Kompromis s Nemesis 13

Ω

 

Rozen ležel na zádech a tu, kterou měl přitisknutou na bledém hrudníku, si prohlížel jak povedenou sochu v muzeu. S oblékáním se neobtěžovali. Cítili tak větší volnost. Detektiva zajímalo, co na něm vidí. Nebyla vůbec hloupá. Kouzlo nejspíš účinkovalo i na ni. Co se jí týkalo, v profesním oboru sice působila dojmem usedlé Japonky, přesto v oboru milování nezapřela temperamentní Španělku. Spokojenosti bylo učiněno za dost. Rozenovi k dokonalosti chyběla jen cigareta. Hladil jí rukou bez abstinenčního třesu. Míšenka měla ucho na jeho srdci a naslouchala jeho rytmu. Jenže uši zaujala i muzika, kterou si "po tom" neodpustil pustit. V nahrávce se nezpívalo, mísily se v ní rozmanité nástroje, kterým dominoval jeden konkrétní. Spletité tóny zněly poněkud oplzle.

,,Co to je za nástroj?‘‘ tázala se Ayoko.

,,Hádej!‘‘ opáčil Rozen.

Ayoko si dala prst na dolní ret. ,,Pozoun?‘‘ zkusila štěstí.

,,Nó,“ musel to vyvrátit. Čekal na další pokus, jenže nedočkal se.

,,Saxofon!‘‘ rozhodl se jí nenapínat. Líbilo se jí, když jí poučoval, což bylo zvláštní, neboť byla o poznání vzdělanější než on.

,,Ten, co na něj hraje, je pěkný sólista!‘‘ odsekla roztomile.

,,Proč myslíš?‘‘ tázal se hloupě Rozen.

,,Hraje si, co si zamane. Mám pravdu sólový detektive?‘‘ culila se.

Navzdory jejímu úsměvu měl za to, že každou vteřinou usne. Popravdě na to čekal. Pomalu přikývl. Toužil po cigaretě. Holt, měl smůlu. Doktorka patřila mezi odpůrce kouření. Měl štěstí? Nebyl si tím jist. Místo spánku mu kreslila prstem po hrudníku.

,,Smím se zeptat, jak se vyvíjí ten tvůj případ Rozen san?‘‘

,,Top secret,‘‘ zamítl to anglicky.

,,Mně se můžeš svěřit Mateo. Ona psycholožka je něco jako kněžka. Tajemství je pro ni svaté!‘‘ tvrdila.

Rozen nahodil sarkastický tón. ,,Kněžka? Leda tak boha Amora!‘‘

Jinotaj jí neušel. Dostal za pochvalu pusu. Stále na ni zíral jak na umělecké dílo. Záhy začal hýbat rty. ,,Jsi psycholog, nó psychiatr. Znám ten rozdíl. Tajný je to proto, že oběti patří mezi V.I.P. Kdyby se to někdo dozvě ...‘‘ Rázem si uvědomil, že se prořekl.

Skočila mu do řeči. ,,Já umím číst mezi řádky Mateo. Sleduješ novinky?‘‘

Jak to měl zamést pod koberec? Pomalu se zasnil.

,,Mateo!“ vyrušila mu dumání.

Trhl sebou a nenuceně spustil. ,,Víš, že inovace nejsou ničím, na čem bych lpěl. Jak už si jednou řekla. Zaspal jsem dobu!‘‘ pronesl a myslel si, že to s tou zvědavostí přehání. Mohla do toho být zapletena? Co mezi řádky vyčetla? Zasekl oči na stropě. Chtěl se té diskuzi za každou cenu vyhnout. Bylo to od něj naivní.

Štípla ho. ,,Au!‘‘ zakřičel a věnoval jí ukřivděný pohled. Otázkám se nevyhnul. ,,Shirogane nás neustále bombarduje aktualitami a když jsi zmínil V.I.P., řekla bych, že to musí nějak souviset s tím, že se pohřešuje nekompromisní Joey.‘‘

Schylovalo se k poprasku? ,,Secreto!‘‘ opakoval se, jenže ona se odbít nedala.

,,Z tvojí reakce soudím, že přihořívá! Papá měl pravdu Ayoko, jsi bystrá,‘‘ mluvila k sobě. Imitovala svého španělského otce?

Mlčel. ,,Vybavuji si tvou poslední návštěvu mrakodrapu. Zajímalo tě, zdali mají Japonci s Maury nějaké nevyřízené účty. Pamatuješ si ty, co jsem ti řekla?‘‘

Distancoval se od ticha. ,,Že se muslim bojí východu. Možná za to může půlměsíc,‘‘ vyjádřil se v jinotaji a pobavil tím jen sám sebe. Chtěla jen, aby se jí svěřil? Měl by? Měla ho za klienta? Chtěl mít tajemství.

,,Granada je na nohou, protože muslimové tuší, že se v Alhambře něco děje. Tarik nechodil pro slovo daleko,‘‘ mířila čím dál blíž.

Měl kápnout božskou? Zmohl se jen na větu. ,,Papá měl pravdu Ayoko.‘‘

,,V čem Mateo? Já myslela, že si důvěřujeme,‘‘ opáčila co nejsmyslněji.

Záleželo na tom, jestli to věděla? Co měla na mysli tou důvěrou? Vždyť netvořili tradiční pár. Nebo sí? Rozen byl totálně zmaten. Hlavu měl zahlcenou informacemi a toužil je dostat ven. Mohl si přál lepšího posluchače, než někdejší studentku psychologie?

,,Že jsi chytrá jak počítač,“ prozradil jí tajemství. ,,Uhodla jsi obě oběti. Doufám, že jsi vázaná slibem mlčenlivosti.“ Poté jí pohladil mikádo. Dala si prst před rty a věnovala mu táhlé. ,,Pšššš ...‘‘

,,Bien. Možná přijdeš s nějakým postřehem,‘‘ úplně obrátil svůj přístup. ,,Za sebou to má soudce i imám. Na první pohled nemají nic společného. Spojuje je jen drobný detail, kterej ti už opravdu prozradit nemohu,‘‘ prozradil jí přesto mnohé.

Ayoko se vděčně usmála. ,,Jak si přeješ,“ pošeptala. Netrpělivě dodal. ,,Odjakživa jsem snil o podobným případu. Fascinují mě.‘‘

Měl dojem, že se v něm snaží číst. ,,Analyzuješ mě?‘‘ odsekl podrážděně.

Odtáhla se. ,,Nevybuchuj!‘‘ pronesla pokorně. Poté ho chytila za ruku a nasměrovala jí tak, aby ho mohla masírovat. ,,Jsi mio gejša,‘‘ pošeptal i on blaženě. Vztek byl ta tam. 

Rozen se uvolnil a zasnil. Náhle ho napadla šílená věc! Nemohla být komplicem vraha? Nemohl jí vydíral nějaký maniak? Netrápila ho paranoia? Klamala ho?

,,Jak tě znám Mateo, jistě se ti v hlavě shlukují nějaké obrazce,‘‘ šeptala mu vábivě do ucha. Podezření se tím pádem stupňovalo.

,,Nabízí se určité verze, nebo snad vize,‘‘ odmlčel se, u čehož měl zavřené oči. Přemítal nad tím, jestli se s ní podělí aspoň o jednu. ,,Problém je v tom, že je to moc překombinovaný. Konkrétní nebudu.‘‘

Seřadil si je raději jen v myšlenkách. Dosavadní fakta zněla ...

Imám byl bodnut i podřezán. Bodná rána byla vedena zezadu tenkou čepelí a právě ta byla smrtelná. Podřezán byl až po smrti, přičemž řez měl obloukový tvar, podobně jako kusarigama, kterou k tomu pachatel použil. Mimoto, imám přišel o oči předtím, než byl pověšen. Naposledy ho spatřil starý duchovní, pro něhož byl modlou. Motiv tedy nulový. Záběry z kamer neprůkazné a navíc byly čímsi vyřazeny. Místo činu Sala de la Justicia patří islámské komuně Hisbania. Odhadovaná doba úmrtí kolem 22:00.

José Sequiros byl otráven a to konkrétně jedem kurare, který užívaly domorodci v Amazonii. Došla na to Jitřenka, poté co objevila vpich po šipce. Jed zabral někdy před půlnocí. Jestli pachatele viděl, se neví. Místo činu je v soukromém vlastnictví Damiana Nathana, jenž ji občas pronajímal majetným lidem. Záběry policii neposkytl a sám o nájemnících neměl přehled. V době vraždy nebyl ani v Evropě. Soudce byl připraven "jen" o jedno oko. Vrah mu pod jazyk ukryl minci. Mediálně známého soudce našla den po otravě jakási zahradnice. Neznali se. Zaměstnána byla teprve počátkem roku 2044.

Symboly, symboly. Rozen si liboval v mytologii. Zvyk uplácet převozníka, který měl do podsvětí převést nebožtíka, znal moc dobře. Byl soudce pohanem? Souviselo to s nápisem v řečtině? S podpisem maniaka, co vyrval té nebohé blondýnce srdce? Iggy o tom měl jasno. Muselo to spolu souviset. Ale jak? Podezřelé zhoubě metra nic nedokázali. Svědectví se vypařilo se životem soudce. Celkově vzato to bylo divné. Rozen si umínil, že pustí jeho verzi na svět. Soudil, že pro to bude mít poloviční Japonka pochopení.

,,Mio nejlepšího amiga napadlo, že s tím má co dělat multikulturalismus,‘‘ prozradil jí.

,,Co si myslíš ty Mateo?‘‘ nerozuměla tomu.

,,Myslím si, že tu spojitost vidí, protože jí chce vidět!‘‘

Masáž skončila. ,,To mi někoho připomíná!‘‘ řekla masérka.

Rozen si to kdoví proč vzal osobně. Náhle odvrhl její ruce a zvedl obočí. ,,Co tím chceš říct? Znáš toho bastarda, po němž jdeme?‘‘

Ve tváři se jí zračilo nepochopení. ,,Proč bych měla? Nevybuchuj!“

,,Starej se laskavě o sebe!‘‘ zavrčel nelogicky Rozen. Co ta náhlá změna? Romantika přecházela v čiré nepřátelství.

,,Jak ty mohl udělat psychotesty k policii?“ nebyla to s to pochopit.

,,Jsem geniální!“ řekl jí na to Rozen.

,,Leda loco!“ nazvala ho bláznem.

,,Leda mierda!“ odsekl Rozen a poté předstíral, že jí nevidí. Pohár trpělivosti přetékal.

Doktorka se postavila a přestože byla nahá, začala počítat na prstech. ,,Sečtu-li změny nálad, prchlivost, paranoiu, ztrátu pozornosti a všechen ten slovní salát, usuzuji, že ke schizofrenii ti chybí jen halucinace!‘‘

Rozen vytáhl z pod postele cigarety. ,,Sayonara!‘‘ loučil se s ní japonsky.

Proklela ho pohledem. ,,Watashi wa orokada!“ odsekla rezignovaně, vlezla si do jakuty a pojmenovala ho. ,,Caligulo!‘‘ Ono oslovení ho dopálilo ze všeho nejvíc.

,,Neustřelil jsem to?“ zeptal se doutnající cigarety. Odpověděla mu vyhasnutím. Proč přešel z euforie do zuřivosti? To netušil.

Rozen se přemístil na terasu, kde na něj čekal teleskop. Měl jí zkontrolovat? Stála za to? Strčil oko do okuláru, brzy našel autostrádu a přesvědčil se, jak její elektromobil stoupá hrdě k výšinám. Nad hádkou se filosoficky zamyslel. Kdo za to mohl? Geografie! Byla z Granady, kdežto on z Almeríe. Usoudil, že láska hory nepřenáší.

,,To prostě nejde dohromady,‘‘ zamávl tu myšlenku rukou.

Ze zvědavosti natočil objektiv k rodnému městu. ,,Al-Maríja,“ oslovil jí původním názvem, který jí dali Maurové. Co viděl? Bludičky mířící k pobřeží! Z burácení vyvodil, že jde o auta se spalovacím motorem. Schylovalo k mordu v jeho rodné vísce?