic neřekl. Jen ustoupil a jen ukázal pod stříšku. Nunezovi udělali pár kroků a ...

,,Sequiros!‘‘ ladily jejich hlasy. Manželé mrtvého nejenže poznali, ale současně odtušili, jaký poprask způsobí zveřejnění mediálně známého jména. Soudce, co měl v odsoudit zadrženého Kiriakidise, před nimi teď ležel mrtev. Sequiros spal věčným spánkem na mramorovém kvádru a rozpoznatelný byl už z profilu. Oděn byl v černém, evidentně značkovém obleku od Dolce & Gabbana, díky čemuž na mramoru vynikl. Sequiros byl pohledný muž. Sequiros byl celebrita. Potíž však byla v tom, že Sequiros už nebyl ...

,,José Sequiros, známý též jako nekompromisní Joey,‘‘ představil ho Gato.

,,Vycházející hvězda spravedlnosti,“ poprvé promluvil i snímající Gót. ,,Ten je známej i v Madridu.“ Beduín jeho slova potvrdil. ,,Joeyho známe.“

Nunez si poškrábal tetování. ,,Kdo ho našel?“ zeptal se.

Spustil Beduín. ,,Našla ho zahradnice. Jistá Viviana Palumbo. Udržuje čtyři botanické zahrady environmentální organizace, kterou založil Dami-N,“ odmlčel s uznáním. ,,Co všední den, to jiná zahrada. Když ho poznala, prej omdlela. A znala ho leda z médií!“

Manželka vyrazila dopředu. Ostatně, byla to přeci patoložka. Přejela ho soudce profesionálním pohledem. Manžel mohl jen hádat, co se jí asi honí v hlavě.

Spustil Gato. ,,Na síti ho najdete pod hashtagem nejrovnější z rovných. Má i další přídomky. Neúplatný Joey, prozíravý Joey a detektor lstí. Čte, ehm, četl v lidech stejně jak Jung! Nebere si servítky s mafiány, korupčníky, vrahy …‘‘ svatořečil jej komisař.

Nunez mu skočil do řeči. ,,Teď si někdo nebral servítky s ním,“ prohlásil, Madriďany ale nepobavil. Došel k závěru, že se berou moc vážně. Podruhé v měsíci poklekl k mrtvole.

,,Nekompromisní soudce,“ pronesl jen, jenže něco mu na něm nehrálo. Zdálo se, že jeho přivrácené šedé oko tu a tam pomrkává, přestože je nepochybně po smrti.

,,Kolik mu bylo?‘‘ ptala se Tina. Madriďané ho otočili na záda. ,,Vždyť on nemá oko!‘‘

Ryšavý jí opravil. ,,Oči chica. Oči.‘‘

Nunez ho chtěl na první dobrou praštit, pravda že velice o nic nešlo. Svůj zájem vrátil k mrtvému soudci. Dívali se z očí do oka. Musel připustit, že byl Gótův dojem správný.

,,To šedý oko, co mu zkratované mrká v důlku, je zdařilej implantát. Hádal bych, že ho má na svědomí Shirogane.‘‘

,,Tak implantát,‘‘ zopakoval to Nunez. ,,Pokavaď bych byl napůl slepý, ukradl bych raději implantát. Nebo jde transplantovat i živý oko?“

,,Zatím nó,“ zklamala ho manželka.

,,Srdce jde a oko nó? Je to fér?“ zeptal se Nunez pro změnu Beduína. Ten krčil rameny.

Nunez neskončil. ,,Verdad. Je to jedno. Oko je taky jedno. Spíš by mě zajímalo, co ho vlastně zabilo. Mouřeníne. Mám dojem, že nevidím krev.‘‘

,,Budu dělat, že jsem to neslyšel,‘‘ mračil se Madriďan a vyfotil si ho, zrovna když se smál svému vtipu. Chtěl nařknout z rasismu? Mohl by.

,,Tak se zastav v Shirogane a zeptej se, jestli ti neudělají uši!‘‘ doporučil mu Nunez.

,,Ignazio!‘‘ okřikla ho manželka.

Beduína to pobavilo. Nakonec odpověděl blondýnce. ,,Krev na sobě opravdu nemá. Vyjma míst, kde měl předtím oko. Nabízí se, že ho někdo otrávil. Vy jste patoložka?‘‘

Pohodila vlasy. ,,Bai!“ potvrdila, aniž by si uvědomila, že to řekla baskicky. ,,Bledý je Joey dost. Nedávno zveřejnil na blogu snímky z Palau, kde byl hezky opálený. Může jít tedy o otravu, ale s jistotou to tvrdit nemůžu. Musela bych ho mít na stole.“

,,Jsem rád, že jste se zeptala,‘‘ zapojil se komisař Gato, ovšem nevysvětlil to.

Místo toho se otočil k jejímu muži. ,,Ignazio. Mám s tebou řeč. Následuj mě.‘‘

Nunez nic nenamítal. Pouze si vzpomněl na Eslavovu poučku, že by spolu manželé pracovat neměli. Kde k tomu došel? Zrovna on, takový bohém ...

,,A ty Raúle pojď s námi,‘‘ vyzval i nováčka. Mlčky přikývl. Trio se otočilo kolem své osy, načež vstoupilo do zlaté věže. Nunez si ani neuvědomil, že jí mají celou dobu za zády.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Stanuli na hradbách. Nunez udělal pár kroků k cimbuří, načež spatřil zlatavý odraz věže, co se zrcadlila v hladině řeky Guadalquivir. Nunez oněměl úžasem! Nabízel se výhled na celou Sevillu, která mu už stačila přirůst k srdci. Zatímco se kochal, přistála mu ruka na rameni. ,,Chico. Víš ty vůbec, k čemu Torre del Oro původně sloužila?‘‘ 

,,Báň?‘‘ odpověděl komisaři Nunez.

Gato užil svého poutavého hlasu. ,,Z protějšího břehu byl k věži natažen řetěz, co bránil, pokud to tedy bylo zapotřebí, průjezdu nežádoucích lodí.‘‘

Nunez chtěl pronést něco proti imigračního. ,,Jakoby tu byl Eslavo,‘‘ prohlásil místo toho, načež dodal. ,,Můžu ti nějak pomoc Santi?‘‘

Gato zvýšil hlas. ,,Musíš!“ zvolal a pak tiše pokračoval. ,,Vzal jsme vás sem tipo,“ nazval je kluky. ,,Aby jste si uvědomili, že vražda Sequira je pohromou pro celou Sevillu. Nechci nijak snižovat smrt té krásky, jenže toto to přesahuje! Určitě vám nemusím připomínat, že do našeho přístaviště proudí ledacos a ledacos sebou nese i korupci. Soudce, který jí neholdoval, je v chudé Andalusii čirou vzácností.‘‘

Ozval se nesmělý nováček. ,,Je to pohroma,“ pronesl a poškrábal se na nose.

Gato dodal. ,,Neúplatnost se někomu nehodila.‘‘

Nunez bez rozmyslu pronesl. ,,Hádám, že v tom má prsty Nathan.‘‘

,,Majitel věže je se vším obeznámen. Nicméně teď je za oceánem,‘‘ vyvrátil to Gato.

Nunez nad tím pochyboval. ,,Tak si někoho najal! Dolarů má jistě kvanta. Včera jsem viděl ten jeho záludnej ksicht na domovské stránce Forbesu. Nevěřím mu.‘‘

,,Na co by mu bylo oko soudce?‘‘ zeptal se ho ironicky Gato.

,,Že by talisman?‘‘ nemeškal s vysvětlením, věru, nevěřil tomu ani on sám. ,,Lze získat za pomocí zorniček přístup k nějakýmu bohatství?‘‘

Komisař zvedl palec. ,,Zajímavý směr! Takže můžeme vyřadit Nathana.‘‘

,,Carajo,“ zavrčel Nunez a pokud by měl být upřímný, mrzelo ho to. Ekoaktivisty nemohl vystát. Vzápětí vypozoroval, jak Raúl něco loví v kapse. Soustředil se na to.

,,Musíme spojit síly,‘‘ prohlásil komisař a poté si s nováčkem předali igelitový sáček s neznámým obsahem. ,,Raúle. Tebe si stáhnu z Córdoby. Už to mám posvěcené.‘‘

Zmíněný neutrálně přikývl. Gatovi oči si našly Nuneze. ,,Pokud jde o tebe amigo,‘‘ odmlčel se a mezitím pohlédl na východ. ,,Collón je mimo hru. Údajně si jeho rad vyžádala sama univerzita v Tarragoně.‘‘

,,To je gól,‘‘ zkonstatoval Nunez. ,,Spíš by měl jít k rozvědce. Tam by jeho špionské manýry využili.“

,,Collón je na severu. Comprende?“ chtěl to Gato jednou pro vždy ukončit.

Nunez se v legraci pokřižoval. Gato neskončil. ,,Naší hlavní prioritou je nekompromisní Joey. Ten bude Andalusii chybět. Nó Collón,“ prohlásil sebevědomě. ,,Sestavením týmu jsem pověřen já a já chci tebe za zástupce a vyšetřovatele. Mio volbu by mohl vetovat leda tak ministr vnitra Morales. A to se nestane …‘‘

Nunez mu moc nevěřil. ,,Opakuješ se Santi,‘‘ řekl a měl v úmyslu dělat drahoty.

,,Por favor chico,‘‘ doprošoval se paradoxně komisař.

,,Oukej,“ zvedl koutky Nunez. ,,Tak nápad numero dos! Myslím si, že chtěl zabiják z metra jen zahladit stopy. Pokavaď je to pravda, nepůjde o zase až takový román.‘‘

Náhle vyšla na východě životodárná hvězda, paprsky se rozlétly do všech stran, no a z té výšky se mohli přesvědčit o tom, že vychází zpoza Ceasarova valu. Nunez to vzal jako znamení. Raúl, kdo ví proč, odvrátil zrak, u čehož připomínaly jeho přivřené oči pomlčky. Skvělé vystihovaly onu pomlku v hovoru.

Komisař luskl Raúlovi před obličejem. Raúl dezorientovaně zamrkal a dramaticky pozvedl igelitový sáček, který mu předtím předal. ,,Euro,‘‘ pronesl Nunez.

Gato jeho domněnku potvrdil. ,,Bien Iggy. Je to Euro!‘‘ ukázal na ni prstem a dodal. ,,V čtyřicátých letech už nemá tato mince žádnou cenu. Uhádneš, kde jsme ji našli?‘‘

Nunez ho odbil pokrčením ramen. Gato to nezdržoval. ,,Měl jí pod jazykem.‘‘

Už věděl, kam tím míří. ,,Takže ty si myslíš Santi, že paleta EU a Euro spolu souvisí?‘‘ 

Gato opáčil. ,,Možná se Unii snaží jakýmsi bizarním způsobem vzkřísit.‘‘

Nunez se rozesmál. ,,Oncerio? Tak to ho musíme zastavit!‘‘

Potom se zapojil i Raúl. ,,Komisaři, dovolte, abych si odsko ...‘‘

Jediné, co mu šéf nedovolil, bylo dokončit větu. ,,Vamos!‘‘ popohnal ho pobaveně.

Raúl se nepatrně usmál. ,,Grazias,‘‘ poděkoval, otočil se na patě a zmizel ve věži.

Hned jak nováček zmizel, Gato spustil. ,,Víc takových Raúlů. Je poslušný a svědomitý, jak z jiné doby. Což vítám.‘‘

,,To dá rozum Santi. Už nejsi nejmladší,‘‘ sotva skončil s vtípky, zívl únavou.

Gato mu to opustil. ,,Doufám, že tvé oukej není taky jen vtip.“

Odraz v řece přišel o zbarvení. Zlatá. Zlatá. Zlatá. Takovou barva by měla medaile, jíž by mohl za vyřešení případu získat. Neměl v úmyslu nechat Santiho v bryndě. I když ho zradili. Začal si tedy klást podmínky.

,,Pokavaď se k tobě přidám amigo, ty kašpary tady nechci,‘‘ pověděl Nunez.

Komisaře překvapilo. ,,Nechtěl si říct krajany?‘‘ narážel na jeho původ.

Ten to rezolutně vyvrátil. ,,Nó! Nó! Nó!‘‘

Gato pokrčil rameny. ,,Napadá tě snad někdo lepší?‘‘

Nunez zíral přes cimbuří a přestože jeho zrak šálil rozbřesk, domyslel si na pozadí pohoří Sierra Nevada. Znal ho až moc dobře. ,,Mateo Rozen.‘‘